Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 552/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné K., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti povinnému P. B., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce pro dodržování zákazu jednat jménem oprávněné, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2005, č. j. -50, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci k vymožení povinnosti povinného dodržovat zákaz jednat jménem oprávněné a jejím provedením pověřil určeného soudního exekutora. Dle odvolacího soudu není soud oprávněn zkoumat, zda povinný svoji povinnost splnil, jelikož v tomto směru vychází z tvrzení oprávněné; tato námitka má své místo v rámci rozhodování o zastavení exekuce. Odvolací soud dále odmítl námitku povinného, podle které návrh na nařízení exekuce podala neoprávněná osoba (odvolaný jednatel oprávněné), poněvadž tento je stále uveden jako jednatel oprávněné v aktuálním výpisu z obchodního rejstříku a o jeho výmazu ještě není pravomocně rozhodnuto. Neobstojí také námitka, že úkony, jimiž mělo dojít k porušení uložených povinností, činil právní zástupce povinného na základě plné moci, která mu byla udělena povinným ještě před nabytím právní moci exekučního titulu, když s tímto jednáním musel (jakožto zmocnitel) souhlasit.

Povinný ve svém dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“)], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Odvolacímu soudu vytýká, že při hodnocení oprávněnosti osoby (jednatele) podat návrh na nařízení exekuce vycházel z konstitutivní povahy zápisu do obchodního rejstříku, který však již neodpovídá právní úpravě, jež se podává z ustanovení , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“). Dále namítá, že dvě ze tří jednání, v nichž je oprávněnou spatřováno porušení povinností uložených exekučním titulem povinnému, učinil za oprávněnou její právní zástupce, jehož zmocnění za ní jednat mu bylo uděleno povinným - jakožto jednatelem oprávněné - dne 6. října 2003, tedy přede dnem nabytí právní moci exekučního titulu. Je toho názoru, že uvedeným jednáním nemohl porušit jemu uložený zákaz, neboť účinky exekučního titulu v době realizace ještě nenastaly.

Dovolání je v dané věci přípustné.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c)

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]; z důvodu uvedeného v ustanovení je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy.

A o takový případ se v dané věci jedná, neboť otázku po právní stránce zásadního významu, kterou dovolatel ve svém dovolání ohlašuje, je nutno spatřovat v důvodu, jenž vedl odvolací soud k jeho nesouhlasu s odvolací námitkou, podle které měla návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podat osoba, jež nebyla oprávněna jednat za oprávněnou.

Odvolací soud tu při řešení otázky bezvadnosti návrhu - v rovině zkoumání oprávnění fyzických osob jednat za právnickou osobu - zjevně vycházel z právního názoru založeného na výkladu takové povahy zápisu jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku, jenž mu neumožnil přihlédnout k odvolacímu důvodu směřujícímu k výtce nedostatku řádného návrhu ( ) Takovou otázku, tj. možnost přezkumu prokázání oprávnění výpisem z obchodního rejstříku, posoudil totiž odvolací soud – jakkoli šlo o otázku procesní povahy založenou na relativně autonomní procesní úpravě vyjádřené v - v rozporu s hmotným právem.

Podle ustanovení obchodního zákoníku o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele.

Podle jmenuje jednatele společnosti s ručením omezeným valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Podle věty první uvedeného zákona platí, že jednateli náleží obchodní vedení společnosti.

V soudní judikatuře a ani v právní teorii není sporu o tom, že při posuzování řádnosti návrhu na nařízení exekuce soud – vedle dalšího – také zkoumá, zda-li v případě právnických osob za osobu oprávněnou jedná ten, kdo je k tomu ze zákona ( ) oprávněn (statutární orgán), popř. jinak smluvně zmocněn. Podává-li pak navrhovatel (oprávněný) návrh na nařízení exekuce v zastoupení zmocněncem ( ), je nutné, aby toto zastoupení bylo doloženo plnou mocí, udělenou písemně nebo ústně do protokolu tím, kdo je za právnickou osobu oprávněn jednat; absence řádné plné moci je považována za nedostatek podmínky řízení, který lze postupem předjímaným odstranit (srov. Kůrka, V., Drápal, L.,: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, str. 191).

Lze připustit, že se v soudní praxi při zjišťování osob oprávněných jednat za právnickou osobu (statutární orgán) zhusta vychází ze stavu zjišťovaného z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku; vždy však s tím rizikem, že tento stav nemusí odpovídat stavu skutečnému. Jak správně zdůraznil ve svém podání dovolatel, od 1. července 1996, kdy vstoupila v účinnost novela obchodního zákoníku č. , je nezbytné – s ohledem na aktuální znění ustanovení – považovat zápis jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku za zápis mající deklaratorní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2001, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 11/2001, pod poř. č. 137).

Požadavku uvedenému v aby každý, kdo jedná za právnickou osobu, své oprávnění prokázal, odpovídá povinnost soudu prostředky, jimiž fyzická osoba své oprávnění prokazuje, vyhodnotit. Názor odvolacího soudu, dle nějž je povinnost osoby uvedené v vždy splněna předložením výpisu z obchodního rejstříku obsahujícího tvrzený údaj bez ohledu na zpochybnění správnosti takového údaje, není ve svém absolutním závěru správný a vedl by ve svém důsledku k vytvoření stavu, v němž by i při zjištění opaku takto tvrzeného stavu nebylo možno řízení zahájené k návrhu podepsanému neoprávněnou osobu ukončit procesně, nýbrž vždy jen věcně.

Pokud povinný ve svém odvolání namítal, že osoba, jež prostřednictvím právního zástupce podala jménem oprávněné návrh na nařízení exekuce, nebyla k tomuto oprávněna s poukazem na skutečnost, že byla z funkce jednatele odvolána valnou hromadou, musel odvolací soud dané námitky vzít do úvahy a náležitě se s nimi vypořádat. Proto pochybil, pokud nezohlednil uplatněnou procesní námitku povinného a pokud pro případ její důvodnosti nevedl řízení k postupu předvídanému v

Oproti tomu k dalším námitkám dovolatele dovolací soud připomíná, že z jeho strany již bylo opakovaně zdůrazněno, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. zda ve smyslu ( ) „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil nebo ta jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525). Tato skutková okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat pouze v režimu daném , důkaz opaku tohoto tvrzení musí tedy poskytnout povinný v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6/2005, pod poř. č. 101).

Právní názor odvolacího soudu pojící se k povaze zápisu jednatele do obchodního rejstříku, který mu neumožnil přezkum důvodnosti námitky povinného, tedy správný není, a dovolací důvod podle v tomto případě dovolatel uplatnil právem.

Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (, 3 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (, věta první za středníkem, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle ustanovení a násl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. května 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu