Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 674/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. května 2004, č.j. -21, zamítl žalobu na zaplacení 73 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5% p.a. od 26. 8. 2003 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s jednatelem firmy S.-G., spol. s.r.o. smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla pohledávka poškozené S.-G. spol., s.r.o. za žalovanou na náhradu výdajů vzniklých se zapůjčením náhradního vozidla v souvislosti s opravou vozidla Š. F., poškozeného při dopravní nehodě. Z dokazování dále soud zjistil, že poškozený si půjčil vozidlo vyšší třídy Š. O. na dobu od 2. 5. 2003 do 14. 5. 2003, půjčovné činilo 14 400 Kč včetně DPH a od 14. 5. 2003 do 6. 8. 2003 vozidlo Š. F., přičemž půjčovné činilo 94 500 včetně DPH Kč. Dále vyšel ze zjištění, že žalobce žalované sdělil dopisem z 16. 5. 2003, že oprava poškozeného vozu byla dokončena a žádal o proplacení faktury opravně, aby si mohl vozidlo vyzvednout a zapůjčené vozidlo vrátit. Z dopisu ze dne 28. 8. 2003 zaslaného žalovanou žalobci soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci náhradu nákladů za půjčovné ve výši 8 760 Kč. Z dokazování dále vyplynulo, že žalobce a S.-G., spol. s.r.o. uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky, ve které není uvedena částka, která se z nároku za půjčení vozidla po dobu opravy havarovaného vozidla postupuje a není v ní uvedeno ani datum, proto soud dospěl k závěru, že na žalobce z této smlouvy pohledávka nepřešla, neboť pohledávka nebyla jednoznačně určena a nebyla vymezena ani tak, aby bylo ze smlouvy zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu. Soud dovodil, že není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky uvedena žádná částka, která se postupuje, je smlouva neurčitá ve smyslu (dále jen obč. zák.), a je absolutně neplatná, tudíž žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby. Pokud se týkalo uplatněného nároku na úhradu vzniklého půjčovného za poškozené vozidlo, které bylo v opravě, soud prvního stupně dospěl k závěru, že po opravě poškozeného vozidla nebyl důvod dále užívat půjčené náhradní vozidlo, že důvodem dalšího užívání půjčeného vozidla nemohlo být tvrzení, že S.-G., spol. s.r.o. neměla dostatek finančních prostředků ve výši cca 26 000 Kč na úhradu opravy, proto neuznal za oprávněný požadavek na zaplacení půjčovného od 14. 5. 2003 do 6. 8. 2003, protože nebyl v příčinné souvislosti se vzniklou škodou na vozidle, a zaplatila-li tedy žalovaná žalobci náhradu za půjčovné ve výši 8 760 Kč, zanikla její povinnost splněním závazku. Ztotožnil se se žalovanou, že její povinností je hradit účelně vynaložené náklady, nikoliv náklady, které se vzniklou škodou nesouvisí, jež vznikly z vůle poškozeného a autopůjčovny.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. ledna 2005, č.j. -38, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že smlouva je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná a že závěr soudu nižší instance o nedostatku žalobcovy věcné legitimace je správný. Nesouhlasil však se soudem prvního stupně v odůvodnění tohoto závěru, neboť dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky, kterou uzavřel žalobce se S.-G., spol. s.r.o. není absolutně neplatná pro neurčitost, neboť specifikaci pohledávky z titulu plnění pojišťovny z pojistné události ze dne 12. 4. 2003, při které bylo poškozeno vozidlo Š. F., tak jak byla uvedena ve smlouvě, pokládal za dostatečně určitou. Nedostatek datace smlouvy rovněž nepovažoval odvolací soud za důvod, který by způsobil neplatnost smlouvy, když byla uvedena data ověření podpisů pod smlouvou a i plnou mocí, jež udělila firma Stavo-G, spol. s.r.o. žalobci k zastupování při jednání s žalovanou. Důvod neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky však spatřoval v nesplnění podmínky, že předmětem postoupení pohledávky může být jen pohledávka existentní. Dovodil, že samotná existence splatných faktur za postupný pronájem dvou náhradních vozidel však nepředstavuje existentní pohledávku žalobce na plnění. Poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, u příslušného pojistitele a ten je povinen za poškozeného v rozsahu a ve výši podle obč. zák. poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody uhradit, přičemž podle bodu 3 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se považují za náklady, které poškozený v souvislosti se vznikem škody účelně vynaložil, i přiměřené náklady spojené s používáním náhradního vozidla. Odvolací soud dále dovodil, že škodou jsou v daném případě vyšší náklady v podobě půjčovného za auto, vynaložené poškozeným, ve srovnání s náklady, jež by poškozený jinak vydal na provoz svého automobilu. Tuto škodu je povinen hradit škůdce a za něj žalovaná v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Uzavřel, že S.-G., spol. s.r.o. by vznikla škoda jen za předpokladu, že náklady za půjčení náhradního vozidla by skutečně vynaložila, což v tomto případě neučinila, když fakturované částky žalobci nezaplatila, proto mu nevznikla škoda a vůči žalované pak nevznikla pohledávka ve výši sporné částky z titulu pojistného plnění, tato pohledávka neexistovala a nemohla být tudíž platně žalobci postoupena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle Nesouhlasí se závěrem, že není ve sporu aktivně legitimován, a že neexistuje jemu postoupená pohledávka. Má za to, že splatný dluh představuje pro poškozeného i škodu, a to ve smyslu obdobného názoru vyjádřeného v rozhodnutí Ústavního soudu . Nesouhlasí s právním názorem, že v případě, kdy má být hrazena škoda v penězích, lze uznat prokázání nároku na náhradu škody pouze tehdy, kdy je již poškozený na její odstranění vynaložil, byť Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení pod sp. zn. dospěl k závěru, že dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za vznik škody, neboť mu tím zatím nevznikla majetková újma. Je přesvědčen, že takový závěr je v rozporu s hmotným právem, odporuje preventivnímu ustanovení obč. zák. o předcházení škodám, neboť poškozený je nucen působit si další škodu zaplacením dlužné částky, aby ji mohl posléze vymáhat, a je i v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. Poukazuje na obč. zák., z něhož vzniká věřiteli (v dané věci půjčovně) právo na plnění (pohledávka) od dlužníka (poškozeného) a dlužníkovi vzniká povinnost závazek splnit, a jestliže má půjčovna pohledávku za poškozeným, pak mu tím vzniká pohledávka za pojistitelem, tudíž je pohledávka poškozeného existentní a může být předmětem postoupení. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zaplacení ceny opravy vozidla nelze vázat na výplatu pojistného plnění. Domnívá se, že je na škůdci, respektive na jeho pojistiteli, který jej reprezentuje, aby opravu poškozeného vozidla zaplatil, proto nemůže být přičítáno k tíži poškozeného, jestliže nemá prostředky na opravu vozidla, jehož poškození nezavinil a prodlužuje se tím doba pronájmu náhradního vozidla (ke srovnání poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. ). Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího sodu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ), je řádně zastoupen advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

V posuzovaném případě není dán z hlediska uplatněných otázek zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť rozhodnutí je postaveno na několika důvodech, proněž nebyl nárok žalobce shledán po právu, přičemž z hlediska hmotného práva obstojí již závěr, že náklady na vypůjčení automobilu za dobu po skončení opravy poškozeného vozidla nelze pokládat za náklady, které poškozený v souvislosti se vznikem škody účelně vynaložil, tedy za přiměřené náklady spojené s používáním náhradního vozidla ve smyslu čl. 15 bodu 3 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Rovněž náklady za půjčení automobilu vyšší třídy nejsou účelně vynaloženými náklady ve smyslu uvedeného ustanovení Všeobecných pojistných podmínek a navíc tyto náklady činí nepatrnou část vymáhané částky. Pokud tedy soudy obou stupňů dospěly k závěru o zamítnutí žaloby z důvodu, že neexistovala uplatňovaná pohledávka spočívající v účelně vynaložených nákladech spojených s používáním náhradního vozidla ve smyslu čl. 15 bodu 3 písm. b) uvedených Všeobecných pojistných podmínek, a rozhodnutí je tak v souladu s hmotným právem, pak již nebylo třeba přezkoumávat, zda předmětná pohledávka mohla být postoupena (srov. Soudní judikatura 17/1998).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl jako nepřípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. května 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu