Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 298/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Z. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. , uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 4. 5. 2001 kolem 11.00 hodin v sídle společnosti A., spol. s r. o., v B., ul. Ž., požadoval po sekretářce společnosti E. L. vydání počítače zn. PC OFFICE Pro, monitoru zn. PREMIO 17 a faxu zn. MURATEC 700, v majetku společnosti A., spol. s r. o., s tím, že je dohodnut na zápůjčce těchto věcí s jednatelem společnosti A., spol. s r. o., Ing. L. S., což se nezakládalo na pravdě, přičemž jmenované se bezprostředně nepodařilo ověřit tvrzení obviněného a věci mu vydala, takže obviněný odvezl počítač s faxem a příslušenstvím do sídla své společnosti A., spol. s r. o., v K. a věci vydal až dne 14. 5. 2001 na výzvu policejního orgánu, přičemž tímto jednáním byla způsobena škoda společnosti A. spol. s r. o., ve výši 11 000,- Kč.

Za to byl obviněnému Z. F.uložen podle § 250 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 tr. zák. peněžitý trest ve výši 10 000 Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené době nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo současně rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Citovaný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi napadl obviněný Z. F. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 14. 9. 2005, jeho obhájci také dne 9. 9. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 8. 9. 2005.

Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný Z. F. prostřednictvím svého obhájce dne 3. 10. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. K prvnímu z nich obviněný uvádí, že v posuzované věci byly dány důvody k vyloučení samosoudce z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť obviněný byl stejně jako tchán samosoudce, který rozhodoval v prvním stupni, po určitou dobu členem zastupitelstva města B., přičemž jejich vztah byl a zůstává problematický a napjatý. Obviněný tvrdí, že tchán samosoudce je výraznou a vlivnou osobou, která zasahuje do života celého města a i na obviněného byl vyvíjen nátlak, jehož účelem bylo změnit rozhodnutí a rozhodování obviněného. Podle obviněného trestní řízení představuje zpravidla výrazný zásah do práv obviněného, a je proto nezbytné, aby soudy předcházely situacím, které by mohly zakládat pochybnosti o jejich nestrannosti a nezaujatosti.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný uvádí, že soudy činné dříve ve věci nezjistily přesně skutkový stav věci, nesprávně provedly dokazování a následně věc nesprávně právně posoudily a uznaly ho vinným. Obviněný považuje za nesporné, že dne 4. 5. 2001 vyzvedl ve společnosti A., spol. s r. o., počítač, avšak podle svého vyjádření byl na tom domluven s Ing. L. S., který ovšem zmíněnou dohodu později odmítl. Za uvedené situace, jak dále dovozuje obviněný, stojí proti sobě jeho výpověď a výpověď svědků na straně jedné a výpověď Ing. L. S. na straně druhé. Za takových okolností je podle obviněného proti pravidlům hodnocení důkazů, aby soud přisvědčil výpovědi Ing. L. S., s nímž má nedořešené obchodní vztahy. Obviněný tak má za to, že soudy dříve činné ve věci pominuly rozpory v důkazních prostředcích a zejména zásadu in dubio pro reo a kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. řádu, ačkoli namístě byl postup podle § 226 tr. řádu.

Obviněný Z. F. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, dále aby podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil rovněž další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení a rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc vrátil Okresnímu soudu v Břeclavi k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Z. F. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolací důvod uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, má státní zástupkyně za to, že argumentace obviněného neodpovídá svojí povahou tomuto ustanovení, neboť je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových zjištění. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu státní zástupkyně uvádí, že námitka, podle níž se obviněný zná s tchánem samosoudce, nemůže obsahově založit podjatost soudce a současně důvod jeho vyloučení z projednávané věci ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství tak závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) a e) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Z. F. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Z. F. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Další dovolací důvod se opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou námitek obviněného Z. F. opírajících se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je tvrzení, že samosoudce Okresního soudu v Břeclavi Mgr. O. R. měl být vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení. Důvodnost tohoto závěru obviněný shledává v tom, že obviněný byl stejně jako tchán samosoudce Mgr. O. R., který rozhodoval v prvním stupni, po určitou dobu členem zastupitelstva města B., přičemž jejich vztah byl a zůstává problematický a napjatý. Podle názoru obviněného je tchán samosoudce výraznou a vlivnou osobou, která zasahuje do života celého města, přičemž na obviněného byl údajně vyvíjen nátlak, jehož účelem bylo změnit jeho rozhodnutí a rozhodování.

