Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2437/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Z. 35, s.r.o., proti žalovanému P. D. zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2002 č.j. -360, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2004 č.j. -20, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.12.2002 č.j. -360 zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13.11.1998 č.j. -158, jímž byla zamítnuta žaloba o přivolení k výpovědi z nájmu \"bytu číslo 12, IV. kategorie, o velikosti 1 + 1 s přísl. ve II. patře domu č.p. 248, katastrální území V., obec P.\", kterou dala žalobkyně žalovanému ze dne 8.12.1997 a která byla \"doplněna\" dne 16.2.1998, a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se žalobou pro zmatečnost podanou u Městského soudu v Praze dne 11.4.2003 domáhal, aby uvedené usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno z důvodu uvedeného v ustanovení Důvod zmatečnosti spatřoval v tom, že městský soud rozhodl při odvolacím jednání dne 17.12.2002, aniž by k němu žalovaného řádně obeslal. Městský soud předvolání žalovaného k jednání \"realizoval prostřednictvím justiční stráže\" na adrese P., kde zásilku převzala T. G., která však nebyla k převzetí zásilky oprávněna. Žalovaný se o termínu jednání nedozvěděl (předvolání mu nebylo doručeno) a neměl možnost se k němu dostavit. K prokázání svých tvrzení žalovaný navrhl důkazy.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.5.2003 č.j. -9 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná, neboť směřuje proti usnesení o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, což je \"rozhodnutí svým charakterem procesní, nikoli meritorní (nebylo v něm rozhodnuto o právech a povinnostech účastníků, která by byla vymahatelná), a nejde proto o rozhodnutí ve věci samé\". Žalovaný navíc není k žalobě pro zmatečnost subjektivně legitimován, neboť zrušením rozsudku obvodního soudu mu nebyla způsobena žádná újma na jeho právech.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2004 č.j. -20 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a uvedl, že podle ustanovení (žalovaným označeným důvodem zmatečnosti) může účastník napadnout - za splnění předpokladů v tomto ustanovení uvedených - pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Věcí samou se rozumí nárok, který byl předmětem řízení; v projednávané věci by byl rozhodnutím ve věci samé rozsudek městského soudu, kterým by bylo žalobě o uplatněném nároku vyhověno (původní zamítavý rozsudek obvodního soudu by musel být změněn) nebo kterým by žalobě vyhověno nebylo (rozsudek obvodního soudu by byl potvrzen). Rozhodnutí městského soudu napadené žalobou pro zmatečnost je však rozhodnutím jen procesní povahy (napadený rozsudek obvodního soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení), ve věci samé nebylo zatím pravomocně rozhodnuto a řízení o původně podané žalobě ve věci samé bude pokračovat. Odvolací soud uzavřel, že zmatečnostní důvod podle ustanovení není naplněn a že žaloba pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu, které není usnesením ve věci samé, proto není přípustná. Námitku žalovaného, že v této věci nebyl obeslán k jednání, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že soud prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že odvolací soud \"improvizovaně ve svém usnesení vysvětluje rozdíl mezi usnesením ve věci samé a usnesením pouze procesní povahy\", že \"ale v je tento rozdíl jasně vytýčen např. v , a je proto třeba držet se textu zákona a jeho zákonného schématu, který je co do obsahu pojmu vyčerpávající\". Dovolatel nesouhlasí s tím, že \"rozhodnutí odvolacího soudu, kterým zrušil prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, není pravomocným ukončením řízení, protože v řízení o podané žalobě ve věci samé se bude pokračovat\", a namítá, že \"to odporuje , a analogicky ve vztahu k usnesení , kde se uvádí, že doručený rozsudek (usnesení), který nelze napadnout odvoláním je v právní moci\". Dovolatel se dále domnívá, \"že, pakliže mu bylo v původním prvoinstančním rozhodnutí vyhověno, je ve svém nároku poškozen tím, že Městský soud v Praze zrušil celé prvoinstanční rozhodnutí včetně výroku ve věci samé, čímž dal soudu prvního stupně volnou ruku, že může rozhodnout ve věci zcela nezávisle na svém původním rozhodnutí (tedy i opačným výrokem)\". Důvod pro podání žaloby pro zmatečnost podle \"byl u žalovaného dán\", neboť \"ústní jednání před Městským soudem v Praze proběhlo nezaviněně bez jeho účasti, a došlo tak k porušení procesní rovnosti účastníků před soudem, když druhému účastníkovi možnost účastnit se jednání odňata nebyla\". Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [, a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [, a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [, a ].

Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), a ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Ze znění ustanovení bez pochybností vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je buď pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou ( ), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

V posuzovaném případě je \"věcí samou\" přivolení k výpovědi z nájmu bytu, kterou dala žalobkyně žalovanému, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13.11.1998 č.j. -158. Usnesení městského soudu jako soudu odvolacího o zrušení tohoto rozsudku a o vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Soudy obou stupňů tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodily, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení městského soudu nelze z pohledu ustanovení považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení , a Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. května 2006

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu