Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1080/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 25. července 2005, č. j. -37, v důsledku zpětvzetí žaloby řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok III.).

K odvolání žalobkyně proti nákladovému výroku (výroku II.) citovaného usnesení Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. října 2005, č. j. -43, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám její zástupkyně; zároveň mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 325,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení opět k rukám její zástupkyně.

Žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 13. prosince 2005 odvolacímu soudu doručil podání, doplněné podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 20. prosince 2005 a podáním doručeným dne 27. ledna 2006 soudu prvního stupně, které lze podle jeho obsahu ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) považovat za dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu. Z důvodů v něm uvedených vyjádřil nesouhlas s povinností zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Pro posouzení přípustnosti dovolání, jehož rozsahem je dovolací soud ve smyslu a odst. 3 věty první vázán, je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výrokům o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení (a to nejen v tomto případě, nýbrž i v případě, kdy je součástí výrokové části rozsudku) má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení ( ve spojení s ).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle b/ a c/ nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadený nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. V posuzovaném případě bylo věcí samou „zrušení společného členství v družstvu a společného nájmu ke garáži“.

Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov.           , , ). Přitom vady uvedené v , a b/ a , jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. věta druhá ). Z řečeného vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Ostatně ke stejnému právnímu závěru dospěl dovolací soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud bez jednání ( věta prvá ) dovolání podle ustanovení věty první a odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace. Přitom s přihlédnutím k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2006

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu