Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 759/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. října 2004, č.j. -821, nezletilého L. pro dobu po rozvodu svěřil do výchovy matce, otci uložil přispívat

na jeho výživu částkou 2.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky počínaje dnem právní moci výroku rozsudku o rozvodu, styk otce s nezletilým zakázal (výrok I.), návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí o styku s nezletilým stanoveného ve výroku označenými rozsudky odnětím nezletilého a předáním ke styku otci dne 10.12.2003 zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Brně k odvolání otce rozsudkem v záhlaví označeným odvolací řízení „ohledně úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému L. pro dobu po rozvodu manželství rodičů“ zastavil (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně

ve výroku I. jeho napadené části o zákazu styku otce s nezletilým potvrdil s tím, že se tím mění rozsudky Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně ve výroku označené (výrok II.), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Rozsudek odvolacího soudu obsahující poučení že proti němu není dovolání přípustné, byl doručen zástupce otce dne 27.6.2005; právní moci nabyl dne 29.6.2005.

Otec dovoláním, podaným osobně dne 27.10.2005 na soudu prvního stupně, napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku II., tj. ohledně potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zákazu styku s nezletilým a tím změněnými rozsudky v tomto výroku označenými. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu je totiž svojí podstatou rozhodnutím omezujícím jej ve svém důsledku ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti k nezletilému ( ). Včasnost dovolání pak vyvozuje z ustanovení s tím, že poučení v rozsudku odvolacího soudu o tom, že dovolání není přípustné, je nesprávné. Dovolání podává z důvodů pro vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a které v dovolání blíže uvádí. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, resp. zda je přípustné.

Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni ( věta první ) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení ( ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je upravena v ustanovení Podle ustanovení však dovolání podle již uvedeného předchozího odstavce není přípustné ve věcech, upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V daném případě bylo soudy obou stupňů rozhodováno o zákazu styku nezletilého s otcem podle § 27 odst. 3 zákona o rodině, podle něhož jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže. Zákon o rodině vymezuje pojem rodičovské zodpovědnosti v ustanovení § 31 odst. 1 zákona o rodině jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje však omezení nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o rodině. Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (§ 50 zákona o rodině), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 49 zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (§ 25, § 26 zákona o rodině), ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti; nejde však o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti podle § 44 odst. 2, 3 zákona o rodině. Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení

proto nelze učinit ( ). Ke shodným závěrům dospěl ostatně Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 3. dubna 2001, č.j. -487, vydaném ve věci týchž účastníků, týkající se úpravy práv a povinností rodičů k nezletilému.

Poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání je tedy ve vztahu k dovoláním napadenému výroku správné a lhůta upravená v ustanovení věta druhá se v posuzované věci neuplatní.

Jestliže otec rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním čtyři měsíce poté, kdy mu byl doručen, učinil tak po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení věta první

Za tohoto stavu tedy Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání otce jako opožděné odmítl (243b odst. 5 věta první ve spojení

s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Jen pro úplnost je třeba uvést, že i v případě, že by dovolání nebylo podáno opožděně, bylo by je nezbytné odmítnout pro nepřípustnost ve smyslu ustanovení

ve spojení s téhož zákona.

Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 19. dubna 2006, č.j. -574.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5

ve spojení s , a za situace, kdy dovolání otce bylo odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. května 2006

JUDr. Karel   Podolka, v.r.

předseda senátu