Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 102/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy               JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ P. O., a 2/ O. O., o uvedení nemovitostí do původního stavu a o zdržení se užívání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.6.2005, čj. -99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové v odvolacím řízení m.j. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově z 18.8.2004, čj. -70, ve výrocích, jimž soud prvního stupně zamítl jednak návrh žalobce, aby žalovaní byli uznáni povinnými odstranit z blíže specifikovaných pozemků v obci Žacléř stromy, křoviny a pařezy, které se na nich nenacházely v době, kdy je žalovaní začali užívat, a tyto pozemky uvedli do původního stavu, aby je bylo možno užívat jako louky, jednak návrh žalobce, aby žalovaní byli povinni zdržet se užívání pozemkové parcely  č. 142/3 tamtéž. Odvolací soud vyšel z nesporných zjištění, provedených soudem prvního stupně. Podle nich pozemky, z nichž žalobce požadoval odstranění porostů, mu byly vydány v restitučním řízení rozhodnutím pozemkového úřadu ze dne 15.3.1995 ve znění rozhodnutí z  7.4.1997, jež nabylo právní moci  30.4.1997. Povinnou osobou k vydání pozemků byl  Státní statek T. s.p. Pozemek předtím žalovaní užívali na základě smlouvy se Státním statkem, který toto užívání ukončil 19.8.1993 z důvodu restituce.  Pozemek č. 142/3, jehož se týká návrh na zdržení se užívání ze strany žalovaných, není ve vlastnictví žalobce. Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně správným, protože podle restitučních předpisů o vydávání věci není možné uplatňovat jakékoli nároky na náhradu za jejich znehodnocení proti jiné osobě, než osobě povinné. Takovými osobami žalovaní nejsou.

Žalobce podal proti tomuto rozsudku sám včasné dovolání, jež později jeho právní zástupce odůvodnil a upřesnil tak, že dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu označenému jako III., jímž byly potvrzeny zamítavé výroky soudu prvního stupně, obsahově však dovolání odůvodnil pouze ve vztahu k výroku, týkajícímu se odstranění porostů, nikoli k výroku týkajícímu se zdržení užívání pozemku č. 142/3.  Rozsudek odvolacího soudu považuje za zásadně významný po právní stránce, protože ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „“), neřeší otázku náhrady za porosty, které na pozemku nebyly v době jeho převzetí státem, přičemž jde o porost, o němž ani oprávněná osob a ani povinná osoba nevěděly, a za něž povinná osoba nepožaduje náhradu od osoby oprávněné. Když se tento stav po vydání pozemků zjistil, požadoval žalobce nápravu vůči žalovaným, kteří tento stav „zavinili“. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní podali vyjádření k dovolání, v němž uvádějí, že neužívali předmětné pozemky od 19.8.1993, kdy jim bylo doručeno oznámení Státního statku T. o ukončení jejich dočasného užívání. Téhož dne byla uzavřena dohoda  mezi Státním statkem T. a  žalobcem o změně  v užívání pozemků.

Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené v a , není však přípustné podle nebo písm. b) , protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně vydaný v této věci. Dovolací soud proto zkoumal, zda má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam, z čehož by vyplývalo, že dovolání je přípustné podle K takovému závěru však nedošel. Zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu by byl dán zejména v případě, že by byl v rozporu s hmotným právem, nebo v rozporu s judikaturou, případně že by se judikatura soudů v dané věci lišila ( ). Tak tomu však není.

Z obsahu spisu je patrné, že louky zarostly křovím a stromy předtím, než se žalobce stal jejich vlastníkem na základě pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu. Nejde tedy o právní vztah, vyplývající z ochrany vlastnického práva. Oba soudy proto správně podřadily daný právní vztah pod zvláštní zákon, upravující vztahy z restituce zemědělských pozemků, tj. . Jak dovolatel správně uvádí, v ustanovení zákona o půdě není pamatováno na právo oprávněné osoby na  náhradu  za trvalé porosty, které na pozemku v době jeho přechodu na stát nebo právnickou osobu nebyly a nyní tam jsou. pak vůbec nepočítá s náhradou za znehodnocení pozemků (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2000, sp.zn. , nebo z  26.8.1999, sp.zn. ). V úvahu by případně  přicházelo uplatnění nároku z porušení povinnosti povinné osoby podle zákona o půdě, vycházející z toho, že došlo ke škodě v důsledku toho, že povinná osoba  nenakládala s péčí řádného hospodáře s pozemkem, jenž  měl být vydán,  tedy v  době od účinnosti zákona o půdě 24.6.1991 do doby, než pozemek byl vydán. Z tohoto hlediska pak je názor obou soudů, že žalovaní nejsou pasivně ve věci legitimováni, zcela konformní s hmotným právem i s běžnou judikaturou.

Dovolací soud proto dovolání neshledal přípustným ani podle a odmítl je podle a

Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný, žalovaným však nevznikly prokazatelné náklady tohoto řízení, takže žalobci nebyla uložena náhrada nákladů tohoto řízení (, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2006

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu