Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 177/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 83.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje nesplacenou půjčku, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 10. 1. 1999, avšak svůj písemný závazek nesplnil.

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. prosince 2000, č. j. -19, uznal žalovaného povinným do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 83.000,- Kč s 15 % úrokem od 11. 1. 1999 do zaplacení (výrok I.), žalobu  zamítl v části, jíž bylo požadováno zaplacení 6% úroku z prodlení z částky 83.000,- Kč od 11. 1. 1999 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. června 2001, č. j. -50, tento rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. o lhůtě splatnosti přisouzené částky potvrdil a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Okresní soud ve Zlíně poté usnesením ze dne 26. září 2003, č. j. -59, uznal žalovaného povinným nahradit žalobkyni (k jejím rukám) náklady řízení ve výši 14.920,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. listopadu 2003, č. j. -75, změnil toto usnesení soudu prvního stupně jen tak, že náklady řízení v částce 14.920,- Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni do 30 dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. R. B. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 11. 2003 podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že s tímto rozhodnutím nesouhlasí, neboť „odporuje dobrým mravům“. Rozhodnutím odvolacího soudu se cítí být značně poškozen, neboť má řadu zdravotních problémů, a přestože je současná finanční situace jeho rodiny značně nepříznivá, dluh žalobkyni splácí v úmyslu celý jej doplatit. Navrhl, aby jím napadené usnesení odvolacího soudu bylo v plném rozsahu zrušeno.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného usnesení odvolacího soudu bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí  odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle zmeškání lhůty  uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.

Bylo-li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně nebo u nepříslušného odvolacího soudu (např. u krajského nebo vrchního soudu, který o odvolání podaném ve věci nerozhodoval), popř. jinému státnímu orgánu, je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí-li tento soud nebo jiný státní orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jim doručené dovolání příslušnému soudu prvního stupně, odvolacímu nebo dovolacímu soudu (tj. podat je na poště nebo přímo u soudu).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému bylo usnesení odvolacího soudu, proti kterému směřuje jeho dovolání, doručeno dne 13. 1. 2004. Lhůta k podání dovolání mu uplynula 13. 3. 2004. Žalovaný své dovolání proti usnesení odvolacího soudu adresoval i zaslal formou doporučené zásilky R 049352 Vrchnímu soudu v Olomouci, který však není v dané věci žádným ze soudů zmiňovaných v ustanovení Vrchní soud v Olomouci zaslal dovolání žalovaného odvolacímu soudu (tj. Krajskému soudu v Brně) formou doporučené zásilky R 088371 dne 26. 3. 2004, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání.

Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout, bylo v souladu s ustanoveními věty první a dovolacím soudem odmítnuto. Dovolacímu soudu se jeví vhodným poznamenat, že i kdyby dovolání bylo žalovaným podáno u příslušného soudu včas, nešlo by o dovolání přípustné. Směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle žádného z ustanovení přípustný (podle není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není rozhodnutím ve věci samé  - k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – a ustanovení , a  přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy). Proto také výzva soudu, aby si žalovaný pro podání dovolání v této věci zvolil zástupce z řad advokátů byla ve smyslu ustanovení nadbytečná.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty prvé, , a za situace, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. února 2006

JUDr. Ivana  Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu