Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 486/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Celního úřadu Strakonice, se sídlem ve Strakonicích, Heydukova 1111, proti povinnému P. K., zastoupenému advokátem, pro 5.970.251,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 9. 2004, č.j. -22, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 31. 3. 2004, č.j. -5, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebních výměrů Celního úřadu S. ze dne 4. 12. 2001). Krajský soud dospěl k závěru, že v souzené věci není dán nedostatek aktivní legitimace, vystupuje-li v ní na straně oprávněného nikoli přímo celní úřad, nýbrž Česká republika, jejíž organizační složkou celní úřad je ( , celní zákon, ve znění účinném ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí – dále jen „ “). Chybné označení organizační složky státu v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí („Ministerstvo financí, Celní úřad S.“) není vadou podání ani nedostatkem podmínky řízení. Vykonatelnost platebních výměrů byla prokázána jejich ověřenými kopiemi s doložkou právní moci s tím, že platební výměry jsou i vykonatelné.

V podaném dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a a odst. 3 – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že oprávněným (a tedy i aktivně legitimovaným) z vykonávaných exekučních titulů je přímo Celní úřad S. (od 1. 5. 2004 pak Celní úřad S.), který má samostatnou způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud navíc neodstranil vady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a namísto osoby v něm označené rozhodl ve věci oprávněné České republiky – Celního úřadu ve Strakonicích. Povinný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že stát a Ministerstvo financí byly v návrhu uvedeny na základě výtek soudů, že celní úřad není samostatnou organizací; žádný zákon ostatně nevylučuje uvádět v návrzích další údaje k usnadnění identifikace oprávněného. Pokud je snad označení oprávněného nepřesné, nejedná se o vadu řízení vedoucí ke zrušení napadeného rozhodnutí. Celní úřad S. se stal oprávněným na základě , což ostatně uvádí i sám dovolatel.

Ve smyslu ustanovení a odst. 3 – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud se již ve svých rozhodnutích otázkou způsobilosti celních úřadů být účastníkem řízení o výkon rozhodnutí zabýval; ta stojí na závěru, že celní úřad má při vymáhání nedoplatků cla, daní a poplatků spravovaných celními orgány ( , ) postavení správce daně ve smyslu ustanovení , věty druhé, , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení , věty za středníkem, ; je proto oprávněn podat návrh na nařízení soudního výkonu takového rozhodnutí a být i účastníkem příslušného řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. , a ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , a také rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře č. 2, ročník 2003 pod č. 34). Jestliže ovšem celnímu úřadu svědčí aktivní legitimace z jím vydaného rozhodnutí o vyměření cla, nemůže být aktivně legitimován zároveň i stát, neboť aktivní legitimace k vymožení plnění přiznaného jediné osobě nemůže svědčit dvěma osobám zároveň.

Lze tedy uzavřít, že z rozhodnutí o vyměření cla vydaného podle je při soudním výkonu rozhodnutí oprávněným (aktivně legitimovaným) celní úřad, nikoli stát.

Dospěl-li odvolací soud v souzené věci k opačnému závěru, je jeho právní názor nesprávný. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací i pro soud prvního stupně závazný ( , věta první, ).

O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí ve věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu