Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 110/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-80

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. září 2005, č.j. -65, potvrdil napadené výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 21. října 2004, č.j. -43, kterým soud prvního stupně zamítl, žalobu na uložení povinnosti žalované zdržet se používání označení „J.“ při jí poskytovaných restauračních službách (výrok II.) a potvrdil výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že rozlišovací způsobilost označení „J.“ je nízká, byť takovéto označení je předmětem pro žalobce zapsané ochranné slovní známky č. reg. 171511, s právem přednosti od 31. 1. 1992, kromě jiného i pro poskytování restauračních služeb. Dále shodně se soudem prvního stupně dovodil, že toto označení chráněné ochranou známkou žalobce, není zaměnitelné ani podobné se označením „B. J.“, chráněným pro žalovanou ochrannou známkou slovní a grafickou č. reg. 260195, s právem přednosti od 25. 1. 2002, kromě jiného pro činnosti polotovary, hotová jídla a výrobky rychlého občerstvení. Odvolací soud možnou zaměnitelnost shodně se soudem prvního stupně zkoumal ve smyslu ustanovení resp. ve smyslu ustanovení a 2 , neboť tento zákon nabyl účinnosti od 1. 4. 2004 a žalobcem tvrzené porušování jeho práv ze zapsané ochranné známky žalovanou trvalo i po 1. 4. 2004. Odvolací soud uzavřel, že jednání žalované podmínky pro přiznání nároku žalobci podle nenaplňuje, neboť žalovaná vykovává své právo  z pro ni zapsané ochranné známky a její postavení je tak zcela rovnocenné postavení žalobce. Zdůraznil, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou dostačující a v plném rozsahu se s nimi ztotožnil stejně tak jako s právními závěry soudem prvního stupně přijatými. Odvolací soud dospěl k závěru že označení „B. j.“, používané žalovanou, v barevném i grafickém ztvárnění písma tak jako je zapsáno jako ochranná známka, se jednoznačně odlišuje od ochranné známky žalobce, takže z hlediska průměrného spotřebitele nelze dovodit pochybnost o tom, že jsou mu nabízeny výrobky a služby osobou odlišnou od vlastníka ochranné slovní známky „JUNIOR“, protože slovní grafická ochranná známka žalované „B. J.“ je tvořena vyobrazením integrálního celku s charakteristickým grafickým písmem a barvami, když slovo „B.“ je umístěno nad slovo „J.“, přičemž písmeno „o“ ve slově „B.“ tvoří tečku nad písmenem „i“ ve slově „J.“.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním opírajíc jeho přípustnost o ustanovení a důvodnost o ustanovení s tím, že předmětným rozsudkem bylo žalobci zabráněno realizovat ze zákona mu  vyplývající výlučné právo užívat zapsanou ochrannou známku. Namítl nesprávné posouzení zaměnitelnosti či podobnosti označení „J.“ s označením „B. J.“. Vyzdvihl, že se soudy obou stupňů nezabývaly, z hlediska téměř shodného předmětu podnikání žalobce i žalované, skutečností týkající se otázky místa poskytování služeb s tím, že  provozovny obou účastníků řízení jsou na téměř shodném místě, což může u spotřebitele vyvolat mylný dojem o jejich úzkém propojení či určité organizační souvislosti, v důsledku čehož se pravděpodobnost záměny obou účastníků řízení zvyšuje. Byl přesvědčen, že z tohoto důvodů má napadený rozsudek ve věci samé zásadní právní význam a navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (rozhodnutí soudů obou stupňů) vydána po 1. 1. 2001, uplatňují se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15., a 17., hlavy I. části dvanácté , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – ve znění účinném po 1. 1. 2001.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ve znění pozdějších předpisů) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ) a že žalobce byl zastoupen advokátem ( ) nejprve zkoumal zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.

Dovolání proti v pořadí prvnímu rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně může být přípustné jen podle ustanovení dost. 1 písm. c) pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud řešena, nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu byl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém konkrétním případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že  přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procení nebo v oblasti hmotného práva) jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lez dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jiné otázky (zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění či vad řízení, srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Nesprávným právním posouzení věci ve smyslu je pochybení soudů při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právní předpisu, než který měl být správně použit, nebo je-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud je nesprávně vyložil. Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá jinými slovy bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem jsou pro úsudek zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli relevantní jen otázky (z těch na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení soudem dovolatel napadl, respektive jejichž řešení dovoláním zpochybnil. Přitom otázku zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Dovolání v této věci není přípustné.

Dovolatel spatřuje otázku zásadního právního významu v tom, že je chráněno jakékoli označení, schopné grafického znázornění, zejména slova včetně osobních jmen, barvy, kresby, písma, číslice, tvar výrobků nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb osoby jiné. Jeho práva majitele zapsané ochranné známky s právem přednosti (k označení „J.“), jsou žalovanou markantně porušena užíváním zapsané slovní grafické známky ve znění „B. J.“, neboť obě označení jsou zaměnitelná a podobná a vyvolávají na straně veřejnosti nebezpečí záměny.

Nejvyšší soud se plně ztotožnil s právním závěrem, vyjádřeným v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu co do aplikace , ve smyslu kterého se může vlastník zapsané ochranné známky domáhat u soudu v případě neoprávněného zásahu do práv z ochranné známky toho, aby porušení nebo ohrožení práva bylo zakázáno a aby následky porušení byly odstraněny.

Podle , účinného od 1. 4. 2004 Sb., vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami pro něž je chráněna. Pokud žalovaná označení „B. J.“ v barevném i grafickém ztvárnění písma, odpovídajícím zapsané ochranné známce, užívá popsaným způsobem, pak vykonává právo, které jí přiznává, a to  bez ohledu na skutečnost, že žalobcova ochranná známka byla zapsána dříve. Uplatněný nárok žalobce lze tudíž posuzovat s přihlédnutím k ustanovení citovaného pouze z hlediska, zda-li užívání zapsané ochranné známky žalovanou představuje neoprávněný zásah do práv ze zapsané ochranné známky žalobce. Jinak totiž majitel zapsané ochranné známky je povinen strpět, aby  třetí osoba užívala v obchodním styku označení, které neoprávněný zásah do jeho práv nepředstavuje tj. i označení, které není zaměnitelné, shodné či podobné s označením z jeho ochranné známky.

Podle ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoli označení schopné grafického znázornění zejména slova včetně osobních jmen barvy, kresby, písma, číslice, tvaru výrobku nebo jeho obalu pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.

Podle se do rejstříku ochranných známek nezapíše označení, které nemá rozlišovací způsobilost. Argumentace dovolatele o zaměnitelnosti obou označení proto neobstojí. Slova obecného významu sama o sobě dostatečnou rozlišovací schopnost nemají. Tak je tomu právě u označení „J.“, které se běžně užívá zejména pro označení mladších osob stejného jména, tudíž samo o sobě žádnou specifickou vypovídací hodnotu nemá.  Naproti tomu slovní spojení „B. J.“, byť co do kmenového základu shodné,  již má dostatečnou rozlišovací schopnost, která je navíc podepřena právě způsobem neobvyklého  barevného a grafického ztvárnění  označení, vylučujícího tak zaměnitelnost s označením žalobce.  Dovolatelem tvrzenou závadnost jednání žalované tudíž dovodit nelze.

Pokud odvolací soud založil svoje rozhodnutí na nedostatečné rozlišovací schopnosti označení „J.“ (pokud není spojeno kupříkladu se jménem či obchodní firmou či nezískalo pro určitý výrobek tzv. příznačnost) používaného žalobcem, a naproti tomu na dostačující rozlišovací schopnosti označení „B. J.“ užívaného žalovanou a to nejen pro slovní spojení slova „j.“ se slovem „b.“, ale zejména pro specifické barevné a grafické ztvárnění zapsané ochranné znánky žalované s tím, že právě pro toto odlišení nelze dovodit zaměnitelnost obou slovních označení, přičemž při zásadě vyplývající z (že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení – srovnej ) uvedl hlediska, kterými byl veden při posouzení zaměnitelnosti či podobnosti obou ochranných známek, pak v tomto směru nelze odvolacímu soudu vytknout ani nepřezkoumatelnost rozsudku ani to, že by tento rozsudek byl v rozporu s hmotným právem.

Dovoláním napadená otázka nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pro zobecnitelnou praxi soudů, neboť řešení dovolatelem namítaného specifika projednávané věci je neoddělitelně spojeno s individuálně zjištěným konkrétním skutkovým stavem a tudíž nemá potřebný judikatorní přesah.

Protože Nejvyšší soud nedospěl vzhledem k uvedeným dovolacím námitkám k závěru, že odvolací soud řešil určují právní otázku, tedy zaměnitelnost označení užívaného žalobcem s označením užívaným žalovanou, byť obě tato označení jsou chráněna zapsanými ochrannými známkami, v rozporu s hmotným právem ani k závěru, že jeho rozhodnutí má zásadní právní význam ve smyslu , není dovolání podle přípustné.

Přípustnost dovolání podle nemůže založit ani řešení otázky nedostatečného vypořádání se ( soudy obou stupňů) se skutečností, že místa provozování služeb žalobce a žalované jsou téměř shodná, čímž se zaměnitelnost označení provozoven obou účastníků řízení násobí, neboť podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.  Kromě toho otázka umístění provozoven, na nichž se předmětná označení nachází, nemá v projednávané věci pro posouzení zaměnitelnosti obou označení právní relevanci.

Z uvedených důvodů vyplývá konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalobce odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, , a  146 odst. 3 Jelikož žalobce s procesního hlediska zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalované vůči němu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Z obsahu spisu se však nepodává, že by žalované v dovolacím řízení nějaké prokazatelné náklady vznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. dubna 2006

JUDr. Kateřina    Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu