Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1688/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 16. 7. 2004, č.j. -43, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty v souhrnné částce 18.000,- Kč; odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí vyžadované ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), byly splněny, jelikož v řízení bylo prokázáno, že matka nezletilého v devíti případech v období od 20. 3. do 10. 7. 2004 povinnosti uložené jí rozsudkem o úpravě otcova styku s nezletilým dobrovolně nesplnila. Matka, uvádí dále odvolací soud, ostatně ani žádný relevantní důvod pro neuskutečnění styku otce s nezletilým v termínech, za něž byla pokutována, netvrdila, a zjištění soudu prvního stupně o tom, že v těchto termínech se otec pro nezletilého dostavil, a že nezletilý nebyl ochoten s ním odejít, tak zůstalo nezpochybněno. Neochotu dítěte ke styku s otcem odvolací soud kvalifikoval jako důsledek jeho nedostatečné psychické přípravy ke styku, za niž nese odpovědnost rodič, jenž má dítě svěřeno do výchovy, tedy matka.

V dovolání (jehož přípustnost dovozuje z toho, že „v dostupné judikatuře neexistuje rozhodnutí, které by se zabývalo posouzením otázky, zda je při ukládání pokut za neuskutečněný styk možno či nutno zohlednit případné zavinění rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy“) matka ohlašuje dovolací důvod podle , jehož naplnění spatřuje v závěru odvolacího soudu, že neochotu dítěte ke styku je nutno vykládat jako důsledek matčiny nedostatečné psychické přípravy nezletilého na styk s otcem, tedy jako porušení její povinnosti řádné přípravy dítěte. Protože pokuta je podle dovolatelčina názoru sankcí svého druhu, je dle ní namístě zkoumat její případné zavinění, jelikož jinak by se jednalo „o naprosto ojedinělý případ v celém našem právním řádu, kdy by byla pokuta uložena fyzické osobě bez ohledu na její zavinění“. Že syn není ve svých více než čtrnácti letech ochoten se s otcem stýkat a že za situace, kdy není v jejích možnostech dítě ke styku přimět, tak jejich styk není objektivně možný, plyne zejména ze znaleckých posudků a výslechů znalců PhDr. D. H. a PhDr. Z. L.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka však, ač jej ohlásila, ve skutečnosti dovolací důvod podle neuplatnila.

Právní teorie i soudní praxe jsou zajedno v tom, že právní posouzení je nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Nic takového však dovolatelka nenamítá, jelikož odvolacímu soudu nevytýká nesprávnou interpretaci (výklad) ani aplikaci (použití) právní normy.

Podstatným důvodem jejího nesouhlasu s napadeným rozhodnutím je totiž zejména okolnost, že soud, a to ani odvolací, „nezkoumal zavinění osoby, jíž uložení pokuty hrozí“. Tato výtka – jež navíc nemá oporu v , jehož ustanovení není koncipováno na zásadě zavinění s možností se vyvinit – je uplatnitelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle , dle nějž lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a takovou vadou je i případ, kdy v rozporu s ustanovením nebyly zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, soud se jimi tedy nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy). Kromě toho je ovšem dovolací důvod podle – má-li být dovolání přípustné podle , odst. 3 – důvodem k založení přípustnosti podle tohoto ustanovení nezpůsobilým.

Nesouhlasí-li dále dovolatelka s tím, že odvolací soud neochotu dítěte ke styku vyložil, resp. kvalifikoval jako důsledek jeho nedostatečné psychické přípravy na styk otcem, a tedy jako porušení matčiny povinnosti řádné přípravy dítěte, pak sice soudu vytýká nesprávný výklad určitého pojmu, nikoli však pojmu právního (pojem „neochota dítěte ke styku s rodičem“ ani zákon o rodině nezná); ani tato výtka tedy není uplatněním (jediného k založení přípustnosti dovolání podle způsobilého) dovolacího důvodu podle Pokud pak dovolatelka „poukazuje“ na znalecké posudky a výslechy znalců (z nichž dovozuje, že jí pro nedostatek jejího zavinění a možností syna ke styku s otcem přimět pokuta neměla být uložena), pak – v podstatě – namítá nesprávné zhodnocení důkazů.

Samotné hodnocení důkazů však dovolacím důvodem podle úspěšně napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. V tomto směru však dovolatelka odvolacímu soudu ani soudu prvního stupně nic nevytýká. Pro úplnost však nutno doplnit, že i kdyby výsledek hodnocení důkazů soudem ustanovení neodpovídal, např. proto, že by neodpovídal tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z až135 , nebo proto, že v hodnocení důkazů by byl z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor, že tedy i tehdy by šlo pouze o nesprávnost skutkových zjištění, odstranitelnou pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jenž však (stejně jako vada řízení) je důvodem k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilým.

Protože tedy dovolací důvod podle ve skutečnosti dovoláním (jehož důvody včetně jejich obsahového vymezení je – obecně – dovolací soud podle věty první vázán) uplatněn nebyl, nebylo ani možno dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nepřípustné podle věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, otci nezletilého náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu