Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 376/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. , byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtrnáct měsíců podmíněně se zkušební dobou dvou let. Dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody, tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A., družstvo, H., s tímto nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Břeclavi spočíval v podstatě v tom, že obviněný Ing. M. K. poté, co dne 31. 12. 1999 byl ukončen nájemní vztah mezi ním jako nájemcem a A., družstvem, H., jako pronajímatelem, nevrátil družstvu z pronajatých věci dvě nákladní vozidla, dva traktory a čtyři traktorové přívěsy v celkové hodnotě 157.500,- Kč, dál s těmito dopravními prostředky a zařízeními po ukončení nájmu nakládal jako s vlastními, přičemž jeden traktor rozebral na náhradní díly, část dílů použil na jiné dopravní prostředky a část vyhodil, dva traktorové přívěsy převedl na jiné obchodní společnosti a další traktorový přívěs prodal.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i trestu, a odvolání poškozeného, podané proti výroku o náhradě škody, byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Namítl, že se mohl oprávněně domnívat, že se stal vlastníkem dopravních prostředků, protože jako jejich vlastník byl uveden v technickém průkazu. Poukázal na to, že správní orgán v technickém průkazu vyznačil změnu vlastníka za jeho osobní přítomnosti a za současné přítomnosti osoby jednající za dosavadního vlastníka. Vyjádřil názor, že ohledně dopravních prostředků byla konkludentně uzavřena kupní smlouva a že kupní cenu zaplatil formou simulovaného nájemného. Uvedl, že byl v dobré víře ve veřejnou u, tj. technický průkaz, a že přitom vycházel z jednání druhé strany při tzv. přepisu dopravních prostředků. Zdůraznil, že si dopravní prostředky nepřisvojil, neboť s nimi kontinuálně nakládal stále stejně dál tak, jako by nájemní vztah pokračoval. Z toho podle jeho názoru vyplývá, že šlo jen o civilní delikt a nikoli o trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného a tedy o naplnění subjektivní stránky trestného činu je plně slučitelný se skutečností, že obviněný byl zapsán do technického průkazu každého z nákladních vozidel, traktorů a přívěsů. V této spojitosti je třeba zdůraznit, že obviněný nebyl do technického průkazu zapsán jako vlastník, nýbrž jako držitel. Změna zápisu držitele vozidla se sama o sobě nedotýkala otázky, kdo je vlastníkem vozidla, a nevyjadřovala v tomto ohledu žádnou změnu. Podkladem změny zápisu ostatně nebyla kupní smlouva nebo jiný úkon, který má za následek změnu vlastnictví, nýbrž nájemní smlouva, která při nezměněných vlastnických poměrech způsobila pouze změnu v osobě držitele. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouvou byl zakládán dlouhodobý nájemní vztah a že podle nájemní smlouvy byl obviněný povinen platit příslušnou daň, pojištění atd., bylo jen logickým krokem to, že byl zapsán jako držitel každého vozidla do jeho technického průkazu. Obviněný se proto v žádném případě nemohl domnívat, že zápisem, jímž byl v technickém průkazu uveden jako držitel vozidla, došlo ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy a že částky nájemného jsou splátkami kupní ceny. Evidentním smyslem toho, že obviněný byl zapsán jako držitel vozidla do technického průkazu, bylo posílení pozice pronajímatele v tom směru, že obviněný skutečně dostojí svým závazkům, pokud jde o placení daně, pojištění atd., a že obviněný bude odpovídat za technický stav vozidla. To bylo obviněnému zřejmé, zvláště když ke změně zápisu došlo v souvislosti s uzavřením písemné nájemní smlouvy, která takto byla výslovně označena a jejíž obsah skutečně odpovídal nájmu. Tvrzení obviněného, že změnu zápisu chápal jako výraz nabytí svého vlastnictví, se jeví jako pouhá snaha dodatečně legalizovat jednání, jehož vnějším projevem bylo to, že po ukončení nájemního vztahu nevrátil vozidla pronajímateli. Ostatně tvrzení obviněného, že změnu zápisu v technickém průkazu považoval za výraz nabytí svého vlastnictví, je v očividném rozporu s okolností, že na každý další rok uzavřel novou nájemní smlouvu, jejímž prostřednictvím byla naplňována tzv. rámcová nájemní smlouva uzavřená na počátku nájemního vztahu. Pokud by se obviněný skutečně pokládal za vlastníka vozidel, nebylo by logické, aby v postavení nájemce uzavíral nájemní smlouvy.

Námitka obviněného, že si nepřisvojil nevrácené dopravní prostředky, rovněž nemůže obstát, protože je v jasném rozporu se zjištěním soudů, že s podstatnou částí vozidel naložil způsobem přesahujícím výrazně meze jejich pouhého užívání, které by se ještě dalo pokládat za kontinuální pokračování nájmu, byť nájmu svévolného ze strany obviněného. Zjištění, že obviněný jeden z traktorů rozebral na náhradní díly, přičemž část dílů použil na jiné dopravní prostředky a část vyhodil, a dále zjištění, že tři traktorové přívěsy převedl na jiné obchodní společnosti, resp. prodal, ukazuje na to, že po ukončení nájemního vztahu nehodlal obnovit stav, který tu byl před jeho vznikem, to znamená vrátit najaté dopravní prostředky jejich skutečnému vlastníku. Rozebráním jednoho z traktorů a převedením tří traktorových přívěsů na jiné obchodní společnosti, resp. jejich prodejem, si obviněný počínal tak, jako by byl vlastníkem dopravních prostředků on sám. Jeho jednání tak mělo evidentní rysy přisvojení cizí věci. V tomto světle se okolnost, že nadále užíval dvě nákladní vozidla, jeden traktor a jeden přívěs, jeví rovněž jako jednání, jehož podstatou bylo přisvojení těchto dopravních prostředků.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. dubna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec