Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 213/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 51.451,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedenou částku mu půjčil za účelem úhrady faktur za zboží odebrané u společnosti, v níž je žalobce jednatelem. K vrácení půjčené částky dosud nedošlo, ač o to byl žalovaný upomenut.

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 7. června 2005, č. j. -128, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 51.451,- Kč spolu s úrokem z prodlení  2,5 % ročně ode dne 16. 7. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky, kteří byli obchodními partnery, panovaly dobré vzájemné vztahy. Žalovaný dlužil společnosti J., v níž byl žalobce jednatelem, za odebrané maso. V době mezi 1. 4. a 15. 4. 2003 proto žalobce požádal o půjčku. Žalobce žalovanému půjčil částku 51.451,- Kč, kterou mu předal dne 15. 4. 2003 v sídle společnosti. Současně se dohodli, že půjčená částka bude započítána na kupní cenu domu v M., který žalobce zamýšlel od žalovaného koupit. Žalovaný z půjčených peněz vzápětí uhradil čtyři již splatné faktury č. 845, 984, 742 a 905; tento dluh žalovaného u společnosti byl pak odepsán. Účetní společnosti D. K. vystavila u datovanou dnem 15. 4. 2003, na níž jsou uvedeny předmětné faktury s jednotlivými částkami, jejichž součet činí 51.451,- Kč, s poznámkou „souhlasí“ a podpisem žalovaného s tím, že uvedeného dne žalovaný od žalobce tuto  částku převzal a že splatnost dluhu nastává dne 15. 7. 2003. Z koupě domu sešlo a žalovaný žalobci půjčené peníze nevrátil. Soud prvního stupně tak uvěřil tvrzení žalobce, které bylo prokazováno u ze dne 15. 4. 2003 a výpověďmi svědků J. K., D. B. a D. K. Pokud žalovaný tvrdil, že k převzetí žalované částky nedošlo a ze dne 15. 4. 2003 je pouze soupisem neuhrazených faktur, kterou podepsal na nátlak žalobce, soud prvního stupně považoval jeho výpověď i výpověď jeho manželky M. O. za nevěrohodné z důvodů, které podrobně vyložil. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl k závěru, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla ústní formou uzavřena smlouva o půjčce částky 51.451,- Kč se splatností 15. 7. 2003 ( , , v platném znění - dále jen „obč. zák.“).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. října 2005, č. j. -170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně přitom považoval za přesvědčivé, odpovídající pravidlům logického myšlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , , v platném znění (dále jen „ “), v přesvědčení, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť je v něm řešena otázka naplnění základních podmínek smlouvy o půjčce ve smyslu obč. zák. Připomíná, že smlouva o půjčce je reálným kontraktem a vzniká až okamžikem předání částky, nikoli uzavřením smlouvy o půjčce. Podle jeho názoru provedenými důkazy nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o půjčce a k předání předmětné částky žalobcem žalovanému. Soudům vytýká, že při absenci přímého důkazu uvěřily tvrzení žalobce. Ten předložil pouze rukou psaný text ze dne 15. 4. 2003, jenž však sloužil pouze k soupisu dlužných faktur,  které žalovaný téhož dne z vlastních prostředků žalobci uhradil. Výpovědi svědků navržených žalobcem byly navzájem rozporné a odporovaly zjištěním vyplývajícím z  důkazů navržených žalovaným. Vzhledem k těmto argumentům proto navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí a c/ Podle přípustnost dovolání v posuzovaném případě založena není, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně v této věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod, jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), lze v tomto případě úspěšně uplatnit jen tehdy, shledal-li dovolací soud, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, tedy že je dovolání přípustné. Uplatnění dovolacího důvodu podle je pak vyloučeno zcela, jak vyplývá z jeho samotného znění. Znamená to, že dovolací soud musí při úvaze o přípustnosti (a též důvodnosti) dovolání vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci soudem odvolacím.

Dovolací soud je ve smyslu věty první vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z dovolacích důvodů byl v dovolání uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tzn. v jakých okolnostech spatřuje dovolatel jeho naplnění.

V posuzovaném případě žalovaný odůvodnil přípustnost dovolání tvrzením, že nebyly naplněny předpoklady uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu obč. zák. jakožto reálné smlouvy. Argumentoval tím, že v řízení nebyl předložen dostatečný důkaz o tom, že mu žalobce žalovanou částku poskytl, a že soudy nepostupovaly v souladu se zásadami hodnocení důkazů zakotvenými v a násl.

Přestože žalovaný v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že brojí jednak proti závěru dovozujícímu, že se žalobci podařilo prokázat, že mu částku 51.451,- Kč půjčil (žalovaný ji od žalobce převzal), a dále proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (resp. soudem prvního stupně). Zpochybňuje tudíž výlučně skutkové zjištění soudu, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel, nikoli výsledek aplikace práva na zjištěný skutkový stav (tj. právní posouzení věci). Pokud  v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnost, kterou žalovaný tvrdil a podle vlastního názoru i prokázal (tj. skutečnost, že dlužné faktury žalobci zaplatil z vlastních prostředků), musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci o uzavření smlouvy o půjčce. Námitky žalovaného směřující proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (resp. soudem prvního stupně), při němž je určováno, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro rozhodnutí soudu a zda o ně soud může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru), právní závěry odvolacího soudu rovněž nezpochybňují (jde o vytýkání vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež lze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v , nepředstavují však naplnění dovolacího důvodu podle ). Dovolací důvody podle a odst. 3 ovšem samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání z hlediska nezakládají a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska takovýchto výtek zkoumat.

Napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít proto po právní stránce zásadní význam a dovolání žalovaného tudíž nelze přiznat ve smyslu přípustnost. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. března  2006

JUDr. Blanka  Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu