Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1743/2005

U S N E S E N Í

Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobami vedenými u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. a , aby mu žalovaná zaplatila celkem 824.184,- Kč s příslušenstvím. Žaloby odůvodnil zejména tím, že byl rozhodnutím představenstva žalované ze dne 25.9.1996 písemně odvolán z funkce asistenta ředitele ke dni 30.9.1996, a protože k tomuto odvolání nedošlo z důvodů, pro něž lze dát zaměstnanci výpověď podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce nebo okamžitě zrušit pracovní poměr, náleží mu v souladu s čl. II odst. 2 „manažerské smlouvy“ ze dne 31.5.1996 „finanční náhrada ve výši platu jednoho kalendářního roku“, tedy částka 439.200,- Kč. Vzhledem ke zjištění, že v roce 1996 byl splněn plánovaný zisk žalované i plánovaný objem výroby zboží, náleží žalobci podle „dodatku číslo 1“ k „manažerské smlouvě“ ze dne 1.6.1996 rovněž doplatek roční prémie za období výkonu funkce ve výši 384.984,- Kč.

Okresní soud v Kroměříži (poté, co usnesením ze dne 10.11.1997 č.j. -51 obě žaloby spojil ke společnému projednání a rozhodnutí) rozsudkem ze dne 13.3.1998 č.j. -161 žalobu o zaplacení 824.184,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1.2.2001 č.j. -179 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že řízení zatížil vadou ve smyslu ustanovení a , neboť o věci rozhodl v jiném složení senátu, než ve kterém ji projednal u jednání, aniž by byl senát před přijetím rozsudku seznámen s dosavadním průběhem řízení alespoň postupem uvedeným v ustanovení

Okresní soud v Kroměříži (poté, co žalobce vzal zpět žalobu ohledně části požadovaného doplatku roční prémie ve výši 180.984,- Kč s příslušenstvím a soud prvního stupně usnesením ze dne 25.1.2002 č.j. -212 řízení v tomto rozsahu zastavil) rozsudkem ze dne 4.2.2002 č.j. -216 žalobu o zaplacení 643.200,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jmenování žalobce do funkce asistenta ředitele žalované dne 27.5.1996 „odporuje zákonům“ a je „absolutně“ neplatné, neboť žalobce jednak nebyl jmenován kompetentním orgánem žalované a jednak nešlo o funkci obsazovanou jmenováním. Z tohoto důvodu jsou neplatné i „pracovněprávní úkony, které byly učiněny formou manažerské smlouvy“, a proto „žalobě nelze vyhovět“.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22.12.2004 č.j. -242 rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku I. v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 439.200,- Kč s 21% úrokem od 11.10.1996 do zaplacení“, potvrdil a „ve zbývající části“ tento rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůraznil, že ujednání účastníků o poskytnutí „finanční náhrady ve výši platu jednoho kalendářního roku“ obsažené v „manažerské smlouvě“ ze dne 31.5.1996 „nepředstavuje sjednání mzdy žalobce“ (tedy plnění, kterým by byl žalobce odměněn za práci), nýbrž „plnění, které se žalovaná jako zaměstnavatel zavázala poskytnout v souvislosti s odvoláním žalobce z funkce asistenta ředitele“. Vzhledem ke kogentní povaze právních předpisů upravujících pracovněprávní vztahy by takové plnění - jak dále uvedl - „mohlo být žalobci poskytnuto jen tehdy, jestliže to stanoví právní předpisy“. Protože však pracovněprávní předpisy v době uzavření „manažerské smlouvy“ poskytnutí plnění označeného jako „náhrada“ v souvislosti s odvoláním z funkce neumožňovaly, odvolací soud dovodil, že „smlouva účastníků je v tomto ujednání podle ustanovení § 242 odst. 1 písm. a) a § 242 odst. 3 zák. práce neplatná“ a že proto je žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 439.200,- Kč s příslušenstvím „založený na uvedeném ujednání bez dalšího nedůvodný“. Závěry ohledně nároku na doplatek roční prémie ve výši 102.000,- Kč s příslušenstvím však odvolací soud shledal „při dosud zjištěném skutkovém stavu“ jako předčasné; proto „za použití ustanovení věty první, odst. 2 písm. a) “ napadený rozsudek v této části zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby řízení v naznačeném směru doplnil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do jeho potvrzujícího výroku o věci samé) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Namítal, že právní názor odvolacího soudu o neplatnosti ujednání účastníků o poskytnutí „finanční náhrady“ v případě odvolání žalobce z funkce „vychází z formálního pojetí pracovněprávních vztahů a není v souladu s účelem a smyslem, které obě smluvní strany uzavřením manažerské smlouvy sledovaly, a není ani v souladu se zcela vžitou a běžnou praxí“. Podle názoru dovolatele předmětné ujednání o finanční náhradě – odstupném – pro případ odvolání z funkce je „ujednáním o mzdových podmínkách“ a nárok vyplývající z tohoto ujednání je „nárokem mzdovým“. Dovozoval, že, je-li zaměstnanec – tak jako tomu bylo v případě žalobce - jmenován do funkce, „nedochází k uzavření pracovní smlouvy a mzdové nároky zaměstnance jsou obsaženy v tzv. manažerské smlouvě, přičemž mezi tyto mzdové nároky patří také odstupné – finanční odškodnění – pro případ odvolání z funkce“. V daném případě bylo sporné ujednání součástí manažerské smlouvy, kterou žalobci předložila k podpisu sama žalovaná, a dovolateli „je známo, že tato manažerská smlouva byla vypracována v souladu se vzory manažerským smluv, které byly vypracovány a k použití předkládány přímo Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR“. Protože k odvolání žalobce z funkce asistenta ředitele došlo bez důvodů, byly podle jeho názoru splněny všechny podmínky pro vyplacení „finanční náhrady – odstupného ve výši platu jednoho kalendářního roku“, tedy částky 439.200,- Kč, jak bylo mezi účastníky platně ujednáno v manažerské smlouvě. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé (o zamítnutí žaloby o zaplacení 439.200,- Kč s příslušenstvím) potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné (oběma rozsudky vydanými v této věci rozhodl soud prvního stupně stejně – žalobu zamítl), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání podle ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Ohledně dovoláním dotčeného předmětu řízení (o nároku na „finanční náhradu“ ve výši 439.200,- Kč s příslušenstvím) bylo v projednávané věci z hlediska skutkového stavu zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. a ), že od roku 1992 byl žalobce zaměstnán u žalované (její právní předchůdkyně) a že dopisem, který žalobce převzal dne 27.5.1996, sdělil ředitel žalované žalobci, že „na základě ustanovení paragrafu 27 a v souladu se Stanovami a.s. T. B. jej tímto ke dni 1.6.1996 jmenuje asistentem ředitele žalované“. Dne 31.5.1996 účastníci uzavřeli smlouvu označenou jako „manažerská smlouva“, ve které se v článku II bod 1 žalobci „zaručuje výplata“ základního platu ve výši 36.600,- Kč měsíčně a v níž bylo v článku II bod 2 dohodnuto, že „dojde-li k odvolání žalobce z funkce, nebo vzdá-li se žalobce funkce a bude přeřazen do nižší funkce, přísluší mu finanční náhrada ve výši platu jednoho kalendářního roku“, s tím, že „toto ustanovení neplatí, dojde-li k odvolání žalobce z funkce z důvodů, pro něž lze dát zaměstnanci výpověď (podle , písm. f, ), nebo z důvodů, pro které lze zrušit pracovní poměr ( ), nebo v případech uvedených v článku V. této smlouvy“ (porušení „konkurenční úmluvy“). Rozhodnutím představenstva žalované ze dne 25.9.1996 byl žalobce ke dni 30.9.1996 z funkce asistenta ředitele odvolán (aniž by byla tato funkce zrušena) a od 1.10.1996 „byl přeřazen do nižší funkce výrobního zástupce VTN“.

Za tohoto skutkového stavu řešil odvolací soud mimo jiné právní otázku, zda ujednání účastníků o „finanční náhradě ve výši platu jednoho kalendářního roku“ pro případ odvoláni z funkce obsažené v článku II bod 2 smlouvy je platným právním úkonem. Touto právní otázkou se dovolací soud již v minulosti zabýval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6.10.1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000) a dospěl k závěru, že „dohoda, kterou se zaměstnavatel zavázal poskytnout zaměstnanci plnění v souvislosti s ukončením výkonu funkce, do níž byl jmenován nebo zvolen, je pro rozpor se zákonem neplatná. Odstupné může být takovému zaměstnanci poskytnuto jen tehdy, jestliže došlo ke skončení pracovního poměru výpovědí z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů a jestliže byl z funkce odvolán v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny“. Právní úvahy o kogentní povaze právních předpisů upravujících pracovněprávní vztahy, z nichž uvedený názor vyvěrá, jsou konformní se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu , uveřejněném pod č. 59 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, vydání 1. Praha, C.H. Beck 1997.

V posuzovaném případě odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – z těchto obecně přijímaných právních názorů důsledně vycházel. Dovodil-li tedy odvolací soud, že smlouva účastníků ohledně nároku na „finanční náhradu ve výši platu jednoho kalendářního roku“ pro případ odvolání žalobce z funkce „je podle ustanovení § 242 odst. 1 písm. a) a § 242 odst. 3 zák. práce neplatná“ a že proto je žalobcem uplatněný nárok „založený na uvedeném ujednání bez dalšího nedůvodný“, bylo ve věci rozhodnuto v souladu s hmotným právem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 439.200,- Kč s příslušenstvím, nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( věta první, , věta první ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. května 2006

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu