Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1441/2006

U S N E S E N Í

pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, odbor Odloučené pracoviště Žďár nad Sázavou, se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Dr. Brože 1686/26, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu

ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2005, č. j. - 70,  takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou ze dne 29. 12. 2003, doručenou soudu prvního stupně dne

5. 1. 2004, domáhal „zrušení rozhodnutí Okresního úřadu ve Ž. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6,  v čl. 2, a vydání v žalobě označených nemovitostí, které náležely k původní zemědělské usedlosti

ve L. čp. 5  a které mu tímto rozhodnutím nebyly vydány.

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou usnesením ze dne 22. 6. 2004, č. j.

- 9,  „žalobu, aby žalobci byly vydány nemovitosti, a to stavba na pozemku st. č. 8/1, stavba na pozemku st. č. 8/2, pozemky st. č. 8/1 a 8/2 p. č. 4, 7, 72 a 74, zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště V.

a katastrální území L.“, odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o odměně zástupkyně žalobce. Vycházel ze zjištění, že opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu Ž. - Okresního

pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6, jehož přezkoumání se žalobce domáhal v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , byl usnesením tohoto soudu ze dne 17. 9. 2002, č. j. - 20, odmítnut

pro opožděnost podle , neboť byl podán dne 31. 5. 2002, ačkoliv napadené rozhodnutí žalobce převzal do vlastních rukou dne 25. 2. 1993. Dospěl k závěru, že žaloba o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu je podle

nepřípustná, neboť uplatněný opravný prostředek nebyl správním orgánem projednán pro opožděnost;  proto žalobu podle [nesprávně uvedeno ] odmítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 9. 2004, č. j.

- 50, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž žaloba byla odmítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, potvrdil, ve výroku o odměně zástupkyni žalobce jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o odměně zástupkyni žalobce za odvolací řízení. Vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a z obsahu připojeného spisu tehdejšího Okresního úřadu ve Ž. - Okresního pozemkového úřadu vedeného pod sp. zn. , dále zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2003, č. j. - 9, byl

pro nepřípustnost podle odmítnut návrh žalobce

na přezkoumání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2002, č. j.

- 20, neboť na danou věc se vztahuje úprava uvedená v části páté V odůvodnění rozhodnutí tento soud žalobce současně poučil o tom, že „do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu ke Krajskému soudu v Brně v rámci pořadu práva, tj. žalobu podanou u obecného soudu, nikoliv tedy u soudu správního“. Z citovaného správního spisu dále vyplývá, že dne 4. 4. 2003 podal žalobce u Krajského soudu v Brně žalobu podle části páté ve znění účinném

od 1. 1. 2003, která byla usnesením tohoto soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j.

- 31, odmítnuta podle , a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť žalobce se svým návrhem domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci; žalobce byl současně poučen podle poslední věta , že do jednoho měsíce

od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Odvolací soud v posuzované věci s poukazem na čl. XXV, bod 1. přechodných ustanovení k části šesté , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím , a na ustanovení dospěl k závěru, že bylo-li rozhodnutí správního orgánu, tj. rozhodnutí Okresního úřadu ve Ž. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6, žalobci doručeno v únoru 1993 a podal-li žalobce žalobu k soudu až dne

4. 4. 2003 ( ), stalo se tak po uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu ( ). Rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž žaloba byla odmítnuta, proto považoval za věcně správné, i když ust. na danou věc nedopadá, neboť řádné opravné prostředky uplatněné žalobcem nebyly projednány správním orgánem, nýbrž soudem; žaloba proto měla být odmítnuta pro opožděnost podle ve spojení s ust.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. 1. 2005, č. j. - 62, rozhodl o dovolání žalobce tak, že usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil

k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud - aniž by v řízení bylo zjištěno, kdy usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, č. j. - 31, nabylo právní moci a zda tedy žaloba byla k soudu podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení, jímž žaloba byla odmítnuta - při posuzování včasnosti podané žaloby ( , článek XXV, bod 1., přechodných ustanovení

k části šesté ) vycházel z nesprávného právního názoru, že řízení bylo v této věci zahájeno ve smyslu ust. dne 4. 4. 2003. Současně vyslovil právní názor, že pokud by žaloba ze dne 5. 1. 2004 nebyla podána ve lhůtě jednoho měsíce podle o. s. ř, neřídilo by se určení dne zahájení řízení tímto ustanovením, nýbrž ust.

Poté Krajský soud v Brně usnesením ze 20. 4. 2005, č. j. - 70, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž žaloba byla odmítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, potvrdil,

ve výroku o odměně zástupkyni žalobce jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, a dále rozhodl o odměně zástupkyni žalobce za odvolací a dovolací řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů v původním řízení a dále zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, č. j. - 31, jímž byla podle žaloba ze dne 4. 4. 2003 odmítnuta a žalobce byl současně poučen podle poslední věty , že do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu, bylo žalobci doručeno dne 23. 12. 2003 a téhož dne nabylo právní moci. Na základě tohoto zjištění krajský soud dovodil, že podal-li žalobce žalobu u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou dne 5. 1. 2004, bylo řízení u soudu ve smyslu ust. zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba, tj. dnem 4. 4. 2003. Protože však rozhodnutí správního orgánu bylo žalobci doručeno v únoru 1993 a žalobu podle části páté

ve znění účinném od 1. 1. 2003 podal dne 4. 4. 2003, učinil tak až po uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu ( ). Rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž žaloba byla odmítnuta, proto jako věcně správné potvrdil, i když bylo odůvodněno ust. , ačkoliv žaloba měla být odmítnuta podle ve spojení s ust.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodů uvedených v

odst. 2 písm. a), b) , přičemž za otázku zásadního právního významu považuje „výklad ustanovení o běhu lhůt, jakož i dopadu těchto ustanovení na podanou žalobu“. Je přesvědčen o tom, že napadeným rozhodnutím došlo ke zkrácení jeho základních lidských práv, a to zejména práva „každého, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem“, práva, „aby každému příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím tato práva“, a dále  také právo, „že nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku jen na základě zákona“. Dále uvedl, že „jeho restituční záležitost byla sice vyřízena“ v roce 1993, avšak zřídil-li stát později institut soudního řízení správního, jehož prostřednictvím umožnil přezkoumání správních rozhodnutí, je mu odmítnutím žaloby pro opožděnost možnost takového přezkumu odnímána. Trvá proto na tom, aby celá záležitost byla znovu věcně projednána, neboť „restituční spor byl neúplný a nedůsledný“. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena

a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal a rozhodl o ní podle ve znění účinném do 1. 4. 2005. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( ) a že je v dané věci přípustné podle , přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže a) soud  o téže  věci již  rozhodl  nebo  o téže  věci již  řízení u soudu  probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je  neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat, b) návrh byl podán předčasně nebo opožděně, c) návrh byl podán osobou

k tomu zjevně neoprávněnou, d) návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud  návrh odmítne také tehdy,  domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve  sporu nebo v  jiné právní věci,  o které má  jednat a rozhodnout soud

v občanském soudním řízení,  anebo domáhá-li se návrhem  přezkoumání  rozhodnutí,  jímž  správní  orgán  rozhodl v mezích   své   zákonné   pravomoci   v  soukromoprávní  věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že  do jednoho  měsíce od  právní moci  usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.

Podle článku XXV, bod 1., přechodných ustanovení k části šesté , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím , ve věcech uvedených v , v nichž zvláštní právní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí ve znění účinném k 31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté tohoto zákona za podmínek jím stanovených.

Podle § 82 odst. 1 o. s. ř řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení nebo kdy bylo vydáno usnesení, podle něhož se řízení zahajuje na návrh. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).

Z ust. vyplývá, že procesní a hmotněprávní účinky zahájení řízení v tomto případě nastávají ke dni, kdy došla soudu žaloba pravomocně odmítnutá soudem, který rozhoduje věci správního soudnictví, ale jen tehdy, podal-li žalobce (navrhovatel) žalobu (návrh na zahájení řízení) podle v téže věci do 1 měsíce od právní moci usnesení. V případě, že žaloba (návrh na zahájení řízení) byla podána až po uplynutí jednoměsíční lhůty uvedené v , řídí se určení dne zahájení řízení ust.

Podle žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců

od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

Lhůta k podání žaloby určená v je lhůtou stanovenou pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem u soudu. Jde

o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu. Rovněž jednoměsíční lhůta určená v ust. věta druhá je lhůtou hmotněprávní, tedy lhůtou pro uplatnění práva u soudu.

Podle soud žalobu odmítne, byla-li podána opožděně.

Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že nabylo-li usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, č. j. - 31, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 4. 4. 2003, právní moci dne 23. 12. 2003, a podal-li žalobce žalobu u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou dne 5. 1. 2004, bylo řízení u soudu zahájeno podle dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba, tj. dnem

4. 4. 2003. Stejně tak je správný i jeho závěr, že žaloba podle části páté ve znění účinném od 1. 1. 2003 byla podána opožděně - po lhůtě uvedené v ust.

- když napadené rozhodnutí správního orgánu bylo žalobci doručeno v únoru 1993, že tudíž bylo namístě žalobu odmítnout podle

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, je správné, a dovolání žalobce není tudíž opodstatněné. Protože nebylo zjištěno, že by napadené usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a v ust.

nebo jinou vadnou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ust. část věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2006

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu