Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 44/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 055 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 999 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 132,03 Kč od 24. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 999 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 056 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 056 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28,08 Kč od 24. 11. 2020 do 2. 3. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 999 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 132,03 Kč od 24. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 999 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 056 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 056 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28,08 Kč od 24. 11. 2020 do 2. 3. 2021, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši

6 055 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 23. 12. 2019 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, ID žádosti číslo, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Žalovaný vyplnil požadované údaje a po automatizovaném schvalovacím procesu byla žádost žalovaného schválena. Žalobkyně následně žalovanému zaslala podpisový SMS kód na telefonní číslo, které žalovaný uvedl ve své žádosti a na internetových stránkách se objevil text smlouvy. Smlouva byla uzavřena po zadání podpisového SMS kódu a žalovanému zaslána na e-mailovou adresu, kterou žalovaný uvedl v žádosti. Identita žalovaného byla ověřena v případě bezhotovostního úvěru tak, že žalovaný zaslal 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Následně žalobkyně poskytla dne 23. 12. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě, tj. č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky

a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný využil další služby žalobkyně, je povinen uhradit poplatek za bezpečnou splátku ve výši

99 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení splatnosti„ korunový odklad“ v celkové výši

494 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, vyúčtovala mu žalobkyně účelně vynaložené náklady, a to dne 30. 3. 2020 ve výši 100 Kč. Žalovaný však žalobkyni stále dluží částku ve výši 6 055 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti – korunový odklad ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně požaduje z dlužné částky kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 160,11 Kč od 6. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 055 Kč od 3. 3. 2021 až do zaplacení.

2. Na výzvu soudu ze dne 7. 6. 2021, č.j. -10, ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného mj. uvedla, že vycházela z údajů od žalovaného, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 21 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti uvedla ve výši 26 000 Kč a výdaje domácnosti ve výši 6 700 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení , (dále jen „ “) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Žalobkyně a žalovaný dne 23. 12. 2019 uzavřeli Smlouvu o úvěru s ID žádosti číslo prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, přičemž k podpisu smlouvy žalovaným došlo zadáním žalobkyní vygenerovaného SMS kódu, respektive úhradou 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru (viz Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrová smlouva ze dne 23. 12. 2019, opis výpisu o proplacení smlouvy). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet poté, co ověřila jeho totožnost na základě zaslání výpisu z bankovního účtu žalovaného (viz Úvěrová smlouva ze dne 23. 12. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Kopie internetové stránky webová adresa ohledně osobního účtu žalovaného, kopie občanského průkazu žalovaného a výpis čerpání). Žalobkyně vycházela při posuzování úvěryschopnosti z údajů od žalovaného a dále žalovaného lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR (viz pristscreen ze systému žalobkyně, kontrola ISIR, kontrola CRIBIS, výpis z registru SOLUS, úvěrová zpráva). Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, když dne 21. 2. 2020 uhradil na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč, přičemž za takovéto prodloužení splatnosti žalobkyně žalovanému vyúčtovala poplatek ve výši 495 Kč (viz str. 11 Úvěrové smlouvy ze dne 23. 12. 2019, Sazebník poplatků platný od 8. 4. 2018, Výpis čerpání, splátek a úhrad, Výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně a žalova-ný si sjednali pro případ, že žalovaný nezaplatí úvěr ve stanovené době splatnosti smluvní pokutu ve výši 3% z jistiny úvěru (viz Úvěrová smlouva ze dne 23. 12. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník poplatků platný od 8. 4. 2018). Žalobkyně žalovanému vyúčtovala poplatky za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, úrok z prodlení ve výši 160,11 Kč, poskytnutí jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatek za prodloužení splátek ve výši 495 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč (viz Výpis čerpání, splátek a úhrad). Vzhledem k tomu, že žalovaný peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu nejpozději do 30 dnů (viz Předžalobní výzva k plnění ze dne 6. 11. 2020, vč. Kopie poštovního podacího archu ze dne 9. 11. 2020).

7. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy, a že žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů, které ji sám poskytl a dále jej lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

8. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

9. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ust. , , podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví ,

o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen

„o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný pouze v rozsahu 4 999 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné úvěrové smlouvě, uzavřené mezi účastníky.

22. Žalobkyně je povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona

o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč a ostatních členů domácnosti ve výši 26 000 Kč, aniž by si uvedené ověřila například z pracovní smlouvy nebo z nájemní smlouvy. Dále není patrno, jestli v částce ve výši 6 700 Kč označené jako výdaje domácnosti je zahrnuto i nájemné a případně i splátky jiného úvěru, který dle úvěrové zprávy žalovaný má. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěryschopnost žalovaného. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Řádné splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru však žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, ač k tomu ze strany soudu byla vyzvána.

23. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu o.z., neboť měl za to, že a je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21. 4. 2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16. 11. 2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

24. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného, a proto je Úvěrová smlouva, ID žádosti číslo ze dne 23. 12. 2019 ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru

a ustanovení neplatná.

25. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku

5 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil pouze částku 1 Kč, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 4 999 Kč oprávněný. K požadované částce soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s  o.z. ve spojení s  Lhůtu k plnění soud určil podle (výrok I.).

26. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

27. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení a žalobkyni přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle bodu 1 , (dále jen„ vyhláška“) a , d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení , neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle část věty před středníkem , k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).