Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4097/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Dařílka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem, AK se sídlem Na Ořechovce 199/24, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2017 č. j. -48, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2017 č. j. -65, rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10. 8. 2016 č. j. KrÚ/58015/2016/ODSH/13 a rozhodnutí Městského úřadu Lanškroun ze dne 17. 5. 2016 č. j. MULA 17230/2016, spojeného s návrhem na zrušení , a , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, Krajského úřadu Pardubického kraje a Městského úřadu Lanškroun jako účastníků řízení, takto:

I. Řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2017 č. j. -48, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2017 č. j. -65, rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10. 8. 2016 č. j. KrÚ/58015/2016/ODSH/13 a rozhodnutí Městského úřadu Lanškroun ze dne 17. 5. 2016 č. j. MULA 17230/2016 se přerušuje.II. Návrh na zrušení ustanovení , , a , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se postupuje plénu Ústavního soudu.

Odůvodnění

1. Městský úřad Lanškroun (dále jen "městský úřad") uznal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku podle , o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Dopustil se ho tím, že dne 8. 2. 2016 v cca 14:15 hod. řídil na pozemní komunikaci u obchodního domu Qanto v obci Žichlínek jízdní soupravu složenou z motorového vozidla tovární značky Volkswagen Caddy s přívěsem tovární značky Agados VZ 31, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění pro skupinu vozidel "B+E". Stěžovatel sice měl řidičské oprávnění pro skupinu vozidel "T", to však podle městského úřadu nic neměnilo na tom, že porušil zákona o silničním provozu, protože řídil dané vozidlo, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel. Městský úřad za tento přestupek uložil stěžovateli podle a odst. 5 zákona o silničním provozu a podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), pokutu na její nejnižší možné hranici ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 měsíců. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí neúspěšně odvolal ke Krajskému úřadu Pardubického kraje (dále jen "krajský úřad"). Neuspěl ani se správní žalobou u Krajského soudu v Hradci Králově - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud"). Nejvyšší správní poté zamítl i kasační stížnost stěžovatele.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že správní orgány a správní soudy porušily jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen ""), právo na předvídatelný postup, oprávněné očekávání a zákaz překvapivých rozhodnutí a právo na vlastnictví podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Kromě toho porušily zákaz odmítnutí spravedlnosti podle a 90y, zákaz uplatnění státní moci mimo meze zákona podle y a zákaz nepřiměřenosti trestu vůči činu podle y základních práv Evropské unie.

3. Ústavní soud v projednávané věci usnesením ze dne 16. 1. 2018 odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí správních orgánů a správních soudů (viz , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "".)

4. Je-li senátu Ústavního soudu předložena ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení zákona či jeho jednotlivého ustanovení, která splňuje všechny procesní předpoklady pro meritorní posouzení, senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti přeruší a návrh na zrušení zákona či jeho jednotlivého ustanovení předloží k projednání plénu Ústavního soudu. Po předběžném posouzení předložené ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu podle dospěl II. senát Ústavního soudu k závěru, že zde není důvodu, aby byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh odmítnuta na základě ustanovení a 2 . Proto II. senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti stěžovatele podle přerušil a s ní spojený návrh na zrušení , , a zákona silničním provozu postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle článku 87 odst. 1 písm. a)y.

5. II. senát Ústavního soudu doplňuje, že tento návrh je podle jeho názoru přípustný. Ústavní soud sice již v nálezu

sp. zn.

ze dne 25. 10. 2011 (N 183/63 SbNU 117; 22/2012 Sb.) zamítl návrh na zrušení ustanovení, které se materiálně s ustanoveními, jejichž zrušení se domáhá stěžovatel, překrývají. Ústavní soud upřesňuje, že obsahově jde o stejný problém, přestože tehdy šlo o ustanovení , ve znění do 31. 7. 2011, a v nyní posuzované věci jde o ustanovení zákona o silničním provozu. Na základě , kterým se mění , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, totiž zákonodárce jen přesunul úpravu předmětných správních sankcí ze do zákona o silničním provozu. Jak ovšem většina pléna Ústavního soudu uvedla v nálezu

sp. zn.

ze dne 12. 12. 2017, nevzniká "překážka věci rozsouzené" zakládající nepřípustnost návrhu ( ), pokud od přijetí dřívější nálezu došlo k zásadním změnám v zákonné úpravě (bod 63 nálezu). Sám Ústavní soud v nálezu

vyzval zákonodárce, aby se zaměřil na nedokonalosti tehdejší právní úpravy správního trestání (body 53-57). Výslovně tehdy uvedl, že "úprava sankcí za jiné správní delikty je velmi špatná a chaotická; zejména výše sankčních sazeb není často proporcionální ve vztahu k typové závažnosti deliktu". Proto Ústavní soud dal "zákonodárci k úvaze, zda de lege ferenda neupravit též v oblasti sankcionování správních deliktů (včetně přestupků) obecné instituty zmírnění sankcí pod spodní hranici sazby a upuštění od potrestání, které jsou v trestním právu známy." (body 55 a 57 nálezu).

6. V mezidobí od přijetí nálezu

sp. zn.

zaznamenala judikatura správních soudů i relevantní právní úprava správního trestání - i vzhledem k její značné nepřehlednosti, nesystematičnosti a kusosti - dynamický vývoj. Ten obecně završilo přijetí , o odpovědnosti za přestupky a řízeních o nich (dále jen ""), , o některých přestupcích, a , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V mezidobí od vydání citovaného nálezu do přijetí zákona o odpovědnosti za přestupky zákonodárce přijal 17 novel a zhruba 20 novel zákona o silničním provozu. Některé z nich měly zcela zásadní dopad na koncepci odpovědnosti za správní delikty/přestupky. Zákonodárce v nich však nedbal výše citované kritiky Ústavního soudu směrem k úpravě sankcí za správní delikty/přestupky. Nelze také pominout, že se i Ústavní soud ve své judikatuře znovu vyslovil proti zjevně nepřiměřené konkrétní výši spodní hranice pokuty za správní delikt [viz nález

sp. zn.

ze dne 9. 9. 2014 (N 163/74 SbNU 397; 219/2014 Sb); srov. také dřívější nálezy

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.); a

sp. zn.

ze dne 10. 3. 2004 (N 37/32 SbNU 367; 300/2004 Sb.)]. Právní situace se tedy podle Ústavního soudu změnila a umožňuje plénu v jejím kontextu znovu posoudit dnešní ústavnost napadených zákonných ustanovení.

7. Nad rámec uvedeného II. senát Ústavního soudu doplňuje, že obzvláště v kontextu projednávané věci musí přitakat odlišným stanoviskům k nálezu

sp. zn.

, kde soudkyně Eliška Wagnerová uvedla, že "svrchu zmíněné spodní hranice souběžně ukládaných trestů za předmětný přestupek - trestní obvinění, bez možnosti jejich zmírnění, nemohou vystihnout pestrou paletu případů, které přináší život a nutně povedou k excesivní represi.". Doplňovala velmi silné komparační argumenty, z nichž plynulo, že zejména pro osoby sociálně slabší může být takto vysoko nastavená spodní hranice trestu za přestupek likvidační a může snižovat možnost jejich uplatnění na pracovním trhu. Obdobně soudkyně Ivana Janů poukazovala na "zásadu proporcionality (při zásahu do vlastnického práva) a požadavek individualizace (přiměřenosti) trestu, což ovšem stávající právní úprava (...) dopadající na fyzické osoby v různorodých situacích nemůže zajistit". Porovnávala také napadenou správněprávní úpravu s úpravou v trestním právu, které spodní hranici peněžitého trestu stanovovalo na 2 000 Kč, tedy jen zlomek spodní hranice pokuty, která byla v této věci uložena stěžovateli. S těmito pohledy II. senát Ústavního soudu i v právě posuzované věci souzní a zřejmě by sám postupoval , pokud by zrušení předmětného ustanovení nenavrhl stěžovatel.

8. II. senát Ústavního soudu také doplňuje, že již obsahuje ustanovení, podle kterého lze v případě pokuty její výměru snížit, pokud je pokuta uložená v rámci zákonem stanovené dolní hranice sazby vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná [§ viz citovaného zákona]. V této věci by se použití tohoto ustanovení doslova nabízelo. Představuje lex posterior k zákona o silničním provozu, podle nějž nelze od uložení správního trestu podle a 6 v rozhodnutí o přestupku upustit. Správní orgány však dané ustanovení ještě nemohly aplikovat, stejně jako krajský soud, protože rozhodovaly předtím, než nabyl účinnosti. Krajský soud se proto ani nemusel zaměřit na úvahy na poli y, tedy zda novější právní úprava není pro stěžovatele příznivější, a zda by jako taková neměla být ve správním soudnictví použita (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016 č. j. -46). Nejvyšší správní soud však už za účinnosti nové právní úpravy rozhodoval. Bude proto do budoucna otázkou, zda lze závěry zmíněného usnesení rozšířeného senátu, který dovodil popsanou výjimku z aplikace , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), díky ústavně konformnímu výkladu použít i v řízení o kasační stížnosti ve věcech správního trestání (viz bod 52 citovaného usnesení rozšířeného senátu). Za dané procesní situace, ve které ještě nebyl aplikován, bylo tím spíše nutné návrh na zrušení napadených ustanovení postoupit k posouzení plénu Ústavního soudu.

9. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bude pokračováno poté, co o návrhu stěžovatele rozhodne plénum Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. března 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu