Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
DF3E03A9DF507E0EC1257E770025D0FB.html
HTML · 11.35 KB
No categories available
32 Odo 357/2006
32
Odo 357/2006
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. srpna 2005, č.j. 30 C 406/96 -44, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žádost žalované o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti svému rozsudku pro zmeškání ze dne 11. listopadu 1998, č.j. 30 C 406/96-21a ). Současně ji poučil, že proti tomuto jeho rozhodnutí není dovolání přípustné.
Přes uvedené poučení odvolacího soudu napadla žalovaná jeho usnesení dovoláním, namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka, která poukázala i na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř. “).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti účastníka řízení o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. května 2006
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu