Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1679/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17.9.2001, č. j. -56, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22.9.2003, č. j. -108, zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 61.177,- Kč se 26 % úrokem z prodlení za dobu od 8.7.1998 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Soud zjistil, že věřitelé Č. b., a. s. P. v likvidaci, vytvořili sdružení věřitelů jmenované banky a dne 12.1.1997 sepsali „Smlouvu o sdružení věřitelů Č. b.“, přičemž zmocnili člena sdružení Ing. J. P. k jednání se všemi orgány státní správy a zavázali se z uhrazených pohledávek ze strany Č. b., a.s. v likvidaci zaplatit 2% ze získaných prostředků. Součástí smlouvy byly údaje o jednotlivých členech sdružení. Pod pol. 2 je uvedena společnost A.-S., s. r. o., na kterou byl později prohlášen konkurs. Za jmenovanou společnost měl smlouvu o sdružení podepsat žalovaný jako jednatel této společnosti. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný byl účastníkem smlouvy o sdružení, účastníkem měla být podle názoru soudu právnická osoba A. S. V průběhu řízení navrhl žalobce změnu žaloby s odůvodněním, že žalovaný svým zaviněným jednáním způsobil žalobci škodu. Navrženou změnu žaloby soud nepřipustil a vyslovil závěr, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil nějaké své povinnosti.

Odvolací soud, rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil řízení jednak zjištěním, že společnost A. S. byla vymazána ke dni 1.1.2003 z obchodního rejstříku poté, kdy usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.7.2002, sp. zn. , byl zrušen konkurs po splnění rozvrhového usnesení. Rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za správné s odůvodněním, že účastníkem sdružení je společnost A. S., s. r. o., za kterou smlouvu o sdružení podepsal žalovaný na základě plné moci ze dne 16.10.1996, takže závazek vznikl této společnosti, nikoliv žalovanému a žalovaný není proto ve věci pasivně legitimován. Je-li jako účastník smlouvy o sdružení pod bodem 4/ této smlouvy uveden J. K. s přihlášenou pohledávkou 13.492,90 Kč, pak z této pohledávky přihlášené v konkursním řízení není žalováno, a žalobcem nebylo tvrzeno, že by žalovanému byla vyplacena nějaká částka v rozsahu pohledávky zjištěné v konkursním řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně i proti výroku II. o nákladech odvolacího řízení) podal žalobce dovolání s odkazem na ustanovení (dále jen „“). Uvedl, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po procesní stránce zásadní význam, zejména v tom, zda neplatnost právního úkonu žalovaného byla dostatečným podkladem pro řízení o změně návrhu dle , zda byl správný postup odvolacího soudu, když se řídil nepřezkoumatelným usnesením soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby, nepřihlédl k žalobcovým námitkám k obsahu a znění protokolu z jednání dne 17.9.2001 a jeho dodatečně úpravě a zda bylo účelné a hospodárně ve smyslu , aby odvolací soud rozhodoval nejdříve o základu a později o úrocích. Poukázal na to, že podepsání smlouvy o sdružení věřitelů J. K. jako jednatelem společnosti A. S. je ze zákona neplatný právní úkon, neboť žalovaný v době podpisu již nebyl jednatelem, ani nebyl pověřen k zastupování společnosti A. S., se kterým je spojena odpovědnost za způsobenou škodu, k čemuž soud prvního stupně ani odvolací soud nepřihlédl. Odvolací soud neprojednal odvolání žalobce v mezích, ve kterých se domáhal přezkoumání rozhodnutí. Závěrem dovolatel uvedl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném posouzení věci a navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem ( ), v zákonné lhůtě zakotvené v ustanovení odst. l , přezkoumal dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání ve věci samé ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Výrok o nákladech odvolacího řízení, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, připadá v úvahu jen přípustnost dovolání podle ustanovení a c/ , přičemž o případ podle písmene b/ nejde.

Podle ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soud má po právní stránce zásadní význam ( ) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soud dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle nebo nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle ustanovení přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132 a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ).

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem nejde.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel spatřuje zásadní právní význam ve skutečnosti, že soud prvního stupně nepřipustil jím navrhovanou změnu žaloby původně odůvodněnou neplněním povinnosti vyplývající ze smlouvy, následně odůvodněnou tvrzenou odpovědností za škodu, při čemž žalobní petit zůstal stejný a odvolací soud z usnesení o nepřipuštění změny žaloby vycházel. Má tedy jít o konkrétní procesní pochybení při posuzování připuštění či nepřipuštění změny žaloby (návrhu) ve smyslu a 2 Tvrzené procesní vady však dovolatel vztahuje ke konkrétním skutkovým okolnostem daného případu a žádnou obecnou procesněprávní otázku, která by (v mezích dovolacího důvodu dle ) přesahovala rámec posuzovaného případu, neformuluje.

Dovolatelem uváděná individuální skutková zjištění a k nim vztahované procesní vady, jakož i hodnocení učiněných skutkových zjištění, se týkají jen tohoto případu a nemají obecný judikatorní přesah, ať již jde o připuštění změny návrhu (žaloby) anebo posouzení platnosti právního úkonu žalovaného a jeho právních důsledků.

Vzhledem k tomu, že všechny námitky dovolatele postrádají obecnou procesní, popř. i hmotněprávní relevanci a Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení ; proto dovolání podle a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení o ustanovení věty první, a a skutečnost, že žalobci v souvislosti s tímto dovoláním podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. května 2006

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu