Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2001/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem z 1. 11. 2004, č.j. -42, ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 11. 2004, č.j. -45, okresní soud v plném rozsahu vyhověl excindační žalobě, rozhodl tedy tak, že všech pět žalovaných movitých věcí (mikrovlná trouba, satelit, videorekordér, barevný televizor a domácí kino) vyloučil z výkonu rozhodnutí vedeného proti nynější žalobcově manželce P. G. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil závěrem, že žalobce zejména svědeckou výpovědí své bývalé manželky H. G. prokázal, že věci, a to včetně té, jež zůstala mezi účastníky řízení o vylučovací žalobě sporná, totiž domácí kino Thomson, byly zakoupeny za trvání žalobcova prvního manželství, a že tedy již proto nemohou patřit do společného jmění žalobce a jeho nynější manželky, proti níž je vedena exekuce.

Rozsudkem ze 17. 2. 2005 krajský soud k odvolání žalovaného (v souvisejícím vykonávacím řízení oprávněného) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z výkonu rozhodnutí „se nevylučují komponenty domácího kina Thomson DPL 2000 s výjimkou přístroje DVD“. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl – pouze – že „stejně jako soud prvního stupně považoval výpověď svědkyně H. G. za věrohodnou“ a že „výpovědí této svědkyně bylo prokázáno, že DVD, které patří do sestavy domácího kina, je výlučným vlastnictvím žalobce, neboť je získal darem“, a dále pak – bez jakéhokoli odůvodnění – uzavřel, že „pokud jde o ostatní komponenty domácího kina, žalobce jejich vlastnictví neprokázal“.

V dovolání žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v chybném posouzení „oprávněnosti sepsání domácího kina“ mezi exekucí postižené věci; kromě toho odvolacímu soudu vytýká „nedostatečné vyhodnocení důkazů“ a namítá, že „jednání je postiženo i jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a poškodit jeho práva“.

Dovolání (přípustné podle ) je důvodné.

Dovolání lze – kromě jiného – odůvodnit i tím, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné posouzení věci. Soudní praxe je přitom zajedno v názoru, že o vadu řízení při zjišťování skutkového stavu ve smyslu ustanovení jde také tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy /srov. též , komentář – II. díl, 6. vydání, kolektiv autorů Praha 2003 str. 1066, pátý odstavec/).

Právě touto vadou zatížil řízení soud prvního stupně, jestliže – přesto, že před výslechem svědkyně při jednání 1. 11. 2004 (čl. 37) žalobce „upřesnil, že domácí kino sestává z několika komponentů, a sice receivru o šíři 43 cm, přístroje DVD o téže šířce a systému reprobeden 5 + 1 ks“ – spokojil se s kusou a nepřesnou výpovědí svědkyně Heleny Grundové, že „žalobce si odstěhoval (kromě jiného) hifi-věž a celý systém komponentů, které souvisely s touto hifi-věží“, a (i při vědomí, že si svědkyně nemusela na podrobnější údaje pamatovat, což by ovšem v takovém případě mohla a měla říci) ponechal její výpověď takto kusou a nepřesnou i poté, co žalobce pojem domácího kina opětovně vysvětlil tak, že toto kino sestává z „… DVD, receivru a beden“.

Další vadou, byť jiného charakteru, avšak také podřaditelnou pod ustanovení , zatížil řízení soud odvolací, jenž sice (na jedné straně) konstatoval, že „stejně jako soud prvního stupně považoval výpověď svědkyně Heleny Grundové za věrohodnou“, avšak (na straně druhé) – aniž podle její svědecký výslech zopakoval, případně doplnil – v důsledku jeho odchylného hodnocení dospěl k odlišnému skutkovému zjištění a tím i k opačnému závěru ohledně unesení žalobcova důkazního břemene stran jeho tvrzení, že domácí kino nemůže být v jeho společném jmění s nynější manželkou, jelikož bylo zakoupeno za trvání manželství předchozího.

Krajský soud tak plně nedocenil okolnost, že zásada vyjádřená v ustanovení neznamená - zejména s přihlédnutím k principu přímosti a ústnosti - že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkových zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí svědků, a to především proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědi - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 92/1968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Proto - chtěl-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě výpovědi výše uvedené svědkyně - bylo nutno, aby takový důkaz sám opakoval, případně provedením dalších (obdobně relevantních) důkazů si zjednal rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů (srov. i rozsudek bývalého Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 64/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Odvolací soud však - aniž dokazování výpovědí svědkyně zopakoval, tuto výpověď hodnotil jinak než soud prvního stupně a nepostupoval tedy způsobem předjímaným v ustanovení , čímž odvolací řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001 pod poř. č. 11).

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud napadené rozhodnutí bez jednání ( ), aniž se zabýval dalšími uplatněnými dovolacími důvody, podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty druhého odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu