Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 384/2020-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 27 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 400 Kč od datum do datum ve výši 9,75 % a zákonný úrok z prodlení z částky 15 400 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 400 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 % a zákonný úrok z prodlení z částky 15 400 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 27 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 35 400 Kč sestávající se z půjčené částky 20 000 Kč, která jí byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, a kapitalizovaného úroku 15 400 Kč, a to v týdenních splátkách po 590 Kč, čemuž žalovaná nedostála, splátky hradila nepravidelně a žalobkyni vrátila pouze částku 8 000 Kč. V důsledku prodlení se splácením se celý dluh stal v souladu s čl.„ Následky porušení povinnosti klienta“ smluvních podmínek splatným, a to v termínu splatnosti nejbližší splátky, tj. dne datum. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení 27 400 Kč a jako příslušenství pouze úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od datum, tedy od splatnosti dle původní smlouvy, do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr tak, že informace poskytnuté od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům, ověřila telefonicky u zaměstnavatele, čestným prohlášením žalované o výši závazků, jakož i kontrolou dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta, dále nahlédla žalobkyně do databáze neplatných dokladů, zkontrolovala rodné číslo dálkovým systémem právnická osoba, zkontrolovala platební historii žalované u sebe a nahlédla do insolvenčního rejstříku, rovněž dále přihlédla, resp. její obchodní zástupce, k sofistikovaným vědomostem z terénu, kterými její obchodní zástupce, jako osoba žijící v dané oblasti, disponoval. Před podáním žaloby žalobkyně nevyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přitom ji poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Zy označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem 7 000 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 590 Kč v hotovosti s tím, že první splátka byla splatná dne datum a každá další 7 dnů po datu splatnosti předchozí. Finanční prostředky si žalovaná převzala v hotovosti dne datum, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Podle části III se nedílnou součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky.

5. Ze Smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že dle pasáže s názvem„ Následky porušení povinností klienta“ v případě, že klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej společnost k úhradě dlužné splátky a poskytne mu dodatečnou lhůtu alespoň 30 dnů. Pokud klient neuhradí dlužnou částku ani v této dodatečné lhůtě, má společnost právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky.

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalobkyně jako věřitel popsala žalované jako klientce základní vlastnosti úvěru, a to zejména, že výše úvěru je 20 000 Kč a celková částka, kterou bude třeba zaplatit je 35 400 Kč.

7. Z Evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná v době prohlášení bydlela v nájemním bytě, měla učňovské vzdělání a pobírala starobní důchod. Žalovaná zároveň prohlásila, že u žalobkyně již v minulosti měla úvěr. Pokud se týká příjmů, tak tyto měla žalovaná z brigády, a to ve výši 6 600 Kč měsíčně a dále z důchodu ve výši 8 224 Kč, jakož i ze státní podpory ve výši 3 355 Kč. Výdaje za bydlení žalovaná deklarovala ve výši 2 970 Kč, výdaje za energie ve výši 620 Kč, dále uvedla, že splácí žalobkyni částku 2 000 Kč a dále označila blíže nespecifikované jiné výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč. Příjmy a výdaje si žalobkyně měla dle zaškrtnutých rámečků ověřit z výměry důchodu, nájemní smlouvy a blíže nekonkretizovaných ústřižků.

8. Z informací o smlouvě číslo bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni na svůj závazek celkem 8 000 Kč s tím, že řádně neuhradila již první předepsanou splátku.

9. Z předžalobní výzvy, která byla podle připojeného podacího archu dána k přepravě dne datum, soud zjistil, že zástupce žalobkyně tímto vyzval žalovanou k úhradě částky 27 400 Kč z titulu neuhrazených splátek z úvěru číslo dále k úhradě poplatku za upomínku ve výši 300 Kč a k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, se kterou je v prodlení, s upozorněním, že upozorněním, že pokud výzvě nevyhoví, bude žalobkyně nucena obrátit se na soud. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě dlužné částky lhůtu 7 dnů od doručení této upomínky.

10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo poskytla žalobkyně v hotovosti při podpisu dohody žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 000 Kč a poplatkem ta hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč, tedy celkem uhradit žalobkyni částku 35 400 Kč. Před podpisem dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že její prohlášení stran osobních a majetkových poměrů vyplnila do evidenční karty klienta, nahlédla také do insolvenčního rejstříku a zkontrolovala platební historii žalobkyně u své společnosti. Z prohlášení žalované žalobkyně zjistila, že žalovaná má měsíční příjmy ve výši 18 179 Kč, pocházející z brigády, starobního důchodu a neurčené státní podpory, a výdaje ve výši 12 590 Kč, které tvoří nájemné a energie a dále další nespecifikované příjmy domácnosti ve výši 7 000 Kč, jakož i interní splátky 2 000 Kč. Vyplněné příjmy a výdaje si žalobkyně zkontrolovala nahlédnutím do nájemní smlouvy, do výměry důchodu a nekonkretizovaných ústřižků. Žalovaná od počátku splátky nehradila řádně a do doby podání žaloby uhradila částku 8 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum a dala žalované možnost splnit dluh do 7 dnů od jeho doručení.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..

15. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

21. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy žalované, pak tyto dle evidenční karty tvoří starobní důchod, příjem z neurčené brigády a dále státní podpory. Žalobkyně soudu nepředložila jediný doklad, kterým si ověřila tvrzené příjmy žalované, ačkoliv ji archivaci těchto dokumentů ukládá ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. V případě výdajů pak žalobkyně zcela rezignovala na jakékoliv zjišťování a ověření, když si výdajovou stránku ověřila pouze nahlédnutím do nájemní smlouvy, kterou navíc soudu rovněž nepředložila. Žalovaná měla v době uzavírání zápůjčky aktivní smlouvu u žalobkyně, kterou splácela částkou 2 000 Kč, zároveň pobírala státní podporu, z čehož je zřejmé, že žalobkyně neměla dostatečné příjmy na to, aby pokryla své základní životní náklady, natož aby splácela před tím poskytnuté finanční prostředky. Nelze odhlédnout od faktu, že příjmy ze státní podpory slouží k zajištění základních životních potřeb příjemců, nikoliv k tomu, aby z těchto příjmů spláceli poskytnuté zápůjčky a úvěry. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, a to jak příjmové, tak výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastnicemi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze 8 000 Kč, pročež jí stále dluží 12 000 Kč, která představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

24. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky výzvou, kterou její zástupce předal k poštovní přepravě dne datum a kterou zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 7 dnů. Je již zavedenou praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne datum. Od té doby měla žalovaná 7 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 12 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9,75 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), která odpovídá zákonné úrokové sazbě k danému okamžiku. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

25. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 12 000 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 27 400 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) je zřejmé, že procesně úspěšnější byla v daném řízení žalovaná, který by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.