Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 478/2006

U S N E S E N Í

Dovolání J. P. se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle a násl. usnesením ze dne 8. 7. 2005, č. j. - 13, rozhodl, že účastníky tohoto řízení jsou žalobkyně B. V., dále Česká republika - Ministerstvo obrany, jednající prostřednictvím Vojenského úřadu pro právní zastupování, se sídlem v Praze 6, náměstí Svobody 471, a P. f. ČR, (výrok I.), a že J. P., se nepřipouští jako obecný zmocněnec žalobkyně B. V. (výrok II.). Soud prvního stupně výrok II. citovaného usnesení odůvodnil tím, že

v případě J. P. jsou splněny obě zákonné podmínky uvedené v ust. pro jeho nepřipuštění jako zástupce (obecného zmocněnce) žalobkyně, neboť jmenovaný vystupuje jako obecný zmocněnec v řadě dalších věcí projednávaných

u Okresního soudu v Příbrami, a kromě toho není s přihlédnutím ke svému věku a vzhledem k obsahu svých podání zcela způsobilý k řádnému, tj. profesionálnímu, zastupování.

K odvolání žalobkyně, podanému prostřednictvím J. P. proti výroku

o nepřipuštění jmenovaného jako obecného zmocněnce žalobkyně, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2005, č. j. - 50, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Krajský soud nepřisvědčil námitkám v odvolání a zcela se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v případě J. P. byly splněny současně obě zákonné podmínky uvedené v ust. pro jeho nepřipuštění jako obecného zmocněnce žalobkyně; ostatně žalobkyně i obecný zmocněnec podali žádost, aby žalobkyni byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal J. P. dovolání. Nesouhlasí s názorem, že jako obecný zmocněnec zastupuje více restituentů v různých věcech, nýbrž ve skutečnosti zastupuje členy S. v. z B. jako předseda této organizace, registrované pod VSC/1-11443/92-R. Poukazuje na to, že všem restituentům byl zestátněn nemovitý majetek na základě zákona č. 169/1949 Sb. a že jim byla stanovena náhrada v rozporu s tohoto zákona, namísto toho, aby jim byla vyplacena obecná cena podle stavu nemovitostí v den zestátnění, tj. k datu 20. 6. 1939. Dále připomíná , 13, 14 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, , 23 a 38 a y ČR, která v restitučním řízení v B. podle něj nebyla dodržena.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, dospěl po přezkoumání věci ve smyslu

k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle a pro zastavení dovolacího řízení (ust. ).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž J. P. nebyl připuštěn jako obecný zmocněnec žalobkyně B. V., však usnesením

„ve věci samé“ není. Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první

),  dovolání odmítl [, ].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2006

JUDr. Olga   Puškinová  , v.r.

předsedkyně senátu