Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1087/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č. j. -27, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6.964,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně za dobu od 19. 7. 2003 do zaplacení a na nákladech řízení částku 650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 3% ročně z částky 6.964,- Kč za dobu od 24. 3. 2003 do 18. 7. 2003 a za období od 19. 7. 2003 a dále ve výši 0,5 % ročně, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, č.j. -49, rozsudek soudu prvého stupně v napadené části potvrdil (vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvého stupně) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž (dle jeho obsahu) navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s vyhovující částí rozsudku soudu prvého stupně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení ,  dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Pokud jde přitom o splnění podmínky zakotvené v ustanovení , je nutné připomenout, že dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle ustanovení a pro zastavení dovolacího řízení ( ).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, kterým soud prvého stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], a jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně proti žalovanému na zaplacení peněžité částky ve výši 6.964,- Kč s příslušenstvím, ke kterému se však nepřihlíží (viz výše). Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání ustanovením vyloučena.

Protože z hlediska ustanovení není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné a protože přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , a , která upravují přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty prvé a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty prvé, , a , neboť dovolatel nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2006

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu