Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3145/2005

U S N E S E N Í

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně L. K., zastoupené advokátem, za účasti 1) Ministerstva zemědělství České republiky - Pozemkového úřadu H., 2) P. f. České republiky, se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 33, a 3) Městu H., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2005, č. j. - 38,

t a k t o :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2004, podanou podle a násl. , domáhala, aby soud rozhodl, „že žalobkyně není v k. ú. H. – T. vlastníkem pozemku parc. č. 302 ve výměře 10599 m2, pozemku parc. č. 304

ve výměře 1449 m2, dílu „H 1“ ve výměře 1340 m2 a dílu „f“ ve výměře 3940 m2 oddělených z pozemku PK par. č. 310, ale náleží ji za ně náhrada“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se cítí být dotčena na svých právech rozhodnutím Okresního úřadu v H. - pozemkového referátu ze dne 30. 6. 1998, č. j. RP 1 11837/2684/R - 1282/98/B/Mu, vydaným podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně není vlastníkem pozemků dle PK č. kat. 302, 304 a dílu H1

o výměře 1340 m2 odděleného z pozemku č. kat. 310 v k. ú. T. a nepřísluší jí za ně náhrada.

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 11. 2004, č. j. - 30, zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným, žalobu

ve vztahu k druhému a třetímu žalovanému odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutí Okresního úřadu v H. - pozemkového referátu ze dne 30. 6. 1998, č. j. RP 1 11837/2684/R - 1282/98/B/Mu, bylo žalobkyni doručeno dne 9. 7. 1998 a právní moci nabylo dne 10. 8. 1998. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu podle části páté dne 30. 9. 2004, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty uvedené v ust. Z tohoto důvodu soud žalobu ve vztahu k druhému žalovanému a třetímu žalovanému pro opožděnost podle odmítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 4. 2005, č. j. - 38, usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích

o odmítnutí žaloby a o nákladech řízení potvrdil v tom správném znění, že žaloba se odmítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl

o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně podala žalobu po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené

v ust. Pokud zachování této lhůty dovozovala z toho, že správní orgán nerozhodl o všech jí uplatněných nárocích, pak toto své tvrzení neprokázala, neboť ze spisu pozemkového úřadu nevyplývá, že by uplatnila nárok i ohledně dílu „f“, a tuto skutečnost výslovně popřelo Ministerstvo zemědělství ČR - Pozemkový úřad v H. ve svém písemném vyjádření z 15. 11. 2004. I kdyby však žalobkyně tento restituční nárok řádně uplatnila, nemělo by to na závěru o opožděnosti podané žaloby žádný vliv, neboť správní orgán nemusí o všech oprávněnou osobou uplatněných nárocích rozhodnout v jednom rozhodnutí, a na právní moci daného správního rozhodnutí nemůže namítaná okolnost sama o sobě nic změnit. Tím však není dotčeno právo žalobkyně podat žalobu z nečinnosti správního orgánu, spadající do kompetence správního soudnictví. Za nedůvodnou krajský soud považoval i odvolací námitku žalobkyně, že správní orgán rozhodl po lhůtě uvedené v ust. , neboť nespojuje s dodržením lhůty podle tohoto ustanovení žádný následek, a

i pokud by správní orgán lhůtu překročil, nemá to žádný vliv pro posouzení okamžiku doručení správního rozhodnutí a na nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu uvedeného v ust. Soudům obou stupňů vytýká, že „se řídily pouze restriktivním výkladem ustanovení “ a že „nepřihlédly k podstatě zákona o půdě, kterým se demokratická společnost snažila alespoň částečně zmírnit následky majetkových a jiných křivd, spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv“. Poukazuje na to, že své restituční nároky uplatnila i podáním ze dne 27. 9. 1991 u Úřadu města H. a u tehdejšího státního podniku T. H. a podáním ze dne 30. 9. 1991 u Ministerstva financí ČR, a „bylo proto povinností všech těchto orgánů činnost koordinovat tak, aby byl naplněn záměr restitucí a žalobkyní uplatněné právo na zmírnění v minulosti spáchané újmy“. Je tudíž nesprávný názor odvolacího soudu, pokud vychází jen ze správního spisu a z vyjádření Ministerstva zemědělství ČR - Pozemkového úřadu v H., aniž přihlédl k jejím tvrzením, že „vznikl-li ji jako oprávněné osobě z restitučního zákona nárok na odškodnění, bylo povinností státních orgánů jí takový nárok zajistit a uspokojit, a to takovým způsobem, který jim ukládaly právní předpisy“. Jestliže orgány státu „nezajistily garanci tohoto práva a jejich úloha a odpovědnost byla pouze formálního a nedůsledného rázu, nebyl pro vydání správního rozhodnutí ani naplněn zákonný důvod“. Nerozhodnutí o všech jejích nárocích proto dosud nezaložilo „zmeškání odvolací lhůty“ ani „začátek pro běh promlčecí doby“. Řízení je tak podle dovolateky postiženo vadou, když soudy nesprávně přijaly závěr o ukončeném restitučním řízení, přestože o všech řádně uplatněných restitučních nárocích nebylo dosud správním orgánem rozhodnuto, a řízení před správním orgánem tak není možno považovat za skončené a pravomocné. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem a že je přípustné podle , dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců

od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

Podle soud žalobu odmítne, byla-li podána opožděně.

Lhůta k podání žaloby určená v ust. je lhůtou stanovenou

k uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto před správním orgánem, u soudu. Nejde tedy o lhůtu k podání odvolání či o lhůtu promlčecí, jak se mylně domnívá dovolatelka, nýbrž o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu.

V posuzované věci bylo soudy obou stupňů zjištěno, že rozhodnutí Okresního úřadu v H. - pozemkového referátu ze dne 30. 6. 1998, č. j. RP 1 11837/2684/R - 1282/98/B/Mu, vydané podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně není vlastníkem pozemků dle PK č. kat. 302, 304 a dílu „H 1“ o výměře 1340 m2 odděleného z pozemku č. kat. 310 v k. ú. T. a nepřísluší jí za ně náhrada, bylo žalobkyni doručeno dne 9. 7. 1998. Z tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že žalobkyně uplatnila u pozemkového úřadu v H. výzvou ze dne 9. 12. 1991 nárok na vydání zemědělského majetku - pozemků dle PK

č. kat. 302, 304 a dílu „H 1“ o výměře 1340 m2 odděleného z pozemku č. kat. 310

v k. ú. T. – podle , resp. k poskytnutí finanční náhrady za ně.

Je proto správný závěr odvolacího soudu, že bylo-li žalobkyni citované rozhodnutí pozemkového úřadu doručeno dne 9. 7. 1998 a podala-li žalobu podle části páté u soudu dne 30. 9. 2004, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty uvedené v ust.

V dovolání namítaná okolnost, že žalobkyně uplatnila restituční nárok i ohledně dílu „f“ ve výměře 3940 m2, odděleného od pozemku PK parc. č. 310 v kat. území T., u Úřadu města H. a u tehdejšího státního podniku T. H. podáním ze dne 27. 9. 1991 a u Ministerstva financí ČR podáním ze dne 30. 9. 1991, o němž však nebylo citovaným rozhodnutím rozhodnuto, z čehož dovozuje, že nenabylo právní moci a že řízení před správním orgánem tak není možno považovat za skončené, na uvedeném závěru nemůže nic změnit, neboť k žalobě podle je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (srov. ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž žaloba byla podle pro opožděnost odmítnuta, je správné, a dovolání žalobkyně není tudíž opodstatněné. Protože nebylo zjištěno, že by napadené usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ust. , a b) a v ust.

nebo jinou vadnou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně podle ust. část věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s .ř., když žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2006

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předseda senátu