Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1002/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. října 2003, č. j. -152 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. března 1998, č.j. -69, kterým bylo žalovaným uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 980 425 Kč z titulu zaplacení ceny díla podle platně uzavřené smlouvy o dílo dne 1. 6. 1992 a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně je založeno na nesprávném právním posouzení věci spočívající v nesprávném výkladu § 64 obchodního zákoníku, ve znění účinném k 1. 1. 1992 (dále jen obch. zák.), v čemž zároveň spatřuje otázku zásadního právního významu, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Namítá dále, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, z něhož vyšel i odvolací soud, a napadá i hodnocení důkazů. Má za to, že řízení je zároveň postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazuje přitom na předmětnou smlouvu o dílo, kde jako objednatel jsou sice uvedeni žalovaní bez výslovného uvedení, že jednají za již založenou, avšak do obchodního rejstříku dosud nezapsanou společnost D. spol. s. r. o., nicméně skutečnost, že žalovaní jednali za společnost D. spol. s. r. o. byla žalobci známa, o čemž svědčí např. i skutečnost, že žalobce následně jednal i s dalším společníkem této společnosti, avšak soud tyto skutečnosti a další důkazy o tom, že objednatelem nebyli žalovaní jako fyzické osoby, ale tato společnost, naprosto pominul. Namítá, že ač předmětná smlouva o dílo byla shledána za platně uzavřenou smlouvu, soud se vůbec nevypořádal se skutečností, že v této smlouvě je jako zhotovitel uveden nonsubjekt „R. - stavební firma“, když žádná taková firma v době uzavření smlouvy neexistovala a nevypořádal se ani s tím, že v zápise o odevzdání a převzetí díla ze dne 12. 11. 1992 je jako dodavatel opět uvedena tato neexistující firma. Soud nepostřehl, že v uvedeném zápise je jako přejímající subjekt uvedena D. spol. s. r. o., a tuto skutečnost nijak nevyhodnotil, čímž porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Za nesprávný považuje žalovaná extensivní výklad § 64 obch. zák. učiněného odvolacím soudem, který uzavřel, že podle tohoto ustanovení, ve znění v rozhodném období, sice dochází k přechodu závazků zakladatelů na společnost ze zákona, ne však veškerých, neboť se musí jednat o věci související se vznikem společnosti. I kdyby bylo možno tento výklad připustit, má žalovaná za to, že právě v případě uzavřené předmětné smlouvy o dílo se jednalo stejně o situaci, kdy žalobce věděl o tom, že úkon žalovaných daná společnost schválila, jak vyžadovala tehdejší právní úprava, proto měl soud učinit závěr, že došlo k přechodu závazků z uvedené smlouvy o dílo na D. spol. s. r. o.,která byla ve skutečnosti subjektem dané smlouvy o dílo. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „”).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) tedy věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000. Po zjištění, že dovolání splňuje obsahové i formální náležitosti vyžadované zákonem, bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupenou advokátem (, , 2 ), se zabýval nejprve přípustností dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé , nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil .

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Vady řízení vyjmenované v ustanovení , k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( ), nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Přípustnost dovolání v dané věci není dána ani podle , neboť dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a nejedná se ani o případ, kdy soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z a 2 , neboť odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí a žalovaná o připuštění dovolání nežádala, čímž nesplnila předpoklad pro postup podle

Skutečnost, že odvolací soud v poučení uvedl, že proti jeho rozsudku lze podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, neznamená, že dovolání je přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. , podle něhož nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá).

Pokud žalovaná ve svém dovolání poukazuje, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba s ohledem na výše uvedené konstatovat, že dovolání může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení otázek právních, přičemž dle k takovým vadám dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání.

Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné podle , ani podle ustanovení , b) , a ani podle ustanovení a 2 , dovolací soud dovolání žalované bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl [ věta prvá, ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na , a Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci ani žalovanému, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. května 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu