Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1028/2006

U S N E S E N Í

ze dne 9. března 2005, č.j.   -183, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. září 2004, č.j. -135,  zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal přisouzení morálního zadostiučinění ve formě omluvy prvního žalovaného a třetí  žalované a současně finanční satisfakce od každého z žalovaných z titulu tvrzeného zásahu do jeho osobnostních práv. Současně rozhodl

o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady státem placených nákladů tohoto řízení.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. března 2005, č.j. -183,  podle ustanovení (dále jen „ “)  rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s výjimkou výroku o náhradě státem placených nákladů řízení, který zrušil a v této části věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že  žalobce neprokázal existenci neoprávněných zásahů jednotlivých žalovaných do jeho osobnostních práv. V případě prvního žalovaného, který se měl protiprávního zásahu dopustit tvrzenými vulgárními výroky vůči žalobci při jeho výslechu v září 2001,  týkajícího se krádeže

ve firmě D. spol. s r.o., nebylo prokázáno, že by tento žalovaný dotčené výroky vůči žalobci pronesl. Proto nemohla být žaloba úspěšná ani proti  druhé žalované. U třetí žalované odvolací soud přihlédl především ke skutečnosti, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání trestného činu, kterého se dopustil mimo jiné i tím, že nechal v týdeníku N. K. uveřejnit článek, v němž uvedl, že první žalovaný je „netvor s IQ prasete . . .“ Za uveřejnění vulgárních výrazů vůči prvnímu žalovanému je proto odpovědný (sám) žalobce a nikoliv třetí žalovaná, jako vydavatelka novin.

Rozsudek odvolacího soudu byl zástupci žalobce doručen dne 18. dubna 2005, přičemž právní moci nabyl dne 28. dubna  téhož roku.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne

30. května 2005 včasné dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 14. března 2006. Má zato, že přípustnost dovolání je založena na podkladě ustanovení Výslovně uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení , neboť  má zato, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protiprávní zásah do osobnostních práv žalobce je podle dovolatele dán mimo jiné tím, že od samého počátku vyšetřování krádeže ve firmě Daktiva spol. s r.o. bylo k žalobci přistupováno necitlivě s předpokladem, že je skutečným viníkem. První žalovaný tak porušil zásadu presumpce nevinny. Odvolací soud nejenže věc nesprávně právně posoudil, ale také nesprávně hodnotil důkazy a některé z nich i odmítl provést. Zkrátil tak práva žalobce  jako účastníka řízení. Dovolatel proto žádá, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se dne 27. března 2006 písemně vyjádřila druhá žalovaná

a navrhla, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto.

K dovolání se vyjádřil též první žalovaný podáním ze dne 30. března 2006,

když se ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením Je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením Dále se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s negativním závěrem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

V označené věci není dovolání přípustné u výroků ve věci samé podle ustanovení a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle

, je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Žalobcem výslovně uplatněný dovolací důvod podle ustanovení se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.

Občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby podle ustanovení § 13 o.z. přichází v úvahu u zásahů do osobnosti takové osoby chráněné všeobecným osobnostním právem, které lze kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným zásahem je  zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu

s objektivním právem, t.j. s právním řádem.

O takový případ v souzené věci nejde. Soudy obou stupňů ve věci náležitě užily  ustanovení § 11 násl. o.z. a tato ustanovení též vyložily v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vztahující se k této právní problematice. Ostatně dovolatel sám nenamítá případné pochybení soudů v tomto směru.  Skutečností totiž je, že důvodem pro zamítnutí žaloby byl fakt, že v řízení nebyl prokázán zásah proti osobnostním právům žalobce.

Pokud  žalobce činí námitky vztahující se ke skutkovým zjištěním učiněným soudy v daném řízení, pak je třeba zdůraznit, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle

a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci

ve smyslu ustanovení a b) To však nemění nic

na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné. Dovolací přezkum předjímaný ustanovením

ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Neuplatní se proto např. dovolací důvod podle

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

O případ, kdy by bylo možno napadené rozhodnutí posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, v posuzované věci nejde. Nadto výtky obsažené v tomto dovolání, zabývající se ve značné míře skutkovými okolnostmi případu, ve skutečnosti směřují k naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení , který však z hlediska předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení není uplatnitelný.

Kromě tohoto dovolání bez rozlišení dopadá i na výrok rozsudku odvolacího soudu označený jako II., kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku VII. o náhradě státem placených nákladů řízení, a věc byla v této části vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Jak však vyplývá z ustanovení § 237 až

, není proti tomuto výroku též dovolání přípustné.

Protože tak není naplněn žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) toto dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný  prostředek.

V Brně dne 25. května 2006

JUDr. Pavel  Pavlík, v. r.

předseda senátu