Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1932/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné C., a.s., proti povinným 1) E. P. A., s.r.o., 2) L. S., a 3) D. K., zastoupené advokátkou, pro částku 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, o návrhu na zastavení exekuce proti 3. povinné, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání 3. povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 31. 1. 2005, č. j. -50, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 13. 10. 2003, č.j. -24, okresní soud k návrhu 3. povinné zastavil exekuci vedenou na základě exekučního příkazu z 31. 7. 2003, č.j. EX 269/03-25, srážkami z jejího invalidního důchodu; své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), a nepříznivým zdravotním stavem povinné zvyšujícím její potřeby a „znemožňujícím, aby si prostředky k obživě opatřovala i svým přičiněním“. Týmž rozhodnutím okresní soud částečně, a to do výše 10.000,- Kč, zastavil i exekuci vedenou na základě exekučního příkazu z 10. 7. 2003, č.j. EX 269/03-17, přikázáním pohledávky povinné z jejího účtu u Č., a to (poukazuje na stejná zákonná ustanovení) s odůvodněním, že peněžní prostředky v této částce předali povinné její rodiče a že ta je poté uložila na svůj účet u banky; okresní soud pak vyslovil závěr, že – byť uložením těchto peněz nevznikl vztah mezi bankou a rodiči povinné, ale jen výlučně mezi bankou a povinnou – by postižení i takovýchto prostředků bylo v rozporu s dobrými mravy. Výrokem II. (odvoláním oprávněné nenapadeným) pak okresní soud ve zbytku návrh povinné na zastavení exekuce zamítl.

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku I., jímž bylo návrhu na zastavení exekuce srážkami z důchodu vyhověno a přikázáním pohledávky částečně vyhověno, změnil tak, že návrh na zastavení obou exekucí zamítl. Své rozhodnutí s odkazem na ustálenou judikaturu odůvodnil závěrem, že exekuci, jež je institutem procesněprávním, nelze zastavit s poukazem na hmotněprávní ustanovení , jelikož návrhem na nařízení exekuce oprávněný pouze využívá možnosti poskytnuté mu ustanovením ve spojení s exekučního řádu pro případ, že povinný svou povinnost vyplývající z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně neplní. Pokud jde o částečné zastavení exekuce, vedené přikázáním pohledávky, odůvodněné závěrem, že peněžní prostředky v částce 10.000,- Kč náleží rodičům povinné, takže jejich postižení by bylo v rozporu s dobrými mravy, považoval odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v této části za nesprávné také proto, že exekuční soud „nesprávně suploval řízení o excindační žalobě, která v daném případě nebyla ani podána, a na podkladě takto zcela nezákonně přijatých závěrů pak dovodil nepřípustnost exekuce co do této částky a nakonec ji ještě posoudil jako vedenou v rozporu s dobrými mravy“.

V dovolání – posuzováno podle jeho obsahu (odkaz na příslušné zákonné ustanovení či na jeho znění chybí) – třetí povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu, že exekuci, jíž oprávněná pouze využívá svého práva poskytnutého jí ustanovením pro případ, že povinná svou povinnost vyplývající jí z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně neplní, nelze zastavit s odůvodněním, že je vedena v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka je toho názoru, že „zásada souladu s dobrými mravy patří mezi obecné principy práva, jež dopadají na celý jeho systém a zahrnují tedy i právo procesní a je tedy součástí požadavku na spravedlivý proces, zakotvený mj. v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“. Odvolací soud se podle ní náležitě nevypořádal „ani s dopadem jiných obecných zásad, jako je např. zásada humanismu, a to zejména s ohledem na vážný zdravotní stav povinné, která v důsledku srážek ze svého invalidního důchodu není schopna pořizovat si léky nezbytné alespoň pro to, aby se její zdravotní stav nadále výrazně nezhoršoval a aby byly tlumeny některé negativní projevy její nemoci. Zásada humanismu zahrnuje nejen ochranu ,obětí‘, tj. oprávněných, ale působí i ve vztahu k ,pachateli‘, tj. povinnému, přičemž se orientuje na jeho osobní poměry. Na straně povinné je třeba vzít v úvahu zejména to, že se nachází ve velmi nepříznivém zdravotním stavu, který sama nijak nezavinila, a který vyžaduje zvýšené výdaje, přičemž je v této situaci odkázána pouze na exekucí postižený invalidní důchod, neboť s ohledem na velmi vážný zdravotní stav není objektivně schopna zajistit si jiný zdroj příjmu“.

Dovolatelka rovněž nesouhlasí s námitkou oprávněné uplatněnou v odvolání, že ustanovení pamatuje na zcela jiné důvody, pro které lze exekuci zastavit, a že jimi rozhodně nemůže být rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že citované ustanovení neobsahuje taxativní výčet důvodů, z nichž je výkon rozhodnutí nepřípustný, je třeba v každém konkrétním případě posuzovat, zda při provádění exekuce nastaly okolnosti, pro které nelze rozhodnutí vykonat. Takovými okolnostmi dle názoru dovolatelky může být i rozpor s obecnými zásadami práva.

Dovolání (přípustné podle ustanovení , odst. 2 ve spojení s ) důvodné není.

Ustanovení (dále též jen „obč. zák.“) stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Hovoří-li ustanovení obč. zák. o výkonu práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, má tím na mysli právní úkony či faktické chování uskutečňované v občanskoprávních vztazích (jichž jsou práva a povinnosti obsahem) účastníky těchto vztahů. Občanskoprávním vztahem je přitom právní vztah, jehož předmět je upravován a dalšími předpisy občanského práva hmotného. Návrh na výkon rozhodnutí je však – stejně jako např. žaloba – úkonem procesněprávním, jeho posuzování podle (hmotněprávního) ustanovení obč. zák., tedy z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly, je tudíž nepřípadné, resp. není vůbec namístě, jelikož jde o pouhé využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li zato, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z procesněprávního předpisu, a to ustanovení , podle něhož nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (srov. též usnesení z 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003 pod poř. č. 67). V tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí v plném souladu se stávající judikaturou.

Třetí povinná svůj návrh na zastavení exekuce neopírá o žádný z důvodů uvedených v ustanovení až g) , naopak i z jejího dovolání vyplývá, že by exekuce měla být zastavena podle ustanovení (viz předposlední odstavec dovolání).

Zatímco pod písmeny a) až g) jsou uvedeny důvody konkrétní, je důvod uvedený pod písmenem h) tohoto ustanovení formulován všeobecně a jeho účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu. Toto ustanovení tedy pod písmenem h) obsahuje relativně neurčitou hypotézu, pravidlem jejíhož výkladu je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (například demonstrativním výčtem nebo stanovením neuzavřené množiny obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; výklad normy, který se v konkrétní věci podává, je pak možné mít za nesprávný tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že takové určení hypotézy z objektivních hledisek – logických nebo věcných – nemůže obstát.

Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou se typicky spojují

a) s vadami exekučního titulu (pokud nezpůsobují jeho /materiální/ nevykonatelnost zakládající důvod zastavení výkonu podle ),

b) s pochybeními při nařízení exekuce (zejména při dodatečně zjištěném nedostatku podmínek exekučního řízení),

c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (např. odmítnutí poskytnutí součinnosti), případně

d) se specifickým jednáním povinného, způsobí-li např. započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí.

Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení výkonu) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí (jakožto procesní institut) vybudován [srov. , b/, c/, d/ a f/ ], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje, totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. a g/ ]. Z toho, že se žádá, aby výkon byl nepřípustným, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. též V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 387). Dovolatelka vyvozující důvod k zastavení exekuce z toho, že její provádění je v rozporu s dobrými mravy, však ani jednu z okolností podřaditelných pod některé z písmen a) – d) obsažených ve výčtu v předchozím odstavci (vysvětlených podrobněji na str. 386 – 394 citované publikace) neuvádí.

Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí je v souladu s dosavadní judikaturou, a Nejvyššímu soudu tak nezbylo, než dovolání podle ustanovení věty před středníkem jako nedůvodné zamítnout.

Protože procesně úspěšné oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř právo, (podle obsahu spisu) nevznikly, rozhodl soud, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu