Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
C1ABA74677A0ABD1C1257A4E006A9C8D.html
HTML · 12.75 KB
No categories available
26 Cdo 1080/2006
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 25. července 2005, č. j. 14 C 72/2005 -37, v důsledku zpětvzetí žaloby řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok III.).
K odvolání žalobkyně proti nákladovému výroku (výroku II.) citovaného usnesení Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. října 2005, č. j. 21 Co 406/2005 -43, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám její zástupkyně; zároveň mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 325,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení opět k rukám její zástupkyně.
Žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 13. prosince 2005 odvolacímu soudu doručil podání, doplněné podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 20. prosince 2005 a podáním doručeným dne 27. ledna 2006 soudu prvního stupně, které lze podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř. “) považovat za dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu. Z důvodů v něm uvedených vyjádřil nesouhlas s povinností zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Pro posouzení přípustnosti dovolání, jehož rozsahem je dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 1 a odst. 3 věty první o.s.ř. vázán, je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výrokům o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení (a to nejen v tomto případě, nýbrž i v případě, kdy je součástí výrokové části rozsudku) má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. ).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 1 písm. a/ b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadený nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. V posuzovaném případě bylo věcí samou „zrušení společného členství v družstvu a společného nájmu ke garáži“.
Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. § 238 odst. 1 , § 238a odst. 1 , § 239 o.s.ř. ). Přitom vady uvedené v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. , jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. ). Z řečeného vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Ostatně ke stejnému právnímu závěru dospěl dovolací soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř. ) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2006
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu