Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 143/2021-25
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od datum do zaplacení
a náklady řízení ve výši částka, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, náklady řízení pak k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.
II. Žaloba se zamítá co do:
-) částky částka s příslušenstvím,
-) ohledně úroku ve výši 21,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení,
-) ohledně částky částka,
-) částky částka,
-) částky 1 497,
-) částky částka.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení</b> <b>a náklady řízení ve výši [částka], a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, náklady řízení pak k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do:</b> <b>-) částky [částka] s příslušenstvím,</b> <b>-) ohledně úroku ve výši 21,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,</b> <b>-) ohledně částky [částka],</b> <b>-) částky [částka],</b> <b>-) částky 1 497,</b> <b>-) částky [částka].</b>
1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobci a) částku ve výši částka s úrokem ve výši 21,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení, b) částku ve výši částka, c) částku ve výši částka, d) částku ve výši částka, e) částku ve výši částka s tím, že žalobce uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované ze strany žalobce poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši částka a to tak, že částku ve výši částka žalobce převedl v souladu s článku II písmeno b) smlouvy o úvěru na účet zákazníka jím uvedený a částku částka zaslal na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provize. K čerpání úvěru došlo datum. Účastníci se dohodli, že žalovaná bude splácet peněžité prostředky žalobci ve 40 měsíčních splátkách po částka, a to celkovou částkou částka. První splátka byla dohodnuta na datum. Žalovaná však řádně a včas nesplácela a tedy v souladu s článkem IX bod 1 písmeno d) smlouvy došlo k zesplatnění úvěru a byl o tomto vyrozuměn. Dále žalobce zaslal žalovanému 3 upomínky, a to dne datum, datum a datum a podle smlouvy vyúčtoval za každou upomínku částku částka. Žalovaná je v prodlení s částkou částka, když tato se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši částka a neuhrazené jistiny ve výši částka. Žalobce zesplatní úvěr k datum, kdy neuhrazená část jistiny činila částka a dluh na splátkách částka. Účastníci se ve smlouvě v článku I dohodli na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,05% a tento úrok žalobce požaduje ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru ve zbylé částce částka. Žalobce řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované a zjistil, že příjmy žalované jsou dostačující a je schopna tedy půjčku řádně splácet. Podle článku IV bod 2 písmeno c) žalobce také žalované naúčtoval smluvní pokutu ve výši á částka za prodlení a žalobci vznikl nárok na 3 smluvní pokuty. Dále žalobce účtuje též dluh na smluvní pokutě ve výši 0,1% denně ode dne zesplatnění ve výši částka, což je 0,1% denně z částky částka od datum do datum. Žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila. Vzhledem k tomu, že přes upomínky a předžalobní výzvu žalovaná ničeho neuhradila, žalobci nezbylo, než podat žalobu.
2. Soud ve věci pod č.j. EPR 285946/2020-5 dne 15.02.2021 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ač jí bylo řádně doručeno předvolání, a to vhozem a soud tedy podle § 101, odstavec 3 o. s. ř. jednal v jejich nepřítomnosti.
3. Soud ve věci provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z níž vyplynulo, že žalobce žalované půjčil celkem částku částka, když částka částka byla žalované zaslána na jím uvedený účet a částka částka byla zaslána zprostředkovateli smlouvy. Dohodli se na částce, kterou žalovaná zaplatí ve výši částka s tím, že RPSN činí 30,6%, zákonný úrok z prodlení 9%, zápůjční úroková sazba je pak 21,05%. Dále ve smlouvě byla zjištěna ujednání o zesplatnění, dohodnutém úroku z prodlení, jakož i smluvních pokutách a nákladech upomínek. Soud jak ze smlouvy, tak z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka a z výplatní pásky žalované zjistil, že její příjmy činí asi částka. Dále uvedla, že její výdaje za bydlení činí částka, nemá žádné úvěry a ostatní výdaje činí měsíčně částka. Uvedeny byly dvě vyživované osoby včetně manžela a životní minimum zákazníka včetně vyživovaných osob částka a nezabavitelná částka částka. Dále od žalované zjistil, že je svobodná a bydlí v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.
4. Z oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy bylo zjištěno, že byla žalované zaslána datum.
5. Z výpisu z insolvenčního rejstříku žalované bylo zjištěno, že byl v době lustrace negativní.
6. Z výpisu z účtu příjmení příjmení bylo zjištěno, že žalované byla zaslána částka částka.
7. Z kopie výplatní pásky pak bylo zjištěno, že v únoru 2002 žalovaná pobírala čistý příjem ve výši částka.
8. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen příjmení) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum) a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo Consumer Finance proti jméno příjmení a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (byla doložena pouze 1 výplatní páska a výpis z insolvenčního rejstříku), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalované splácet úvěr poskytnutý ve výši částka, respektive ve výši částka ve 40 měsíčních splátkách á částka, kdy byl zjištěn prakticky jen její příjem v uvažované částce částka měsíčně. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
19. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalované, zda by byla schopna po 40 týdnů platit měsíčně částku částka, a celkově uhradit částku částka, když vycházel pouze z insolvenčního rejstříku, výplatní pásky a vyjádření žalované.
20. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne datum IIIÚS číslo, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.
21. S ohledem na shora uvedené závěru soudu tedy po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku částka jako úvěr, když z této částky však převzala pouze částka a zbytek žalobce zaslal zprostředkovateli. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobce obohatila o částku částka (kterou přijala a nevrátila) a tedy soud uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobci právě tuto částku, a to i se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
22. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.
23. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.
24. Pokud jde o náklady řízení soud vycházel z § 142 o.s.ř., tedy z úspěšnosti žalobce ve věci. Žalobce žaloval částku částka s příslušenstvím, přiznána mu však byla pouze částka částka s příslušenstvím, což je 80% jeho nároku. Žalovaná pak byla tedy úspěšná z 20%. Žalobce tak má právo na 60% úhrady vynaložených nákladů, což ze částka je částka částka. Ve 100% nákladů řízení podle § 14b vyhlášky číslo 177/1996 Sb. by se částka částka skládala ze 3 úkonů po částka, 3 paušálů po částka, 21% DPH částka a zaplaceného soudního poplatku částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.