Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Nd 69/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

U Vrchního soudu v Praze je vedeno řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2005, č.j. -30. Podle rozvrhu práce je k projednání a rozhodnutí o odvolání příslušný senát 1 Co sestávající ze soudkyň JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž. a Mgr. D. J. (případně zastupující členky senátu JUDr. Z. F.).

Žalovaný vznesl námitku podjatosti těchto soudkyň s odůvodněním, že se Vrchní soud v Praze „dopustil korupčním konáním justičního zločinu proti lidskosti“, též porušil „ Úmluvy“, protože mu bylo soudem odepřeno právo na účinný a řádný opravný prostředek; dále byl „donucen k úhradě soudního poplatku v rozporu s z. č. “. Dle názoru žalovaného napadený senát Vrchního soudu v Praze „ignoruje mezinárodní právo, které je nadřazeno právu domácímu; …tento soud neproběhl podle demokratických standardů, čímž každý soudce tohoto senátu prolomil a porušil zásadu nezávislosti a nestrannosti soudce“. Dále žalovaný namítá, že napadený senát „svým rozhodnutím ve věci č.j. vyslovil souhlas s úmyslným poškozováním jeho zdraví, s cílem existenční, možná i likvidace absolutní…, s dehonestací jeho senzitivních osobních údajů“, dále soud souhlasil i s „porušováním zásady presumpce neviny vůči jeho osobě…, přestože ze spisu věděl, že jde o pokračování akce asanace…, i po roce 1989 na něj pohlíží jako na třídního nepřítele z důvodu jeho sociálního původu, a proto jej diskriminuje.“

Soudkyně senátu 1 Co se k námitce vyjádřily tak, že jim nejsou známy okolnosti vylučující je z projednání a rozhodování této věci. Nemají k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané věci samé žádný osobní vztah.

Nejvyšší soud ČR jako soud nadřízený ve smyslu ust. se po zjištění, že námitka podjatosti byla uplatněna včas ( ), zabýval její důvodností, aniž bylo třeba nařizovat jednání ( věta druhá ). Poté dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná.

Podle ust. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ust. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 o.z.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

Jak vyplývá z vyjádření soudkyň Vrchního soudu v Praze, žádná z nich nemá poměr k věci, účastníky řízení nezná a nemá k nim žádný vztah. Žalobce přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. ), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudkyň. Jeho obecný poukaz na to, že „každý soudce tohoto senátu prolomil a porušil zásadu nezávislosti a nestrannosti soudce“, případně, že soud na něj „pohlíží jako na třídního nepřítele…“, a proto jej „diskriminuje“, nic nevypovídá o vztahu výše uvedených soudkyň k osobám účastníků sporu nebo o jejich vztahu k projednávané věci. Nejsou proto dány žádné skutečnosti, které by mohly vést k pochybnosti o jejich podjatosti ve smyslu ust.

Nejvyšší soud ČR proto podle ust. rozhodl tak, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž., Mgr. D. J. a JUDr. Z. F., nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2006

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu