Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1402/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) JUDr. H. K., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce F., spol. s r.o., 2) P. T. L., 3) K. Q. V., oběma zastoupeným advokátem, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2005 č.j. -74, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou podanou dne 12.1.2004 u Okresního soudu v Tachově domáhal, aby bylo určeno, že na \"nemovitostech - objektech bydlení čp. 3, 4, 5 v k.ú. S., okres T., zapsaných na LV č. 1879 u Katastrálního úřadu v T. vázne zástavní právo ve prospěch žalobce k zajištění jeho pohledávky ve výši 26.000.000,- Kč\", které vzniklo \"na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi R. a.s., jako zástavním věřitelem a JUDr. Z. Č. jako zástavcem dne 19.5.1997 a na základě souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele uzavřené mezi žalobcem a R. a.s., dne 25.3.2002\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.12.2000 \"koupil\" od R. a.s. pohledávku za společností F., spol. s r.o. ve výši 32.645.856,20 Kč, zajištěnou zástavním právem k uvedeným nemovitostem. V době, kdy chtěl za účelem uspokojení své pohledávky nemovitosti zpeněžit v nedobrovolné veřejné dražbě, zjistil, že nemovitosti byly zapsány do konkursní podstaty úpadce F., spol. s r.o., že žaloba zástavce JUDr. Z. Č. na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty nebyla úspěšná a že žalovaná 1) nemovitosti dne 3.9.2003 prodala žalovaným 2) a 3). Žalobce má za to, že k zajištění jeho pohledávky bylo na uvedených nemovitostech zástavní právo platně zřízeno a že na nich vázne i po jejich prodeji žalovaným 2) a 3).

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 5.8.2004 č.j. -58 zamítl žalobu na určení, že na \"nemovitostech - objektech bydlení čp. 345 v k.ú. S., okres T., zapsaných na LV č. 1879 u Katastrálního úřadu v T. vázne zástavní právo ve prospěch žalobce pana M. Š., k zajištění jeho pohledávky ve výši 26.000.000,- Kč s tím, že zástavní právo vzniklo na základě zástavní smlouvy, uzavřené mezi R. a.s. jako zástavním věřitelem a JUDr. Z. Č. jako zástavcem dne 19.5.1997 a na základě souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele, uzavřené mezi žalobcem a R. a.s., dne 25.3.2002\", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) částku 5.280,- Kč a žalovaným 2) a 3) částku 12.075,- Kč. Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že požadované určení by \"nevytvořilo pevný právní základ pro právní vztahy účastníků v řízení s tím, že by došlo k rozmnožování sporů\", a že nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení spočívá též v tom, že \"nebyly žalováni účastníci zástavní smlouvy, na základě níž sporné zástavní právo vzniklo\".

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26.1.2005 č.j. -74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil \"v tom správném znění, že nemovitosti uvedené ve výroku I napadeného rozsudku jsou objekty bydlení č. 3, 4, a 5\", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 144,- Kč a že \"ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3)\" nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení\". Na základě výsledků dokazování provedeného před soudem prvního stupně dospěl zejména k závěru, že žalobcem tvrzené zástavní právo k označeným nemovitostem zaniklo podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů jejich zpeněžením, provedeným poté, co \"původní zástavní věřitel, žalobce ani zástavce JUDr. Č. nedocílili vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce\", a že žalobce proto nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť může po žalované 1) žádat pouze \"vydání toho, co bylo prodejem zástavy získáno, pokud prokáže, že mu svědčilo ve srovnání s ostatními konkursními věřiteli takzvané lepší právo\".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"postupitel uzavíral zástavní smlouvu se zástavcem dne 19.5.1997 v dobré víře, že zástavce je vlastníkem nemovitostí\", a že proto podle ní vzniklo k označeným nemovitostem zástavní právo. Žalobce musí mít naléhavý právní zájem na určení, zda \"toto právo platně vzniklo či nikoli\", neboť \"vymazání jeho zástavního práva pro nezaplacenou pohledávku 26.000.000,- Kč je závažným zásahem do jeho práv\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - na závěru, že zpeněžením nemovitostí žalobcem tvrzené zástavní právo zaniklo podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

Výklad právní otázky, zda zástavní právo působí vůči tomu, kdo zastavenou věc nabyl při jejím zpeněžení v konkursu, se již v rozhodovací činnosti soudů ustálil. Byl přijat a nadále je jako správný přijímán názor (srov. například závěry uvedené pod bodem XXXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998 Cpjn 19/98 k výkladu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), že zástavní práva oddělených věřitelů zpeněžením ve smyslu , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů zanikají, i když věřitelé s pozdějším pořadím nebyli ani zčásti uspokojeni, a že zanikají i zástavní práva těch věřitelů, kteří své zajištěné pohledávky v konkursu neuplatnili a nestali se tak vůbec konkursními věřiteli. Vzhledem k tomu, že odvolací soud při rozhodování věci z uvedeného právního názoru vycházel a posoudil tedy uvedenou právní otázku v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že námitky dovolatele se týkají jen vzniku sporného zástavního práva, ačkoliv jeho posouzení nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu podstatné, nemůže mít napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud ČR je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. března 2006

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu