Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 889/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. B. – Š., zastoupené  advokátem, proti žalovanému  J. K., zastoupenému advokátkou, o  36.000,- USD s příslušenstvím a uvedení domu, zahrady a skalky do původního stavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2005, č. j. -41, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 4. 4. 2005, č. j. -22, zastavil řízení o návrhu žalobkyně na zaplacení 36.000 USD s přísl., zaplacení dluhu 18 %, poplatků u soudů a dalších a o uvedení zahrady do původního stavu a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2005, č. j. -41, usnesení soudu prvního stupně potvrdil v části, která se týká zastavení řízení ohledně částky 36.000,- USD s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že projednání žaloby ohledně částky 36.000 USD s přísl. brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ust. , tedy neodstranitelný nedostatek procesní podmínky. Žalobkyně totiž uplatnila stejný nárok, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 5. 1999, č. j. -49, tak, že žaloba byla zamítnuta, a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. -80, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2000. Jde o stejnou věc, týkající se týchž účastníků, stejného předmětu řízení a na základě shodných skutkových tvrzení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), jež dovolatelka spatřuje v tom, že v průběhu předchozího řízení namítala podjatost soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 Mgr. J. Š., konkrétně při jednání dne 3. 5. 1999. Dále poukazuje na to, že v řízení vedeném pod sp. zn. byl tento soudce vyloučen z projednávání věci proto, že proti němu podala žalobu na náhradu škody. Dle názoru dovolatelky podjatost soudce je důvodem k podání pozdější nové žaloby. Navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání zrekapituloval průběh předchozího soudního řízení, plně se ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle § 159a odst. 5 o. s .ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v ustanovení § 159a odst. 4 o. s .ř., podle něhož je v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, který je určen tzv. petitem žaloby, tj. čeho se domáhá, a je vymezen skutkovými okolnostmi, jimiž je nárok zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok mezi týmiž účastníky vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimž byl uplatněn v předchozím řízení.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 5. 1999, č. j. -49, byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti žalovanému Ing. J. K. o zaplacení částky 36.000,- USD požadované z důvodu, že žalobkyni vznikla škoda v důsledku protiprávního jednání žalovaného (stavební činnosti), jímž jí bylo znemožněno pronajímat byt v 1. patře své nemovitosti sousedící s nemovitostí žalovaného od července 1997 do června 1998 za 3.000,- USD měsíčně.

Vzhledem k tomu, že v tomto řízení se žalobkyně na žalovaném domáhá na základě téhož skutkového stavu zaplacení téže částky, ačkoliv o totožném nároku již bylo v předchozím řízení rozhodnuto, brání projednání věci překážka věci pravomocně rozhodnuté. K této tzv. negativní procesní podmínce, která je neodstranitelná, je soud podle o. s .ř. povinen přihlížet kdykoli za řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle věta první , potvrzeno, je správné.

Názoru dovolatelky, že tvrzení o námitce podjatosti soudce, který v předchozím řízení ve věci rozhodl, je důvodem k podání pozdější nové žaloby, nelze přisvědčit, neboť otázka podjatosti nemá z hlediska podmínky řízení podle žádný význam. Taková okolnost by dle zákona mohla být důvodem žaloby pro zmatečnost ( a násl. obč. zák.).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není důvodné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle část věty před středníkem a odst. 6 usnesením zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za zastoupení  k dovolání za 1 úkon v částce 7.500,- Kč (odměna z částky určené podle a , ve znění pozdějších změn, a snížené na polovinu podle vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. v částce 75,- Kč. Výsledná částka 7.575,- Kč byla následně zvýšena o 19% DPH podle , neboť zástupkyně žalovaného prokázala, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náhrada nákladů dovolacího řízení činí celkem částku 9.014,25,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, soud mu podle ustanovení , věty první, a uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil; ve smyslu ustanovení je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne  18. května 2006

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu