Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1413/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 6. 2003, č.j. -183, výrokem I. uložil žalovanému povinnost do 24 měsíců od právní moci rozsudku „provést rekonstrukční práce v bytě 2+1 s příslušenstvím, v rodinném domku v P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) tak, aby tento byt byl způsobilý k řádnému užívání a tuto skutečnost doložil kolaudačním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu povolujícího užívání předmětného bytu k určenému účelu“. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II., III. a IV.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2003, č.j. -188, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích o věci samé a o nákladech řízení mezi účastníky, změnil jej ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu ke státu a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Soudy obou stupňů vzaly především za zjištěno, že žalovaný je vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, že žalobci tento byt užívali na základě dohody o výměně bytu a soudního rozhodnutí, jímž bylo právní předchůdkyni žalovaného uloženo uzavřít s nimi dohodu o odevzdání a převzetí bytu, že předmětný byt není pro svůj stavebnětechnický stav způsobilý k řádnému užívání a vyžaduje rozsáhlé opravy, že předchozí vlastnici domu, v němž se nalézá předmětný byt, bylo rozhodnutími stavebního úřadu ze dne 28. 4. 1993 a ze dne 30. 6. 1997 nařízeno provedení nezbytných úprav v domě, že nařízené úpravy nebyly provedeny a že žalobci a) a jeho rodinným příslušníkům bylo rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 24. 5. 1993 s ohledem na nařízené provedení nezbytných úprav vlastnici domu nařízeno okamžité vyklizení předmětného bytu. S odkazem na (dále jen „obč. zák.“) oba soudy dovodily, že žalovaný jako pronajímatel je povinen zajistit žalobcům jako společným nájemcům řádné užívání bytu, a proto žalobě vyhověly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost nezdůvodnil a uplatněný dovolací důvod podřadil ustanovení 241a odst. 2 písm. a/ (dále jen „ “). V dovolání uvedl, že předmětný byt byl ve špatném technickém stavu již v době, kdy byla přes nesouhlas tehdejšího vlastníka domu schválena příslušnými orgány výměna tohoto bytu. O této skutečnosti příslušné orgány i žalobci věděli, přesto se žalobci do bytu nastěhovali ze spekulativních důvodů, zřejmě s cílem docílit později přidělení jiného, vyhovujícího bytu v Praze. Dále žalovaný namítl, že není schopen vzhledem ke svým osobním poměrům napadené rozhodnutí splnit, neboť má pouze důchod ve výši 5.395,- Kč měsíčně. Vytkl též soudům obou stupňů, že se nepokusily o předběžné smírné vyřešení věci podle , které by umožnilo provedení rekonstrukčních prací v bytě po dohodě žalobců a žalovaného, aniž by náklady na tyto práce nesl žalovaný z vlastních prostředků. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci v dovolacím vyjádření vyvraceli opodstatněnost dovolacích námitek. Poukázali na to, že výměnu bytu uskutečnili z důvodu získání zaměstnání v P., že byt byl v té době provozuschopný a neobyvatelným jej učinily pozdější zásahy žalovaného, že majetkové poměry žalovaného jsou podle jejich názoru dostačující k provedení nařízených rekonstrukčních prací a že ke smírnému řešení žalovaný ani jeho matka (předchozí vlastnice domu) nepřistoupili a možnost spolufinancování rekonstrukce žalobcům nikdy nenabídli.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 3. 12. 2003, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle , tj. ustanovení, o něž přípustnost dovolání opřel dovolatel, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Při zkoumání, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam, může tedy dovolací soud zkoumat jen z hlediska těch právních otázek, které dovolatel v dovolání označil.

Vady řízení podle ani vady uvedené v , a b/ a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Dovolatel v dovolání výslovně žádné právní otázky, jež by měly mít zásadní právní význam, neformuloval, a co do dovolacích důvodů odkázal na ustanovení , jež však upravuje dovolací důvod spočívající ve vadách řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tomuto dovolacímu důvodu by bylo možno podřadit námitku, že se soudy obou stupňů nepokusily o smírné vyřešení věci, ač není zřejmé, jaký by tato okolnost mohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Takové vady však, jak již bylo řečeno, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle založit nemohou a přihlížet k nim lze, jen pokud je dovolání přípustné.

Namítá-li dovolatel, že byt byl ve špatném stavu již v době výměny a že se do něj žalobci nastěhovali ze spekulativních důvodů, uplatnil ve skutečnosti dovolací důvod podle , jímž brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy. Dovolatel však přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Ve vztahu k případným nově uváděným okolnostem je zapotřebí zdůraznit, že – nemůže-li se skutkový základ sporu v dovolacím řízení měnit – nelze v dovolání ani uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé ( ); jinak řečeno pro dovolací řízení platí zákaz tzv. skutkových novot.

Dovolatel nenamítá, že by odvolací soud posoudil věc podle nesprávného ustanovení právního předpisu, nebo že by správně zvolené ustanovení nesprávně vyložil, popřípadě je nesprávně aplikoval na zjištěný skutkový stav. Ani z obsahového hlediska tedy neuplatňuje (jediný způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. I kdyby za námitku směřující proti právnímu posouzení věci mělo být považováno tvrzení žalovaného, že není schopen s ohledem na své osobní (majetkové) poměry povinnost uloženou napadeným rozhodnutím splnit, nečiní ani tato námitka napadené rozhodnutí rozhodnutím zásadního právního významu, neboť v hmotném právu ani v ustálené soudní praxi nelze nalézt oporu pro závěr, že by neuspokojivé majetkové poměry zbavovaly dlužníka plnění jeho povinností, ať již zákonných či smluvních.

Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobcům nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2006

JUDr. Robert W a l t r , v.r.

předseda senátu