Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1177/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSC. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce České republiky – Ministerstvo financí ČR, proti žalovaným 1) J. P., 2) Mgr. J. P., a 3) J. P., o zaplacení 10 920 035,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2005, č. j. -256, t a k t o :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nedílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 60.890,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. P., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. října 2001, č. j. , uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 4 979 000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 4.7.1993 do 14.7.1994 a 10% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Soud zjistil, že žalobce prodal dohodou o vydání a převodu majetku ze dne 1.10.1992 Ing. J. P. (který zemřel v průběhu řízení před soudem prvního stupně), právnímu předchůdci prvního a druhého žalovaného, a třetímu žalovanému v rámci přímého prodeje privatizovaný majetek za aktualizovanou cenu 42 505 915,11 Kč se slibem zaplatit nezpochybnitelnou část kupní ceny, tj. 28 975 000,- Kč. Přihlédl kě obsahující posouzení podkladů k vydání a dokupu z 19.1.1994 znalce doc. Ing. F. N., CSc., která obsahuje doporučení o snížení kupní ceny na 27 862 962,- Kč. Z toho 20 000 000,- Kč bylo zaplaceno před podáním žaloby a na 3 996 000,- Kč poskytl žalobce slevu z této částky a učinil výpočet z aktualizované kupní ceny, tj. z částky 42 506 000,- Kč. Soud však konstatoval, že cena byla mezi smluvními stranami dohodnuta částkou 41 071 000,- Kč, aniž ji další dohodou měnily. Soud poukázal na to, že žalovaní sami požadovali slevu z kupní ceny 28 975 000,- Kč. Soud při výpočtu částky, jejíž zaplacení žalovaným uložil, z této částky vycházel a odečetl z ní jednak částku 20 000 000,- Kč, kterou zaplatili žalovaní před podáním žaloby, a dále částku 3 996 000 - Kč z titulu žalobcem poskytnuté slevy. Dospěl pak k závěru, že žalovaní jsou povinni zaplatit částku 4 979 000,- Kč, kterou žalobci přisoudil.

K odvolání žalobce i žalovaných Vrchní soud v Praze, rozsudkem označeným v záhlaví, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. v rozsahu částky 332 000,- Kč, v zamítavém výroku II. ohledně částky 5 941 035,- Kč spolu s úroky z prodlení a ve výroku o náhradě nákladů řízení (první výrok), ve zbývající částce vyhovující výrok I. změnil tak, že žalobu ohledně zaplacení 4 657 000,- Kč a veškerých úroků z prodlení zamítl (druhý výrok), a uložil žalobci zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud se zabýval námitkami týkajícími se tvrzené neúplnosti řízení, jakož i tvrzením o nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozsudku; dokazování doplnil výslechem svědka Dr. P., přičemž neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, s odůvodněním, že znalecký posudek není zásadně určen k hodnocení jiných důkazů a úkolem znalce nemůže být právní posouzení věci. Připustil, že závěry rozsudku jsou kusé, avšak důvody, pro které soud prvního stupně rozhodl způsobem ve výroku rozsudku uvedeným, je možno z odůvodnění rozsudku poznat. Zabýval se dále námitkami vznesenými v průběhu odvolacího řízení a uvedl, že k údajnému neoprávněného přecenění zásob přihlédl žalobce před zahájením sporu, k vloženým investičním prostředkům pak žalobce přihlédl v průběhu řízení. Poukázal na to, že odvod do státního rozpočtu je zákonnou konsekvencí neoprávněného přecenění zásob, neboť tím se zvýšil zisk a nutně také odvod ze zisku do státního rozpočtu. Výhradu žalovaných k položce rozdílu mezi skutečnými náklady na některé závazky podniku a rezervou za tímto účelem vytvořenou, považoval za důvodnou s poukazem na výsledek ekologického auditu a výslech Dr. J. P.; přitom zdůraznil, že náklady na odstranění ekologických závad byly mnohonásobně vyšší, než uplatňovali nabyvatelé. Pokud jde o položku neupotřebitelnosti části majetku, poukázal odvolací soud na výslech Dr. J. P., na zápis ze 7.10.1993 a na závěr prověrky vypracované doc. Ing. F. N., CSc. a V. K. Na tomto základě shledal námitku žalovaných týkající se neupotřebitelnosti části majetku důvodnou, s výhradou, že tento závěr nelze vztáhnout k namítané nevymožitelnosti pohledávek v hodnotě 322 000,- Kč. Vyhověl proto žalobě jen ohledně částky 322 000,- Kč, ohledně další přisouzené částky výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že řízení bylo postiženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle - dále jen „“) a že je založeno na neúplném zjištění skutkového stavu věci. Uvedl, že provedení znaleckého posudku navrhoval nejen on, ale i žalovaní, odvolací soud však dospěl k mylnému názoru, že navrhovaný důkaz má sloužit pouze k hodnocení jiných důkazů či se má vyjádřit k právnímu hodnocení věci a proto tento důkaz neprovedl. Tak tomu však nebylo a provedení důkazu bylo navrhováno ze zcela jiných, pro zjištění skutkového stavu zásadních důvodů. Poukázal na to, že sám odvolací soud připustil, že s ohledem na výrazný časový odstup v trvání deseti let od uzavření smlouvy mezi účastníky a převzetím majetku se podstatně limitují další možnosti dokazování, soud měl však o to více usilovat o provedení všech navržených důkazů. Žalobce je přesvědčen, že nezbytnost znaleckého zkoumání podporuje i skutečnost, že jde o složitou finanční a ekonomickou situaci, jejíž správné posouzení je založeno na důkladném prozkoumání finančně-účetních ukazatelů obsažených v jednotlivých listinách. Závěrem svého dovolání navrhl, aby dovolací soud druhý výrok rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání ze dne 31.12.2005 považují rozsudek odvolacího soudu za správný, dovolání za nedůvodné a navrhují zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem ( ), ve dvouměsíční dovolací lhůtě zakotvené v ustanovení a že je přípustné podle neboť směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 4 657 000,- Kč.

Poté, co usnesením podle rozhodl o procesním nástupnictví po v mezidobí zaniklém dovolateli, se dále zabýval důvodností dovolání, tedy tím, zda je dán dovolací důvod podle

Existenci vady řízení, mající za následek tvrzenou neúplnost řízení, spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika, zabývajícího se zkoumáním, zda kupní cena byla stanovena správně a zda do ní nebyly zahrnuty neoprávněně některé položky.

Vada řízení ve smyslu je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V tomto smyslu je vadou řízení v prvé řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci. Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci však není dovolacím důvodem v případě, že odvolací soud dospěje ke skutkovým závěrům, na nichž své rozhodnutí založil. I když jsou tato skutková zjištění nesprávná, nejde o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle (přichází-li jeho uplatnění v úvahu). Mezi vady řízení proto nepatří ani nesprávné hodnocení důkazů. Pochybení v tomto směru se totiž v rozhodnutí odvolacího soudu může projevit jen ve správnosti skutkových zjištění a lze je tedy úspěšně napadat jen dovolacím důvodem podle

O vadu řízení při zjišťování skutkového stavu jde naopak i tehdy, jestliže při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními , tj. nebylo-li postupováno v souladu s ustanovením v návaznosti na ustanovení a nebyl proveden navržený důkaz, který procesní strana sporného řízení zatížená povinností tvrzení a povinností důkazní navrhla, přestože měl důkaz sloužit k ověření právně významné skutečnosti pro posouzení věci, za situace, kdy tato skutečnost nebyla prokázána jinak, popř. v rozporu s citovaným ustanovením nebyly zjišťovány okolnosti rozhodnutí pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy.

Z dovolání se přitom podává, že dovolatel kritizuje soudy nižších stupňů právě v tom ohledu, že neprovedly jím navržený důkaz znaleckým posudkem.

Jak je zřejmé z protokolu o jednání před odvolacím soudem, odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně, které v odvolacím řízení opakoval a doplnil výslechem Dr. J. P.

Na základě volného hodnocení všech provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti dospěl pak odvolací soud k závěru, že provedené důkazy jsou dostatečné pro posouzení, že do kupní ceny neměly být zahrnuty položky označené jako neupotřebitelný majetek pro podnikání, odvod do státního rozpočtu, rozdíl mezi rezervou a skutečnými náklady a konečně neupotřebitelný majetek (nesprávnost zařazení položek, neoprávněné přecenění zásob a vložené investiční prostředky žalobce uznal a tyto nebyly předmětem odvolacího řízení). Předmětem dovolacího přezkumu je zamítavý výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 4,657.000,- Kč, který se týká položek neupotřebitelného majetku pro podnikání, položky rozdílu mezi skutečnými náklady na některé závazky a rezervou za tím účelem vytvořenou a dále položky neupotřebitelný majetek. Za situace, kdy finanční vyčíslení jednotlivých položek není mezi účastníky sporné, je závěr odvolacího soudu, že důkaz dalším znaleckým posudkem (znalcem z oboru ekonomika) již není zapotřebí (výslovně formulovaný v napadeném rozhodnutí), správný.

Dovolací důvod podle ustanovení tak není naplněn a Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta za středníkem ), a to bez jednání ( věta první ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na a , když žalobce neměl v řízení úspěch a je povinen nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. které sestávají z odměny za zastupování advokátem. Výše této odměny se určuje podle ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Ve smyslu bodu 6 a vyhlášky činí sazba odměny počítaná podle vyhlášky z jistiny ve výši 4.657.000,- Kč částku 101.355 Kč,- Kč. takto určená odměna se dle vyhlášky zvyšuje (vzhledem k zastupování více /tří/ osob) o 20% na částku 121.626,- Kč, což po zaokrouhlení dle činí 121.630,- Kč. Se zřetelem k tomu, že advokát žalovaných učinil v řízení v jednom stupni (v dovolacím řízení) pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snížil Nejvyšší soud takto určenou sazbu odměny o 50 % (dle vyhlášky), na 60.815,- Kč. Společně s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč, přiznaných podle ve znění pozdějších předpisů, činí konečná výše dovolacích nákladů žalovaných 60.890,- Kč. Tuto částku tedy Nejvyšší soud žalovaným (k ruce společné a nedílné) k tíži dovolatele také přiznal.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutím, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. května 2006

JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.

předseda senátu