Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 223/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 13. 12. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku. Podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) a § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, v trvání sedmi měsíců. Bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal A. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 14. 9. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku popřel, že do doby převodu nájmu osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia 1,9 znal spoluobžalovaného O., a tím spíše mohl vědět o tom, že O. padělal jak občanský průkaz, tak podpis J. R. při sepisování předmětného dodatku leasingové smlouvy. Namítá, že jako zásadní důkaz o jeho vině byla vzata především tvrzení spoluobžalovaného O., v nichž, stejně jako ve výpovědích svědků D. a K., byl nepravdivě označen jako iniciátor celé akce, což těmto následně umožnilo převádět předmět leasingové smlouvy mezi sebou a na další osoby. Poukazuje na to, že soud I. stupně neoznačil výpovědi těchto svědků za nevěrohodné, když tito dle jeho názoru pouze měli v úmyslu zastřít předchozí jednání spoluobžalovaného O. Domnívá se, že provedené důkazy nebyly hodnoceny v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a že nebyly provedeny žádné důkazy, které by ho přímo usvědčovaly. Do celé záležitosti byl prý nevědomky vmanipulován. V závěru dovolatel navrhuje, aby „Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a současně dle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř.“

K takto podanému dovolání Nejvyšší soud do dnešního dne neobdržel písemné vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí (výroku) soudu prvního stupně, dovolatel namítl především nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí, které pokládá za nevěrohodné. Z této skutečnosti dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, že spáchal skutek, který soudy právně kvalifikovaly jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když vzaly za prokázané, že obžalovaný A. K. věděl v okamžiku podpisu dodatku k leasingové smlouvě o předstírané totožnosti spoluobžalovaného O., alias J. R., jakož i o tom, že doklady na toto jméno byly padělány. Soud I. stupně se zabýval i namítanou nevěrohodností výpovědí svědků K. a D. a spoluobžalovaného O., když podrobně rozvedl, z jakých důvodů pohlížel na výpovědi prvních dvou jmenovaných značně rezervovaně. Zároveň oba soudy poukázaly v této souvislosti i na další důkazy (výslechy dalších svědků, výpis z registru osobních motorových vozidel), které doplňují především stěžejní výpověď spoluobžalovaného O. Provedení a hodnocení důkazů před soudem I. stupně lze tedy hodnotit jako provedené v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a na základě toho skutková zjištění celkově považovat za úplná a správná. Na tomto místě je ovšem nutné dodat, že výhrady vznesené dovolatelem jsou pouze takové, které směřují proti skutkovým zjištěním, které soudům, co do jejich rozsahu i obsahu, umožnily přijmout rozhodnutí, která jsou právě oněm skutkovým zjištěním i co do právní kvalifikace jednání dovolatele přiléhavá.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. dubna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka