Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1613/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 168.331,- Kč s 2% úrokem od 12.11.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3.1.2000 jako vedoucí provozu v provozovně Snack bar I. Přestože byla ve smlouvě sjednána mzda ve výši 10.000,- Kč měsíčně, žalovaná mu vyplácela pouze \"zákonnou minimální mzdu\" podle \"fiktivně účelově vyhotovené pracovní smlouvy ze dne 1.4.2000\", kterou žalobce \"nikdy neuzavřel a ani nepodepsal\"; žalovaná mu proto dluží na mzdě za dobu od 4.1.2000 do 11.11.2003 částku 161.212,- Kč čistého a dále částku 7.119,- Kč za \"nevyčerpanou dovolenou\" za rok 2003.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23.9.2004 č.j. -13 žalované ve smyslu ustanovení uložil, aby se do 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila, a rozsudkem ze dne 11.11.2004 č.j. -23 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29.975,- Kč k rukám \"právního zástupce žalobce\" a že žalovaná je povinna zaplatit České republice \"na účet\" Obvodního soudu pro Prahu 1 na soudním poplatku 6.740,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila a ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom zabránil (ve stanovené lhůtě doručila soudu pouze plnou moc udělenou advokátovi JUDr. J. B.), že nastala fikce uznání nároku podle ustanovení a že jsou splněny i ostatní předpoklady pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro uznání podle ustanovení .

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.3.2005 č.j. -48 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 29.900,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. O. Dovodil, že žalovaná v odvolání neuvedla žádný (ve smyslu ustanovení ) způsobilý odvolací důvod (takovým důvodem není samo o sobě ani tvrzení žalované o \"zfalšování důkazů\") a že takový důvod nevyplývá ani z obsahu spisu. Soud prvního stupně proto rozhodl o věci rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, že žalovaná podala dne 2.3.2005 na Policii ČR podnět, jehož obsahem je \"podezření, že žalobce padělal její podpis a další náležitosti na pracovní smlouvě ze dne 3.1.2000\", o níž \"opírá své nároky\", a dovozuje, že \"je otázkou zásadního významu, zda odvolací soud neměl věc, s ohledem na uvedené skutečnosti, vrátit soudu prvního stupně nebo případně odročit jednání na určito do doby, než by Policie ČR uzavřela citované podání žalované\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Uvedl, že podání podnětu Policii ČR není \"způsobilým dovolacím důvodem\" a že \"nepředstavuje otázku zásadního právního významu\" ve smyslu ustanovení .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31.3.2005 (dále jen \"\"), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán dne 4.3.2005 (srov. Čl. II bod 3 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud přezkoumá i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, není-li stanoveno jinak (srov. ); rozsudek pro uznání však odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v ustanovení (srov. ).

U odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ustanovení a skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady uvedené v ustanovení pro jeho vydání (srov. ).

Z uvedeného je zřejmé, že - jak správně uvedl též odvolací soud - v odvolání proti rozsudku pro uznání vydanému soudem prvního stupně na základě fikce uznání nároku ( ) může účastník namítat a při rozhodování o tomto odvolání smí odvolací soud zohlednit jen vady uvedené v ustanovení (tj. vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, že rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo přísedící nebo že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát) nebo skutečnosti a důkazy, které zpochybňují předpoklady, za jejichž splnění lze rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení

Žalovaná dovozuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam z hlediska řešení otázky, zda se soud měl při svém rozhodování rozsudkem pro uznání ( ) zabývat také tím, že žalovaná podala dne 2.3.2005 na Policii ČR podnět, jehož obsahem je \"podezření, že žalobce padělal její podpis a další náležitosti na pracovní smlouvě ze dne 3.1.2000\", o níž \"opírá své nároky\". Uvedené tvrzení, v němž se promítá názor žalované na právní skutečnost, od níž žalobce odvozoval nárok uplatněný v tomto řízení, nepochybně nepředstavuje ani některou z vad řízení, které jsou uvedeny v ustanovení , ani nezpochybňuje (a objektivně není způsobilé zpochybnit) naplnění fikce uznání nároku podle ustanovení nebo jiných předpokladů, jejichž splnění zákon vyžaduje pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení Z důvodu uvedeného tvrzení žalované nemůže mít - aniž by bylo potřebné se věcí dále zabývat - napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam a dovolání žalované proti němu nemůže být přípustné ani podle ustanovení

Protože dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 7.440,- Kč (srov. ., , , , a ve znění , č. , a č. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění a č. , č. a č. ), celkem ve výši 7.515,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2006

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu¨