Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 47/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Praze ze dne 4. 6. 1974, sp. zn. b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 280 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990, v neprospěch obviněného D. Š.

Napadený rozsudek se z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný D. Š., z p r o š ť u j e obžaloby býv. vojenského obvodového prokurátora Praha ze dne 16. 5. 1974, sp. zn. 5 OPv 196/74, pro skutek spočívající v tom, že dne 6. 4. 1974 a 13. 4. 1974 u v. ú. P., kde dne 2. 4. 1974 nastoupil vojenskou základní službu, odmítl plnit v sobotu úkoly s odůvodněním, že je členem církve A. s. d. a jeho víra mu zakazuje v sobotu pracovat, čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990.

Odůvodnění:

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Praze ze dne 4. 6. 1974, sp. zn. , byl obviněný D. Š. uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990, kterého se dopustil tím, že dne 6. 4. 1974 a 13. 4. 1974 u v. ú. P., kde dne 2. 4. 1974 nastoupil vojenskou základní službu, odmítl plnit v sobotu úkoly s touto službou spojené s odůvodněním, že je členem církve A. s. d. a jeho víra mu zakazuje v sobotu pracovat. Za uvedené jednání byl obviněný D. Š. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 39a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990, byl pro výkon trestu zařazen do I. nápravně výchovné skupiny. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 6. 1974.

Proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Praze ze dne 4. 6. 1974, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v tehdy účinném znění, jakož i v ustanovení § 280 odst. 1 tr. zák., v tehdy účinném znění.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že v případě trestného činu obviněného D. Š. se jednalo o čin směřující k uplatnění základního práva občana zaručeného mu článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Výše uvedený trestný čin byl proto prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem au ve smyslu , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, k němuž je nutno přihlédnout, byť se na projednávanou věc přímo nevztahuje. Bývalý Vojenský obvodový soud v Praze proto pochybil, když nepřihlédl především ke skutečnosti, zda je posuzovaný skutek vzhledem k motivaci jednání obviněného D. Š. vůbec trestným činem, neboť obviněný tímto jednáním pouze realizoval svá základní práva a svobody. Tomuto aspektu soud nevěnoval náležitou pozornost, byť z dokazování vyplývalo, že v dané věci je třeba pečlivě objektivizovat důvody, které obviněného k odmítnutí výkonu vojenské služby vedly.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Praze ze dne 4. 6. 1974, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. Š. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl.

Podle tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990, se trestného činu vyhýbání se výkonu vojenské služby dopustí ten, kdo se v úmyslu vyhnout se vojenské službě nebo plnění vojenských povinností poškodí na zdraví, předstírá nemoc, paděláu, opije se nebo použije jiného úskoku, nebo ten, kdo odpírá konat vojenskou službu.

Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný D. Š. dne 2. 4. 1974 nastoupil vojenskou základní službu u v. ú. P. a v sobotu dne 6. 4. 1974 a 13. 4. 1974 odmítl plnit úkoly s touto službou spojené s odůvodněním, že je členem církve A. s. d. a jeho víra mu zakazuje v pátek od západu slunce do soboty západu slunce vykonávat jakoukoli činnost, tedy odmítl v sobotu pracovat z důvodu svého náboženského přesvědčení. V tomto směru lze poukázat na neměnné výpovědi obviněného učiněné jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem. Na základě těchto výpovědí obviněného a dalších důkazů objektivní povahy bývalý vojenský obvodový soud dospěl k jednoznačnému závěru, že obviněný odpíral konat vojenskou službu z důvodu jeho náboženského vyznání, což vyplývá i z odůvodnění napadeného rozsudku. Skutkový závěr soudu, podle něhož obviněný D. Š. odmítl plnit v sobotu úkoly spojené s vojenskou službou z důvodu svého náboženského přesvědčení, je správný a má oporu v provedených důkazech.

V posuzované věci bylo zcela jednoznačně zjištěno, že obviněný odmítl plnit v sobotu úkoly spojené s vojenskou službou jen z toho důvodu, že plnění úkolů v tento den bylo v rozporu s jeho náboženským přesvědčením. Bývalý Vojenský obvodový soud však nesprávně dospěl k závěru, že jím zjištěný skutkový stav věci lze podřadit pod ustanovení § 280 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990.

Z výše uvedeného lze dovodit, že čin obviněného směřoval k uplatnění základního práva občana, zaručeného muu a v dalších mezinárodních paktech zaručujících občanská a politická práva. Obviněný svým jednáním pouze uplatňoval právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení podley. Zde je třeba připomenout, že y ČSSR z roku 1960 () zaručoval občanům svobodu vyznání. V pak bylo uvedeno, že náboženská víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost, která je mu uložena zákonem. Svoboda vyznání a svědomí sice bylau formálně zaručena, ale norma nižší právní síly (zákon), kterou by realizace této,u garantované, svobody byla zajištěna, vydána nebyla. Jestliže zákonodárce nestanovil žádnou alternativu k tomu, aby obviněný mohl dostát svým zákonným povinnostem, aniž by tím současně popřel své náboženské přesvědčení zaručené muu, nebylo takové jednání možné posoudit jako trestný čin. V tomto směru lze dále poukázat na čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv a na čl. 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (vyhl. č. 120/1976 Sb.), který byl v době spáchání posuzovaného činu pro tehdejší ČSSR právně závazný. Tento pakt umožňuje podrobit náboženskou svobodu nebo víru jen takovým omezením, která jsou nutná k ochraně veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod. K výše uvedenému je třeba konstatovat, že za situace, kdy zde nebyla jiná alternativa k výkonu vojenské služby pro případ, že její výkon by vedl k popření náboženského přesvědčení občana, pak nebylo možno čin občana, kterým jen realizovalu a mezinárodními úmluvami zaručené svobody, pokládat za trestný čin, a to zejména v posuzovaném případě, kdy obviněný odmítal plnit úkoly spojené s vojenskou službou pouze jeden den v týdnu. Pro úplnost je třeba dodat, že výše uvedený právní názor vyplývá z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. a nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. a dále z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. .

Na základě těchto výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 280 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990, v neprospěch obviněného D. Š. V souladu s ustanovením § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud napadený rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Praze ze dne 4. 6. 1974, sp. zn. , stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Jak vyplývá z výše uvedeného, Nejvyšší soud neměl pochybnosti o správnosti skutkových zjištění v předmětné trestní věci, proto za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř. mohl ve věci sám znovu rozhodnout. Za situace, kdy skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba, nebylo možno pokládat za trestný čin, a to z důvodů podrobně rozvedených výše, rozhodl Nejvyšší soud tak, že obviněného D. Š. pro tento skutek, blíže specifikovaný ve výroku tohoto rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 1990, obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř. zprostil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. května 2006

Předseda senátu:

JUDr. J. P.