Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2185/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva v K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Městu K., zastoupenému advokátkou a 2/ České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 42, územní pracoviště P., odloučené pracoviště K., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 1. 2005, č.j. -93, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 3. 2004, č.j. -75, určující, že vlastníkem stavebních parcel č. 2340, 2339, 2338, 2337 a 2336, zapsaných u Katastrálního úřadu v K. pro obec K. (prvního žalovaného) na LV č. 10001 je Česká republika (druhý žalovaný).

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž předcházelo kasační usnesení téhož soudu ze dne 29. 5. 2003, č.j. -58. Zabýval se otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě, posouzením podmínek přechodu předmětných nemovitostí podle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, na prvního žalovaného, včetně jím vznesené námitky vydržení. Odvolací soud dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na žalobě podle , neboť je vlastníkem staveb na předmětných pozemcích a má zájem na zjistit, který ze žalovaných je věcně legitimován k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k pozemkům s ním. Podle odvolacího soudu Město K. ke dni účinnosti (24. 5. 1991) s pozemky prokazatelně nehospodařilo, ani ve smyslu faktickém či právním. Podáním žaloby dne 26. 2. 2002 byla navíc přerušena případně městu běžící desetiletá vydržecí doba podle o. z., neboť první žalovaný podal návrh na změnu zápisu vlastnictví katastrálnímu úřadu až dne 21. 3. 1994 a tak nebylo možné uzavřít, že podmínka dobré víry pro vydržení byla založena jen účinností Vlastnické právo tedy bylo přiřčeno druhé žalované, jež byla dříve jako vlastník pozemků zapsána.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný prostřednictvím advokátky a ve lhůtě dovolání, jehož přípustnost dovodil podle a následnou důvodnost podle , tedy pro nesprávné právní posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřoval dovolatel ve dvou relevantních otázkách, a to v nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě a ve splnění podmínky vydržení resp. oprávněnosti námitky vydržení ze strany dovolatele. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání písemně vyjádřil. Neshledal důvodnost argumentů dovolatele, které byly ostatně vysloveny již před soudy obou nižších instancí. Navrhl proto, aby dovolací soud podanému dovolání nevyhověl.

Druhý žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud neshledal dovolání přípustným.

Odvolací soud přiléhavě posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobce ve smyslu Také osoba (jeden ze žalovaných), jež není vlastníkem pozemků, může ovlivnit právní postavení žalobce. Ten je vlastníkem staveb na předmětných pozemcích a hájí oprávněné zájmy svých členů – nájemců bytů, vystavěných na pozemcích. Vyřešení otázky vlastnictví pozemků se bude odrážet v dalších úkonech žalobce jako bytového družstva, včetně toho, s kterým subjektem lze dále o pozemcích jednat.

Dovolatel by zajisté mohl vydržet pozemky v době počínající 24. 5. 1991, kdyby konal v intencích Povinností dovolatele bylo učinit, podle citovaného zákona, do jednoho roku od nabytí účinnosti zákona návrh na zápis pozemků. Stalo se tak ovšem až 21.3.1994. Jednoroční lhůta sice má pouze pořádkový charakter, ale za tohoto stavu nebylo možné dovodit počátek běhu lhůty k případnému vydržení dříve, než k posledně uvedenému datu. Pak ovšem den podání žaloby 26.2.2002 znamenal v každém případě přetržení běhu vydržecí doby.

Posouzení pro věc určujících hmotněprávních otázek odvolacím soudem tedy bylo správné a poněvadž napadenému rozsudku nelze přiznat ani judikatorní přesah, nedošlo k naplnění podmínky jeho zásadního právního významu ve smyslu , odst. 3 Dovolací soud proto dovolání prvního žalovaného odmítl ( věta první, ).

Žalobci vzniklo podle právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna, krácená však dvakrát o polovinu ( , , , vyhl. č. 484/2000Sb.). Sazba odměny za úkon představovala částku 10.000,- Kč, po dvojím krácení šlo o 2.500,- Kč plus 75,- Kč režijního paušálu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. května 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu