Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 522/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2002, č.j. -59, , výrokem I. potvrdil rozsudek pro uznání Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2001, č.j. -29, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 471 250 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 19. 12. 1996 do zaplacení a náhradu nákladů řízení; výrokem II. potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2002, č.j. -43, o připuštění změny žaloby spočívající v rozšíření návrhu a výrokem III. žádnému účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že návrh na zahájení řízení a rozšíření žaloby, které byly soudu prvního stupně doručeny téhož dne 14. 3. 2000, byly doručeny žalované, v té době právně nezastoupené, dne 28. 4 2000 spolu s platebním rozkazem. Vyšel stejně jako soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevylíčila rozhodující skutečnosti a nenavrhla listinné důkazy k dané věci ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2001, jímž ji soud k vyjádření vyzval, když toto usnesení bylo žalované doručeno dne 22. 8. 2001, prostřednictvím jejího zástupce. Žalovaná vyjádření podala telefaxem až dne 1. 10. 2001, které písemně doplnila podáním odeslaným a soudu doručeným dne 2. 10. 2001. Odvolací soud odmítl námitku žalované, že vyjádření bylo podáno ve lhůtě, bylo-li odesláno soudu faxem dne 21. 9. 2001. Odvolací soud zdůraznil, že žalovanou tvrzené vyjádření je datováno dnem 22. 9. 2001, tedy o jeden den později, než mělo být podle žalované odesláno faxem soudu a mimo to uváděné faxové podání nebylo ani doplněno písemným podáním ve smyslu (dále jen ), čímž nesplňovalo zákonné podmínky řádného doručení podání. Za neopodstatněné považoval odvolací soud i námitky žalované směřující proti usnesení ze dne 30. srpna 2002, neboť z obsahu spisu na č.l. 28a je zřejmé, že soud změnu žaloby připustil, a pokud posléze v písemném vyhotovení rozhodnutí byl uveden jiný výrok, jednalo se zřejmou nesprávnost, proto soud prvního stupně ve smyslu vydal správně opravné usnesení, o jehož vydání v den vydání rozsudku ve věci nebylo pochyb, byť jeho zařazení ve spisu nebylo zcela správné. Uzavřel, že dnem 22. 9. 2001 nastala fikce uznání podle , proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu pro posuzování procesních podmínek v případě fikce rozsudku pro uznání, a proto je proti němu dovolání přípustné podle Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v zásilce doručené žalované dne 28. 4. 2000 byla spolu s platebním rozkazem doručena též žaloba, když soud vyšel pouze z označení výčtu písemností označené na doručence (č.l. 16), jež měla zásilka obsahovat, aniž by připustil eventuelní chybu kanceláře. Poukazuje na úřední záznam ve spise, z něhož vyplývá, že žaloba se dostala do rukou žalované (prostřednictvím právního zástupce) až dne 11. 9. 2000. Poukazuje, že ani doručení výzvy soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2001 nevykazuje plně náležitosti, které jsou stanoveny pro doručení , ve znění v rozhodném období. Domnívá se, že pokud nebylo spolehlivě zjištěno doručení výzvy ke konkrétnímu dni podle , nebylo možno uplatnit fikci uznání ve smyslu Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a vráceno tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupena advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Nesouhlasí-li žalovaná se závěrem odvolacího soudu, že v zásilce doručené jí dne 28. 4. 2000 byla spolu s platebním rozkazem doručena též žaloba, je třeba odkázat na doručenku u č.l. 16, která obsahuje údaj, že zásilka obsahuje platební rozkaz a žalobu, a tuto zásilku si žalovaná převzala dne 28. 4. 2000. Nejvyšší soud ČR již v usnesení ze dne 30. 1. 1997, č.j. -45, konstatoval, že doručenka je u, jež má povahu y veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( ). Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné y, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal (viz Soudní judikatura r. 1998, sešit 18, judikát SJ 127/98). Žalovaná však žádné důkazy ke svému tvrzení, že zásilka, kterou dne 28. 4. 2000 převzala, neobsahovala žalobu, nenabídla, pouze odkázala na úřední záznam ve spise ze dne 11. 9. 2000, z něhož vyplývá, že právní zástupce žalované nahlížel do spisu a zároveň převzal stejnopis žaloby, což ale nevyvrací skutečnost, že žalovaná žalobu dne 28. 4. 2000 nepřevzala. Namítá-li žalovaná nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu v otázce doručení výzvy soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2001 s tím, že nevykazuje plně náležitosti, které jsou stanoveny pro doručení , ve znění v rozhodném období, čímž zpochybňuje doručení výzvy ke konkrétnímu dni podle a následné uplatnění fikce uznání ve smyslu , je nutno poukázat na doručenku založenou ve spise na č.l. 22, z níž vyplývá, že výzva byla převzata advokátem žalované dne 22. 8. 2001, což ani dovolatelka nezpochybňuje a ani nekonkretizuje, v čem spatřuje nedostatek doručení.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku I. není podle přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Pokud dovolatelka brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výroku II., kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2002, č.j. -43, o připuštění změny žaloby spočívající v rozšíření návrhu o úrok z prodlení, neuvádí konkrétní důvod, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí a navíc není dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výroku II., jímž odvolací soud potvrdil nemeritorní usnesení soudu prvního stupně, podle přípustné. Nejedná se totiž o žádné z usnesení v tomto ustanovení konkrétně uvedené, proti nimž je dovolání přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. května 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu