Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 734/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně L. G. C., s. r. o., proti žalovaným 1) Ing. P. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. B., a. s. v likvidaci, a 2) JUDr. W. F., jako zvláštnímu správci pro vedení sporů vyvolaných konkursem a pro správu a zpeněžení pohledávek úpadkyně M. B., a. s. v likvidaci, o vyloučení pohledávek ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2005, č. j. -57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 967,50 Kč, to tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaných Mgr. D.B.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. září 2003, č. j. -25, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovaným domáhala vyloučení souboru označených pohledávek úvěrové dlužnice V. K. a. s. vůči žalobkyni, v celkové výši 3.759.971,70 Kč, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) s tím, že ve výroku svého rozsudku specifikoval pohledávky, jichž se zamítavý výrok týkal a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů odvolacího řízení polovinu částky 8.170, Kč. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nesvědčí právo k pohledávkám, jejichž vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty se domáhá (a jde naopak o pohledávky za žalobkyní).

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně do všech jeho výroků) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod dle , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak podrobuje kritice závěr odvolacího soudu o tom, že mezi předpoklady, za kterých lze vyhovět vylučovací žalobě, patří i to, že se vyloučení domáhá osoba, které svědčí právo, vylučující zařazení majetku (zde pohledávek) do soupisu majetku konkursní podstaty. Výslovně rovněž zpochybňuje správnost výroku o nákladech odvolacího řízení. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření navrhují dovolání zamítnout, ztotožňujíce se se závěry soudů nižších stupňů a zdůrazňujíce, že v posuzované věci nebyla řešena otázka zásadního právního významu, když otázkou aktivní věcné legitimace u vylučovací žaloby se Nejvyšší soud zabýval (vždy stejným způsobem) v rozhodnutích (rozsudcích) ze dne 30. května 2002, sp. zn. (toto rozhodnutí bylo uveřejněno pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 28. února 2002, sp. zn. (toto rozhodnutí bylo uveřejněno pod číslem 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 67/2002“) a ze dne 30. června 2003, sp. zn. .

Odvolací soud - ve shodě s bodem 3. článku II. - odvolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005 a podle stejného přechodného ustanovení proto bylo podle ve znění účinném před uvedeným datem projednáno a rozhodnuto i dovolání.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy i v rozsahu, ve kterém odvolací soud prvním výrokem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

V potvrzujícím výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být dovolání přípustné jen podle (o případ dle nejde), přičemž důvod připustit dovolání Nejvyšší soud neshledal. Otázku předkládanou mu v dovolání k řešení totiž zodpověděl již v R 67/2002, jakož i v mnoha dalších svých rozhodnutích (srov. např. dále důvody rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 27/2003, 8/2004, 9/2005 a 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to shodně s odvolacím soudem, totiž tak, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Typickým příkladem situace, kdy vylučovací žaloba podle , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, musí být pro absenci uvedeného předpokladu zamítnuta, je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že věřitelkou u těchto pohledávek je ona sama, nýbrž osoba, která je povinna úhradou sepsaných pohledávek (úpadcův dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího říjení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). K právu správce konkursní podstaty dát se zastoupit advokátem ve sporech vyvolaných konkursem (mezi něž vylučovací žaloba patří), srov. bod XX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podle § 8 písm. b/ ve spojení s § 10 odst. 3 § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 3.100,- Kč. Jelikož jde o společné zastupování dvou žalovaných, zvyšuje se takto určená sazba odměny o 20% (§ 17 odst. 2 vyhlášky), tj. na částku 3.720,- Kč. Uvedená sazba se dále podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 1.860,- Kč, jelikož advokátka žalovaných učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalovaným k tíži dovolatelky celkem 1.935,- Kč, a to (vzhledem k povaze věci a k povaze účastenství žalovaných) rovným dílem (tj. každému z nich 967,50 Kč).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. května 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu