Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 213/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. ze dne 17. 3. 2004 byl dovolatel uznán vinným v rámci citovaného rozsudku pod bodem ad 12-31), 40-42), 44) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod bodem 42) trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem 13), 19), 22-31), 40), 42) trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 32) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 33), 34) dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a trest propadnutí věcí v citovaném rozsudku přesně označených, a bylo mu též uloženo ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické formou ústavní. Z dalších v citovaném rozsudku označených skutků byl potom obžaloby zproštěn a konečně bylo rozhodnuto též o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal J. Š. (spolu s dalšími obviněnými) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. ze dne 15. 6. 2004 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celé jeho odsuzující části (i u spoluobviněných), a podle § 259 odst. 3 tr. ř. v části týkající se J. Š. rozhodl tak, že jej uznal vinným v rámci citovaného rozsudku pod bodem 10-29), 37-39), 41) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod bodem 39) trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem 11), 17), 20-29), 37), 39) trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 30) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., a pod bodem 31), 32) dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když i zde je příslušný skutkový děj popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Uložil mu také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku a uložil mu trest propadnutí věcí v citovaném rozsudku přesně označených a uložil mu i ochranné protialkoholní a protitoxikomanické léčení ve formě ústavní. Nakonec rozhodl i o vznesených nárocích na náhradu škody.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. Š. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že co se týče skutku označeného pod bodem ad 39) v rozsudku odvolacího soudu, byl tento oběma soudy nesprávně posouzen, když tyto nerespektovaly zásadu zjištění skutkového stavu tak, aby nebudil pochybnosti. V této souvislosti namítl, že soudy vycházely z jeho výpovědí, které učinil v rámci přípravného řízení (ve kterých se ke spáchání označeného skutku doznal), a nevzaly v úvahu pozdější změnu jeho výpovědi, kterou odůvodnil tím, že při výslechu (prvním) byl stále pod vlivem drog a jeho výpověď se tak zakládala na „zkreslených informacích z druhé ruky a on sám o této věci nic neví ani se jí nijak neúčastnil“. Dodal, že jeho dlouhodobou závislost na drogách potvrdil i příslušný znalecký posudek. Jeho takto učiněné doznání jej bez dalšího důkazu nemohlo usvědčit ze spáchání označeného skutku a ten následně právně kvalifikovat způsobem jakým učinily soudy, když byly také odmítnuty důkazy, které na podporu svého tvrzení navrhoval. Uvedl, že si je vědom toho, že v řízení o dovolání nelze napravit případné vady skutkových zjištění, avšak postup soudu ohledně tohoto skutku považuje za takový, který je v rozporu se zásadou obsaženou v § 2 odst. 5 tr. ř., když jeho důsledkem je takto nesprávná právní kvalifikace tohoto skutku vedoucí k jeho odsouzení, když podle jeho názoru měl být v tomto bodě obžaloby zproštěn především proto, že skutková podstata předmětného trestného činu nebyla naplněna po stránce subjektivní. Pokud by však jeho výpověď z přípravného řízení byla „objektivním důkazem“, i tak by jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako trestný čin porušování (nesprávně uvedeno poškozování) domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím ke skutečné škodě, kterou by tímto jednáním způsobil. V těchto skutečnostech potom dovolatel spatřuje naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. dovolatel uvedl, že v jeho případě nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro uložení ochranného léčení protialkoholního a protitoxikomanického formou ústavní. To proto, že ze znaleckého posudku psychiatra plyne, že tento znalec navrhl rozšířit léčbu o protitoxikomanickou, když protialkoholní léčení dovolatele v rámci již v minulosti uloženého ochranného léčení ambulantní formou dosud trvá a nebylo zrušeno. S ohledem na další skutečnosti „obsažené ve spise“ (bez bližšího) pokládá rozhodnutí soudu o uložení ústavní formy ochranného léčení za neadekvátní a neúčelné, uložené vedle léčení ambulantního, kdy navíc vzhledem k časovému odstupu od doby, kdy byl jeho zdravotní stav posuzován označeným znalcem by potřebného účelu bylo dosaženo spíše formou ambulantní, a to i s ohledem na jeho více než roční abstinenci v důsledku svého omezení na svobodě. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v části napadené dovoláním a „dále postupoval podle § 265l tr. ř. nebo § 265m tr. ř.“

K podanému dovolání se písemně představitel Nejvyššího státního zastupitelství České republiky dosud nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (dovolatelem vztažený ke skutku označeným pod bodem ad 39/ napadeného rozsudku) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání soudy učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny právě v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V předmětné věci dovolatel poukázal na to, že v době, kdy se v rámci výslechů provedených v přípravném řízení k příslušnému skutku doznal, byl pod vlivem drogy a tedy nikoli „při smyslech“ a takto měly soudy na jeho výpověď nahlížet. Oba soudy však v důvodech přijatých rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč (z jakých důvodů) příslušným výpovědím dovolatele uvěřily a naopak neuvěřily změně jeho výpovědi v průběhu dalšího trestního řízení vedeného i v tomto směru proti dovolateli. Takto poukázaly na to, že dovolatel se ke spáchání předmětného skutku doznal jak při výslechu před policejním radou, tak (opakovaně) i při výslechu vedeného soudkyní při rozhodování o jeho vazbě za okolností, kdy jím sdělené údaje mu nemohly být známy bez jeho účasti na spáchání označených trestných činů, kterými byl nakonec shledán vinným a to za okolností, které nijak nenasvědčovaly tomu, že by uvedené výpovědi učinil v době, kdy byl pod vlivem drogy. Zejména i soud odvolací se také zabýval návrhem dovolatele na doplnění dokazování a v tomto směru přiléhavě vysvětlil proč navrhované důkazy jako nadbytečné neprovedl. Pokud by tedy námitky dovolatele byly pouze tohoto charakteru, nezbylo by dovolacímu soudu než je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout s tím, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., když lze mít za to, že předmětný skutkový děj byl spolehlivě zjištěn co do svého rozsahu i obsahu a z něj také soudy dovodily adekvátní právní závěr.

Dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněný. Soudy při úvaze o uložení ochranného léčení protialkoholního a protitoxikomanického formou ústavní vycházely správně ze znaleckého posudku podaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie v rámci kterého znalec při zkoumání osoby dovolatele dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o osobu závislou na alkoholu a psychotropních látkách (pervitinu), který si dovolatel pravidelně (nitrožilně a to i dvakrát denně) aplikoval. Přitom zákonné podmínky uložení uvedeného ochranného léčení jsou v případě dovolatele splněny (§ 72 odst. 2 písm. b/ tr. zák.) a takové léčení má svůj účel právě z hlediska osoby dovolatele a jeho budoucnosti. Přitom zákon nevylučuje, aby v nové trestní věci téhož obviněného bylo podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. uloženo ochranné léčení, přestože se ještě nezačalo vykonávat nebo nebylo vykonáno stejné ochranné léčení uložené v dřívější trestní věci.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. dubna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka