Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 114/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-239

U S N E S E N Í

I.Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal žalobou v konečném znění zaplacení částek 67.280,- Kč a 59.500,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pro žalovaného v letech 1996 až 1997 vykonával na jeho chatě a zahradě udržovací práce a zařizoval výstavbu skleníku, za což neobdržel žádné finanční plnění. Žalovaný mu rovněž odpovídá za škodu, která vznikla poškozením, ztrátou a odcizením jeho věcí.

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. dubna 2004,                               č. j. -197, zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částky 67.280,- Kč a 59.500,- Kč se 17 % úrokem z částek 29.050,- Kč od 7. 2. 2000 do zaplacení, 13.780,- Kč od 7. 2. 2000 do zaplacení a 15.610,- Kč od 30. 4. 1999 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení. Jeho předchozí (rovněž žalobu zamítající) rozsudek ze dne 5. ledna 2001, č. j. -96, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. listopadu 2001, č. j. -114, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně po poučení žalobce ve smyslu a 3 a po koncentraci řízení rozhodnutím soudu podle (usnesení ze dne 5. března 2003, č. j. -142) dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce pro žalovaného vykonával na jeho zahradě práce spojené s údržbou zahrady a chaty a že si účastníci dohodli odměnu pro žalobce ve výši 50,- Kč za jednu hodinu vykonané práce. Žalobce za práci vykonanou pro žalovaného od něho obdržel nejméně v šesti či sedmi případech odměnu v rozmezí od 2.000,- Kč do 5.000,- Kč. Žalobci se však nepodařilo prokázat tvrzení, že pro žalovaného provedl práce a vynaložil náklady, za které mu žalovaný nezaplatil. Z žádného z provedených důkazů (zejména z výpovědí svědků V. L., J. C., I. P. a Ing. K. M.) totiž nevyplynulo, že tomu tak skutečně bylo, a jaký byl případný rozsah těchto prací a vynaložených nákladů. Soud prvního stupně neuvěřil ani tvrzení žalobce, že v chatě a na pozemku žalovaného zanechal svoje věci, které mu byly odcizeny, poškozeny a ztraceny. V řízení nebylo prokázáno, že žalobci svědčí vlastnické právo k popisovaným věcem a že je odcizil, poškodil a ztratil žalovaný. Žalobce totiž sám uváděl, že takového jednání se dopustil J. C. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci sice mezi sebou uzavřeli nepojmenovanou smlouvu podle , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), avšak žalobce neprokázal, že pro žalovaného provedl tvrzené práce a vynaložil náklady, za které mu žalovaný nezaplatil, přestože se k tomu zavázal. Ohledně nároku na náhradu škody uzavřel, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho přiznání ve smyslu obč. zák. (vznik škody, porušení právní povinnosti žalovaným).

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. února 2005, č. j. -217, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Připomněl, že v daném případě jde o sporné řízení, v němž mají účastníci jak povinnost tvrzení ( a ), tak povinnost důkazní  ( , 3 a 4 ). Žalobce tvrdil, že pro žalovaného vykonal práce, které mu žalovaný nezaplatil a že v důsledku jednání žalovaného mu vznikla škoda. Popsal, které práce pro žalovaného vykonal a jaký materiál zajistil, uvedl, že mu nebyly vydány věci, které ponechal u žalovaného. Tížilo jej proto důkazní břemeno tato svá tvrzení prokázat. Důkazní povinnost však nesplnil, neboť žádný z jím navržených a provedených důkazů neprokázal pravdivost jeho tvrzení. Z provedených důkazů nevyplývá, že žalobce pro žalovaného provedl i jiné práce, než které mu byly podle svědkyně H. zaplaceny, případně v jakém rozsahu práce provedl a jaké vynaložil náklady.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o a v němž označil dovolací důvody podle a b/ Odvolacímu soudu vytkl, že neprovedl jím navržený důkaz znaleckým posudkem ke zjištění hodnoty prací, které pro žalovaného vykonal, a místo toho se spokojil pouze s tvrzením žalovaného a svědků, že veškeré práce, které vykonal, mu žalovaný uhradil. Je přesvědčen, že „nalézací soud“ pochybil, když jej nepoučil o možnosti požadovat plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Z uvedených důvodů proto navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před novelou provedenou - dále opět jen „ “ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,                         že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( , a 4 ), se zaměřil na posouzení jeho přípustnosti.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, se řídí a c/

Přípustnost dovolání podle tu nepřichází v úvahu, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým však nebylo rozhodnuto jinak než v předchozím rozsudku. Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání v intencích  

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru,                  že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že dovolání je podle něho přípustné pouze k řešení otázek právních. Znamená to, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu podle , kterým lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zcela vyloučeno je uplatnění dovolacího důvodu, jímž je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srovnej výslovné znění ). Dovolací soud proto musí při zvažování přípustnosti dovolání převzít skutkový stav, na němž spočívá rozhodnutí soudu odvolacího. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle , kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přichází v takovémto dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě uvedený dovolací důvod přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Vzhledem k řečenému jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle zcela bez významu výhrady žalobce představující dovolací důvod uvedený v (neprovedení navrženého důkazu znaleckým posudkem, namítané nesplnění poučovací povinnosti soudem). Ačkoliv žalobce v dovolání rovněž výslovně odkazuje na dovolací důvod podle , z obsahového vylíčení jeho námitek je zřejmé, že ve skutečnosti uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle , jímž brojí proti správnosti skutkového závěru, že veškeré pro žalovaného vykonané práce a vynaložené náklady mu byly uhrazeny. Podstatou jeho dovolacích námitek jsou tedy výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci s tím, že kdyby odvolací soud (a před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svém skutkovém závěru, musel by dospět k závěru, že žaloba je důvodná. Námitka žalobce, že nebyl soudy poučen o možnosti požadovat plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení, je irelevantní za situace, kdy je nezpochybnitelný skutkový základ věci.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce podle ustanovení přípustné není, a proto nezbylo, než je podle věty první a o. s. ř odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle   věty první, , 151 odst. 1 a za stavu, kdy žalovanému v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

JUDr.  Blanka   Moudrá, v.r.

předsedkyně  senátu