Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 24/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Ing. H. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému Družstvu spoluvlastníků J. 1154-1157, zastoupenému advokátem, o určení vztahu k bytu, o určení souladu stanov se zákonem a o zaplacení částky 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze  dne 18.7.2005, č.j. -14, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.7.2005, č.j. -14, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19.4.2005, č.j. -9, kterým tento soud odmítl žalobní návrhy žalobkyně uvedené v podání ze dne 14.12.2004, doplněné podáním ze dne 11.4.2005 v odvoláním napadené části ohledně odmítnutí žaloby o zaplacení částky 1.000.000,- Kč a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v části týkající se odmítnutí žaloby na zaplacení částky 1.000.000,- Kč, když z obsahu odvolání dovodil, že žalobkyně se domáhala přezkoumání právě této části napadeného usnesení. Odvolací soud přezkoumal toto usnesení  včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. a 212a a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud dále v odůvodnění svého rozhodnutí  zkonstatoval, že žalobkyně podala dne 15.12.2004 u soudu prvního stupně vzájemné návrhy v probíhajícím řízení, jež proti ní vedl žalovaný o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Tyto žalobní návrhy byly dle soudu prvního stupně nedostatečné a postrádaly řadu esenciálních náležitostí žaloby, a proto soud žalobkyni vyzval postupem dle k doplnění žalobních návrhů a zároveň jí poskytl obsáhlé poučení o náležitostech žaloby a o procesních důsledcích případného nedoplnění. Žalobkyně na výzvu soudu sice reagovala, ale zcela nedostatečně, neboť neodstranila nedostatky žalobních návrhů, které je činily neprojednatelnými. U žalobního nároku na zaplacení částky 1.000.000,- Kč pouze doplnila, že byla vlastníkem ukradených a poničených věcí a že za škody ručí žalovaný jako právnická osoba, neboť jeho vedení vědělo o činnosti přímých pachatelů, a hodnotu zničeného majetku stanovila tak, jak jí umožňuje zákon. Odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na to, že se jedná o řízení o náhradu škody, což je běžné sporné řízení, bylo na žalobkyni, aby především tvrdila existenci základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, tedy aby vylíčila všechny podstatné okolnosti, z nichž lze dovodit jak vznik a rozsah škody na straně poškozeného, tak i protiprávní jednání na straně škůdce, a rovněž příčinnou souvislost mezi oběma těmito atributy. Dle odvolacího soudu žalobní tvrzení žalobkyně žádné jasné vylíčení skutkových okolností neobsahovalo a kromě uvedení částky 1.000.000,- Kč bylo zcela neurčité a vágní. Ani v rámci doplnění žaloby, ani v rámci odvolání nebyly tyto vady odstraněny, a tak žaloba zůstala dle odvolacího soudu nadále neprojednatelná. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který aplikoval ustanovení   a uvedený žalobní návrh odmítl.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné v odvoláním napadené části potvrdil.

Dovoláním doručeným soudu prvního stupně dne 20.9.2005, doplněným  po výzvě soudu prvního stupně (usnesením ze dne 12.12.2005, č.j. -29) podáním sepsaným advokátem, napadla žalobkyně výše uvedené usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že přípustností dovolání se výslovně nezabývala,  a jako dovolací důvod označila ust.

V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že za vadu řízení považuje tu skutečnost, že soud svou poučovací povinnost splnil pouze formálně a žalobkyni ustanovil právního zástupce teprve pro dovolací řízení. Dovolatelka je toho názoru, že soudy mají ve smyslu ust. povinnost poskytovat účastníkům poučení v době, kdy je toho podle stavu řízení pro ně zapotřebí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Dle dovolatelky jí měl soud prvního stupně poučit o právu podat žádost o ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů již v usnesení ze dne 25.2.2005, č.j. -4, kterým ji vyzval k doplnění žaloby. Pokud soud již z obsahu jejího podání ze dne 14.12.2004 neshledal, že by takové poučení bylo na místě, měl k takovému závěru dospět alespoň na základě obsahu jejího podání ze dne 11.4.2005, kdy se marně snažila podle svých možností a schopností výzvě soudu vyhovět. Místo toho byla její žaloba soudem prvního stupně odmítnuta. Soud prvního stupně dle dovolatelky vůbec nepovažoval za nutné poskytnout jí poučení o právu žádat o ustanovení právního zástupce, kterého zcela zřejmě potřebovala. Ani odvolací soud, který podle odůvodnění svého rozhodnutí shledal, že „žalobní návrhy byly podány naprosto nedostatečně a postrádaly řadu esenciálních náležitostí žaloby“, nepovažoval za nutné poučit ji o jejím procesním právu požádat o ustanovení právního zástupce, přestože tato potřeba byla zjevná. Opomenutím poučovací povinnosti soudu tak dle dovolatelky v daném případě došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný, jak je patrno z obsahu spisu, se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle ust. , a a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem.

V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).

Podle ust. a 3 první věty je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v , a b) a (tzv. zmateční vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny ( druhá věta ). Tzv. zmatečnostní vady nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci soud neshledal.

Podle ustanovení , vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v , jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zejména tak jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s (např. svědek byl vyslechnut jako účastník řízení, soud neposkytl poučení podle ust. , nebyly zjišťovány rozhodné skutečnosti, byl porušen princip neúplné apelace, rozhodoval věcně nepříslušný soud, apod.).

V daném případě dovolatelka vytýká soudům obou stupňů, že nebyla ve věci dostatečně poučena ve smyslu ust. v návaznosti na ust. , tj. že jí nebylo v řízení poskytnuto poučení, že k ochraně svých zájmů může žádat o ustanovení zástupce.

Jak vyplynulo z obsahu spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 25.2.2005, č.j. -4,  vyzval žalobkyni, aby doplnila svou žalobu ze dne 14.12.2004 o potřebné náležitosti (které blíže ve svém rozhodnutí specifikoval) s poučením, že pokud nebude podání řádně doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud předmětné podání žalobkyně odmítne podle ust. Na toto usnesení dovolatelka reagovala písemným přípisem (č.l. 5), ve kterém mj. požádala o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23.3.2005, č.j. -6, dovolatelce osvobození od soudních poplatků přiznal v plném rozsahu a poučil ji ve smyslu ust. a 2 o.s.ř; žádné další poučení jí neposkytl.

Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně za situace, kdy u dovolatelky byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tuto nepoučil o možnosti žádat k ochraně jejích zájmů o ustanovení zástupce ( ) a její žalobní návrhy následně usnesením ze dne 19.4.2005, č.j. -9, odmítl. Tím se soud dopustil takové vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Lze proto uzavřít, že dovolací důvod podle ust. byl uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle věty za středníkem usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (  věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2006

JUDr. Ing. Jan  H u š e k , v. r.

předseda senátu