K tomu Nejvyšší soud připomíná, že jak je zřejmé z trestního spisu a jak bylo do jisté míry zmíněno i v dovolání, obviněný Z. F. podal u hlavního líčení konaného v této trestní věci dne 15. 2. 2005 námitku podjatosti směřující proti samosoudci Okresního soudu v Břeclavi Mgr. O. R.. V jejím rámci obviněný uvedl, že samosoudce má podle jeho názoru vztah k projednávané věci, popřípadě k dalším osobám, které v ní vystupují, a to bez dalšího odůvodnění. Samosoudce rozhodl o vznesené námitce usnesením ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. , tak, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu není vyloučen z projednávání a rozhodování v uvedené trestní věci. Téhož napadl obviněný zmíněné usnesení stížností, kterou dne 15. 4. 2005 písemně odůvodnil a v níž podepřel své tvrzení obdobnými argumenty, jaké uvedl později v dovolání. O stížnosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. , tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Podle názoru stížnostního soudu nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by nasvědčovala, že samosoudce Mgr. O. R. má poměr k této trestní věci nebo k dalším osobám v ní vystupujícím, přičemž skutečnost, že tchán samosoudce je politicky regionálně činný, nemůže být sama o sobě důvodem k vyloučení osoby soudce.

Z vykonávání úkonů trestního řízení je podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je možné mimo jiné tehdy, pokud tomu, kdo podává dovolání, byla okolnost způsobující vyloučení soudce v původním řízení známa a byla jím také před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta, což obviněný Z. F. učinil.

Pokud však jde o odůvodnění zmíněného dovolacího důvodu obviněným Z. F., nemohl Nejvyšší soud přisvědčit jeho závěrům. Obviněný totiž v podstatě toliko tvrdí, že má problematický vztah s tchánem samosoudce Mgr. O. R., který je údajně regionálně vlivnou osobou. Z uvedeného ovšem nijak nevyplývá, že by přímo Mgr. O. R., který v předmětné trestní věci rozhodoval, měl jakýkoli zvláštní poměr k této věci či k obviněnému nebo jiné osobě ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu a který by tak zároveň odůvodňoval závěr o jeho podjatosti.

Nejvyšší soud navíc považuje za nutné zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení podle tr. řádu je průlomem do ústavně stanovené zásady v d, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tak, jak zákon stanovil příslušnost určitého soudce jeho zařazením ke konkrétnímu soudu a přidělením konkrétní věci, kterou má tento soudce projednat a rozhodnout, je jeho příslušnost zásadně dána a postup, jímž je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování přidělené věci, je nutno chápat jako postup rozhodně nestandardní a zcela výjimečný. Přitom institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty a nic na tom nemění ani skutečnost, že v ustanoveních a tr. řádu je stanovena jistá výjimka. Ta ovšem nemůže být založena jen na pouhých spekulacích či nejednoznačných závěrech, ale musí být opřena o dostatečně závažné skutečnosti a argumenty, které jsou způsobilé odůvodnit průlom do citované ústavní zásady. Tomu ostatně odpovídá i formulace dovolacího důvodu podle tr. řádu, podle něhož k podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku zasahujícího do pravomocného rozhodnutí nepostačuje pouhé – nedostatečně podložené – podezření z možné podjatosti soudce, ale z okolností obsažených v dovolání a ve spise musí být zřejmé, že v dřívějším řízení skutečně rozhodl vyloučený soudce.

Nejvyšší soud k podanému dovolání v tom rozsahu, v jakém bylo opřeno o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, konstatuje, že neshledal žádné skutečnosti, které by svědčily o takovém poměru samosoudce Mgr. O. R. k projednávané věci, k obviněnému Z. F. či k jiným zákonem předpokládaným osobám, na jehož základě by nemohl nestranně rozhodovat. Proto ohledně zmíněné části bylo dovolání posouzeno jako zjevně neopodstatněné.

V rámci svých námitek k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný potom Z. F. především uplatnil názor, podle něhož soudy dříve činné ve věci nesprávně zjistily skutkový stav věci, neboť chybně hodnotily důkazy, resp. pominuly rozpory v důkazech a údajně porušily zásadu in dubio pro reo. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.

K tomu ovšem Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje skutečnosti uvedené v dřívějším usnesení ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. , kterým již jednou rozhodoval v trestní věci obviněného Z. F. vedené stran výše popsaného skutku. Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemohou být procesní námitky. Formulace dovolacího důvodu obsaženého v citovaném ustanovení, který uplatnil obviněný Z. F., totiž znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Procesní postup odvolacího soudu a samotný způsob jeho rozhodování, včetně provádění a hodnocení důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak v této souvislosti ustanovení § 259 odst. 3 a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Z. F. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval z údajně vadného procesního postupu odvolacího soudu, pak napadenému rozhodnutí nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Z. F. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se následně ztotožnil i odvolací soud. Z těchto závěrů přitom vyplývá mimo jiné to, že obviněný na podkladě nepravdivých skutečností požadoval od poškozené společnosti vydání počítače s příslušenstvím a tyto věci následně také převzal. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Obviněný Z. F. tak svým jednáním popsaným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jak již bylo výše uvedeno, naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., tedy soudy činné dříve ve věci rozhodly správně. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Z. F. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle jednoho z citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. března 2006

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y