Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 295/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně nezletilé M. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. V.                               a 2) P. H.,      o ochranu před neoprávněnými zásahy do práv nájemce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2005, č. j. -23, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 9. 5. 2005, č.j. -12, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně ještě před tím vyzval právního zástupce žalující strany, aby předložil rozhodnutí opatrovnického soudu ve smyslu vydané v řízení vedeném podle (dále jen „“), jímž byl dán souhlas rodičům nezletilé k podání žaloby na ochranu jejího majetku. Protože žalovaná strana odmítla tento odstranitelný nedostatek podmínky řízení napravit, nezbylo soudu prvního stupně než řízení zastavit podle .

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 7. 2005, č.j. -23, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu šlo v dané věci o řízení, jehož předmětem byly otázky týkající se majetku nezletilé žalobkyně, a ve kterém vznikají náklady řízení. Za tohoto stavu bylo žádoucí a zákonné požadovat na rodičích žalobkyně, aby měli k zahájení řízení souhlas opatrovnického soudu. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, je podle odvolacího soudu napadené rozhodnutí věcně správné.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud  České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle  dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř

Přípustnost dovolání podle není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno ( ) či potvrzeno ( a c/ ) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé, neboť jím nebylo rozhodováno o věci samé, tj. o nároku, který je předmětem řízení (o opodstatněnosti žaloby na ochranu před neoprávněnými zásahy žalovaných do práv žalobkyně), nýbrž pouze o zastavení řízení z procesních důvodů – pro nesplnění podmínek řízení. Nic na tom nemůže změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 51).

Dovolání není přípustné ani podle , a ,  neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených. Lze dodat, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je podle přípustné pouze v případě, že řízení bylo zastaveno dle (tj. z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, nikoli (jako v dané věci) dle , tedy z důvodu odstranitelného nedostatku podmínky řízení, který přes výzvu soudu odstraněn nebyl.

Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věta první, , a o skutečnost, že žalovaným nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. března 2006

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu