Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2421/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 6. 2003, č.j. -37, kterým Okresní soud Plzeň - jih nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , k vymožení pohledávky 1.196.460,- Kč s 16 % úroky z prodlení od 17. 8. 1995 do zaplacení a nákladů nalézacího řízení (47.860,- Kč) na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je způsobilým exekučním titulem ( ). Nesprávný údaj o bydlišti povinného ve vykonávaném rozsudku nezpůsobuje podle odvolacího soudu nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení, ani nevzbuzuje pochybnosti o jeho věcné legitimaci, neboť z ostatních identifikačních znaků (jména, příjmení a rodného čísla) je zřejmé, kdo je povinným subjektem. V exekučním řízení již také nelze přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí; námitka, že manželka povinného nedala souhlas k ručitelskému závazku z úvěrové smlouvy, je proto bezvýznamná.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž – aniž by argumentaci podřadil dovolacím důvodům uvedeným v , 3 , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) – uplatnil výhrady proti podkladovému rozsudku (na adrese P., K. 42, nikdy nebydlel, úvěrová smlouva, z níž vznikl vymáhaný závazek, je neplatná) a proti postupu soudu v řízení o žalobě na obnovu řízení. Ve vztahu k exekučnímu řízení zdůraznil nedostatky, jimiž trpí návrh na nařízení exekuce, a tvrdil, že podkladový rozsudek nebyl doručen jeho tehdejšímu zástupci, neboť podpis na doručence není jeho podpisem. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné § 241a odst. 2 písm. a/ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); takovými jsou v projednávaném případě výtky týkající se údajných vad návrhu na nařízení exekuce.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda exekuce je navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

V exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet i při nařízení exekuce; bezvýznamné jsou i námitky směřující do řízení o žalobě na obnovu řízení.

Nesprávný údaj o bydlišti povinného v exekučním titulu nezpůsobuje jeho nevykonatelnost, jestliže na základě ostatních identifikačních znaků lze bez pochybností dovodit, komu byla povinnost uložena.

Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp. úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle , ani podle odst 2 písm. a/ (srov. ). Dovolatel výtku, že podkladové rozhodnutí nebylo doručeno jeho zástupci, vnesl do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by ji vtělil do odvolaní proti usnesení soudu prvního stupně).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. května 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu