Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2372/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 8, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 5, proti povinné I. K., zastoupené advokátkou, pro 8.700,- Kč, srážkami z důchodu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 9. 2003, č.j. -2, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, č.j. -18, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil městský soud usnesení ze dne 25. 9. 2003, č.j. -2, kterým obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny; návrh povinné na umožnění měsíčních splátek není opodstatněný, neboť povinná je ve výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy dostatečně chráněna ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zajišťujícím, aby jí nebyla sražena základní částka. Dalším poskytnutím splátek by mohlo dojít k poškozování oprávněné.

V podaném dovolání povinná namítá, že výše jejího měsíčního důchodu činí pouze 4.076,- Kč a náklady na nájemné 1.736,- Kč, povinná tedy nemá prostředky na placení elektřiny a plynu a nemá bytové zařízení. Uvádí, že jsou proti ní stanoveny k úhradě další „exekuční výměry“ a vznikají proti ní další a další nároky, které není schopna včas napadat, čímž se rozhodnutí stávají pravomocnými, a to bez ohledu na to, zda je výše vyměřených částek odůvodněna a zda jsou rozhodnutí vydávána v souladu s právními předpisy. Navrhuje, aby soud přihlédl ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie vyhotovenému v trestním řízení, ze kterého je patrno, že není po zdravotní stránce schopna se adekvátně bránit. Pokud soudy v trestním řízení k jejímu zdravotnímu stavu nepřihlédly a uložily jí povinnost k náhradě nákladů řízení, postupovaly v rozporu s dobrými mravy; ostatně i svědci v trestním řízení vyslechnutí vypovídali v její prospěch. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž navrhuje povolení splátek ve výši 100,- Kč měsíčně.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

K projednání dovolání proti usnesení soudu prvního stupně není Nejvyšší soud funkčně příslušný. Z ustanovení , podle něhož lze dovoláním napadat pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Proto také zákon neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že povinná směřuje dovolání i proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení a zastavil.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Hodnocením námitek, jež dovolatelka v dovolání vznesla, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud – při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze – uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Správně proto shledal neopodstatněným návrh na povolení splátek; není-li uložené plnění na splátky rozloženo již v exekučním titulu, nelze splátky v řízení o výkon rozhodnutí povolit, neboť obsahem exekučního titulu je soud v tomto řízení vázán a je povinen z něj vycházet (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá, že při nařízení výkonu rozhodnutí nejsou významné ani námitky týkající se tíživé sociální situace povinné; ty jsou uplatnitelné a přísluší o nich rozhodovat pouze v řízení o odklad výkonu rozhodnutí podle

Námitkami, že svědci v trestním řízení vypovídali ve prospěch povinné a že soudy v trestním řízení nepostupovaly v souladu s dobrými mravy, když nepřihlédly k jejímu zdravotnímu stavu a uložily jí povinnost k náhradě nákladů řízení, zpochybňuje dovolatelka věcnou správnost k výkonu navržených rozhodnutí a regulérnost jim předcházejících řízení. Žádnou z těchto okolností však soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá, neboť – jak již bylo uvedeno – obsahem exekučního titulu je vázán a je povinen z něj vycházet (k posuzování vad nalézacího řízení v řízení o výkon rozhodnutí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).

Vytýká-li dovolatelka soudům obou stupňů, že nepřihlédly ke znaleckému posudku ze dne 18. 4. 1997, ze kterého vyplývá, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopna se náležitě bránit, uplatňuje tím dovolací důvod uvedený v , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle ( ) být nemůže.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, odst. l a , věty první, a odst. 3 ; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. března 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu