Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1944/2005; 20 Cdo 1945/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Usnesením ze dne 27. 12. 2004, č. j. -22, krajský soud změnil usnesení ze dne 3. 9. 2004, č. j. -5, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora tak, že (bez ohledu na obsah odvolání a z důvodů jiných než v odvolání namítnutých) návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladové platební výměry vydané pojišťovnou podle , v rozhodném znění, nejsou exekučními tituly podle ani písm. g/ exekučního řádu – zamítl. Že nejde o exekuční titul podle , exekučního řádu (dále též jen „ex.ř.“), odvolací soud dovodil z toho, že rozhodnutí vydaná na základě , o veřejném zdravotním pojištění, nelze podřadit pod pojem „věci nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení“, jimiž podle něj nutno rozumět věci upravené předpisy jinými, a to (zejména) , č. 54/1956, č. 155/1955, č. 100/1988, č. 589/1992 a č. Názor, že nejde ani o titul podle ; pak odvolací soud odůvodnil závěrem, že odkazuje-li ustanovení „v platném znění“ (tedy ve znění novely č. ) v poznámkách pod čarou na správní (pozn. 47) a občanský soudní (pozn. 47a) řád, lze platební výměry vykonat jedině správním a soudním výkonem rozhodnutí, nikoli však již exekucí podle Jiný závěr podle odvolacího soudu nelze dovodit ani z dřívějšího znění ustanovení (před novelou provedenou ), podle kterého byla rozhodnutí vydaná na základě způsobilými exekučními tituly podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.

Usnesením ze dne 27. prosince 2004, č. j. -22 odvolací soud také rozhodl výroky pod body II. a III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že oprávněná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady, jejichž výše a lhůta k plnění budou stanoveny samostatným usnesením. Dalším usnesením ze dne 31. 1. 2005, č. j. -32, pak odvolací soud stanovil výši náhrady nákladů exekuce 3.825,50Kč a lhůtu jejich splatnosti.

Obě rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná včas podaným dovoláním. V něm oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( , ve znění pozdějších předpisů /dále též jen /), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že platební výměry nejsou exekučními tituly ve smyslu ustanovení , g/ ex.ř. I kdyby tyto výměry nebyly titulem podle , musely by být kvalifikovány jako tituly podle písmene g/ tohoto ustanovení ex.ř; v tomto případě by pak bylo ustanovení včetně jeho poznámky č. 47a, odkazující na , nutno vykládat za použití ex.ř.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání (přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že platební výměr vydaný zdravotní pojišťovnou podle není exekučním titulem podle ani g/ ex.ř., a že tedy z tohoto důvodu nutno návrh na nařízení exekuce zamítnout.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Závěr odvolacího soudu o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je vskutku nesprávný.

Odvolací soud – bez bližšího odůvodnění- zastává názor, že tituly vyplývající z rozhodování ve věcech zdravotního pojištění nelze zařadit mezi tituly podle § 40 odst. 1 písm. e/ ex.ř (tj. mezi vykonatelná rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smíry schválené těmito orgány). To patrně dovozuje z toho, že platební výměry zdravotních pojišťoven vydané ve věcech zdravotního pojištění nejsou akty orgánu státní správy. I kdyby byl přijat názor odvolacího soudu, nelze napadené rozhodnutí považovat za správné, jelikož již neobstojí další v něm dovozený závěr, že totiž k exekuci navržené platební výměry nejsou ani tituly uvedenými pod písmenem g/ ustanovení § 40 odst. 1 ex.ř. (obsahujícím neuzavřený výčet dalších typů titulů).

Předmětné platební výměry byly vydány dne 18. 10. 1999 (platební výměr č. 2149000133 a platební výměr č. 424900134) a dne 26. 9. 2003 (platební výměr č. 214301246). V té době byl způsob výkonu platebních výměrů vydávaných ve věcech zdravotního pojištění upraven větou druhou ustanovení , ve znění do 31. 7. 2004, podle níž „jsou platební výměry vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních“. Že takovýmto předpisem je , a že tedy půjde o soudní výkon rozhodnutí podle jeho části šesté, je mimo jakoukoli pochybnost. Není však žádného důvodu vykládat pojem „předpisy o řízení ve věcech občanskoprávních“ restriktivně v tom smyslu, že by měl být takovým předpisem jediným; právě naopak, je-li exekuční řád normou upravující exekuci nařízenou (stejně jako výkon rozhodnutí) také soudem (s tím, že ji – namísto soudního vykonavatele – provede soudní exekutor), a používá-li ve výčtu titulů pod písmenem g/ stejného pojmu jako (tehdy) pod písmenem h/ ustanovení , je zcela namístě, aby za onen předpis ve smyslu věty druhé byl vedle občanského soudního pokládán také exekuční řád. Tento závěr odpovídá i ustanovení ex.ř., podle nějž tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona (vzhledem ke znění tohoto ustanovení by ostatně byl závěr o nemožnosti exekuovat platební výměry podle nesprávný i pro případ aplikace ustanovení , ve znění účinném po novelizaci , jehož článek VII. bod 5. nově vložil odstavec osmý, výslovně stanovící, že platební výměry jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle /viz novelou uvedená poznámka 47a/).

Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, závěr zaujatý v napadeném rozhodnutí, že, návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je nesprávný a dovolací důvod podle , byl tudíž uplatněn právem.

Další usnesení ze dne 31. 1. 2005, č. j. -32, jímž odvolací soud doplnil výrok o výši a splatnosti nákladů exekuce, je doplňujícím usnesením ve smyslu ve spojení s k dřívějšímu usnesení ze dne 27. prosince 2004, č. j. -22. I když proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech exekuce není přípustné dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. ), propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné přezkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok , jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení (srov. R 27/99).

Protože usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 12. 2004, č. j. -22, spočívá na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně podle věty za středníkem ve spojení s zrušil i další usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2005, č. j. -32, obsahující závislý výrok.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. dubna 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu