Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
42 C 71/2021
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 125 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 28.125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 28.125 Kč za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 28.125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 28.125 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, ve znění podání ze dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 28 125 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ode dne datum do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na jeho webových stránkách. Žalovaný se měl zaregistrovat zadáním osobních údajů na webové stránce webová adresa, kde uvedl i své telefonní číslo a emailovou adresu. Tím zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace měl zaslat žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření jeho úvěruschopnosti mu měl být v rámci webového rozhraní zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 28 124,51 Kč, a splatností dne datum. Žalovaný měl smlouvu podepsat specifickým SMS kódem, kdy k tomu žalobce citoval čl. 4 obchodních podmínek. K prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce pouze obecně uvedl, že původní věřitel provedl výpočet doložitelných příjmů a výdajů. Klientům má být přitom ponechána rezerva 10 % mezi doložitelnými příjmy a výdaji mimo splátku, kdy musí jít minimálně o částku životního minima. Původní věřitel měl nahlédnout do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Měl provést lustraci dokladu totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů. K čerpání úvěru žalovaným doplnil, že úvěr měl být žalovaným čerpán v několika částkách vždy na účet bankovní účet pod variabilním symbolem číslo, kdy jednotlivá čerpání specifikoval přesnou částkou. V původním návrhu pak tvrdil poskytnutí úvěru na účet žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo. Dle nejmladší faktury splatné dne datum dlužil žalovaný žalobci částku 28 124,51 Kč. Žalovaná částka se přitom skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry dle smlouvy celkem v částce 19 997,84 Kč již snížené o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 2 x 250 Kč a z úroků ve výši 7 626,67 Kč. Žalovaný uvedenou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil, žalobce se tak domáhá jejího zaplacení spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury v zákonné výši. Případně se domáhá v části jistiny vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil a k důkazu označil žalobce, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o revolvingovém úvěru označenou datem datum, kdy jako smluvní strany jsou uvedeni právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje číslo bankovního účtu žalovaného, na nějž má být úvěr poskytnut. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru do výše sjednaného úvěrového limitu a závazek klienta úvěr splatit spolu s úroky a poplatky za podmínek dané smlouvy a dle obchodních podmínek. Úvěrový limit byl uveden ve výši 80 000 Kč, úroková sazba ve výši 10,40 % měsíčně. Úvěr měl být splácen spolu s úroky a případně poplatkem za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč, dle toho, která částka bude vyšší, splatnost byla uvedena v ten jistý kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na bankovní účet klienta. Smlouva neobsahuje podpis žádné ze smluvních stran. Žalobce dále k důkazu předložil nikým nepodepsané listiny – obchodní podmínky společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Soud z uvedených listin nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, když především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného k uzavření takové smlouvy mělo dojít. Pokud uvedl, že po registraci na webových stránkách uvedené společnosti v rámci uživatelského účtu měl žalovaný vložením SMS kódu odsouhlasit (podepsat) smlouvu o tvrzeném obsahu, která mu měla být zaslána na email, pak žalobce netvrdil, jaký kód a kdy byl žalovanému k ověření jeho jednání zaslán, jak a kdy smlouvu vložením takového konkrétního kódu odsouhlasil, z čeho vyplývá, že by mělo jít právě o odsouhlasení smlouvy o předloženém obsahu a uvedeného data. Předložené nepodepsané listiny pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce nepředložil žádné důkazy k tvrzení o prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, nedoplnil tvrzení o tom, jaké skutečnosti o poměrech žalovaného byly zjištěny a jak byly případně hodnoceny, když pouze obecně tvrdil, jak obvykle prověření úvěruschopnosti klientů probíhá, jaké skutečnosti jsou hodnoceny. Žalobce však ničeho netvrdil k tomu, jaké údaje o příjmech a výdajích žalovaného zjistil, případně o jeho rodinných a sociálních poměrech, netvrdil nic k tomu, jaké skutečnosti případně zjistil nahlédnutím do nebankovních registrů dlužníků, či dalších registrů. Soud tak nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.
5. Žalobce tvrdil, že žalovaný čerpal úvěr tak, že mu opakovaně byly na účet poukazovány různé částky. V původní žalobě tvrdil, že platby jednotlivých částek byly poukázány na účet žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo, kdy navrhnul, aby soud učinil dotaz na banku ohledně majitele tohoto účtu ke dni datum. Ze zprávy právnická osoba ze dne datum pak bylo zjištěno, že jde o úvěrový účet, jehož majitelem je žalovaný. Takové číslo účtu je ohledně žalovaného uvedeno i na listině jméno application info. Následně v doplnění žalobních tvrzení žalobce tvrdil, že čerpání úvěru probíhalo na účet bankovní účet pod variabilním symbolem číslo. Nenavrhnul, aby případně soud učinil dotaz ohledně majitele tohoto účtu v daném období. K tvrzenému čerpání úvěru doložil jednotlivá potvrzení o provedené platbě. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že z účtu společnosti právnická osoba byly na účet číslo poukázány pod variabilním symbolem číslo tyto částky, dne datum částka 5 000 Kč a částka 10 000 Kč, dne datum částka 15 000 Kč a dne datum částka 14 795 Kč. Dále pak z účtu uvedené společnosti byla dne datum poukázána na účet bankovní účet pod shodným variabilním symbolem částka 7 000 Kč Celkem jde o platby ve výši 51 795 Kč. Není zřejmé, jaký byl účel těchto plateb. Z předložených důkazů rovněž není zřejmé, zda majitelem účtu číslo byl žalovaný. Žalobce dále předložil k důkazu listinu adresovanou od právnická osoba žalovanému, listina obsahuje platební informace. Na listině je uveden variabilní symbol, aktuální zůstatek po poslední provedené platbě ke dni datum je uveden ve výši 12 997,84 Kč, je uveden výběr v částce 7 000 Kč, dále dvakrát náhrada účelně vynaložených nákladů v částce vždy 250 Kč a úroky za období čerpání 7 626,67 Kč. Celková dlužná částka k datu splatnosti je pak uvedena ve výši 28 124,51 Kč. Splatnost je uvedena ke dni datum, neuhrazené částky z minulého období jsou uvedeny ve výši 8 897,53 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka ve výši 3 515,56 Kč. Z listiny není patrno, jaké částky případně žalovaný v minulosti na tvrzený čerpaný úvěr uhradil, na jaké položky byly platby případně započteny, není patrno, kolik kdy případně uhradil na jistině úvěru, na úrocích, poplatcích či jiných nákladech. Není patrno, kolik žalovaný případně dluží na jistině a jak byla taková částka stanovena.
6. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že touto smlouvou bylo sjednáno, že společností právnická osoba budou na žalobce postupovány soubor pohledávek. Z předložené přílohy k této smlouvě je zřejmé, že na žalobce byla postupována i pohledávka za žalovaným ve výši 28 056,14 Kč. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne datum, téhož dne mu byla zasílána i předžalobní upomínka, což je prokazováno touto upomínkou spolu s podacím lístkem.
7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu, jejíž součástí měly být i obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu akceptovat, byla nedostatečná, pokud měl být případně podpis na smlouvě nahrazen vložením unikátního SMS kódu, pak nebyly předloženy důkazy o tom, o jaký kód šlo, kdy byl žalovanému zaslán, kdy jím namísto podpisu případně akceptoval smlouvu o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu. K tomu, jak případně akceptoval předložené znění obchodních podmínek, pak žalobce netvrdil ničeho. O uzavření tvrzené smlouvy a odsouhlasení obchodních podmínek pak nemohou svědčit k důkazu předložené nikým nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na předmětné smlouvě o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru dne datum, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet spolu s úroky a poplatky, jak je tvrdil žalobce. Soud rovněž poukazuje na to, že za situace, kdy žalobce tvrdil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž netvrdil, ani jakkoliv neprokazoval žádné konkrétní skutečnosti k tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy ověřena schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, by i za situace kdy by uzavření smlouvy bylo prokázáno, byla taková smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k tomu, že jeho právní předchůdce splnil svou povinnost danou v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatností takové smlouvy by se soud přitom musel zabývat z úřední povinnosti, neboť jde o neplatnost absolutní, když neprověření úvěruschopnosti žalovaného je v rozporu se zákonem i veřejným pořádkem, když negativní dopady takového jednání jsou celospolečenské. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy, ověření úvěruschopnosti žalovaného a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem řádně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).
8. Za situace, kdy mezi právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem – společností právnická osoba) a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, se soud zabýval tím, zda by nebylo možné vyhovět žalobě z odlišného titulu, tedy z titulu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Dospěl však k závěru, že i za situace, kdy má za prokázanou aktivní legitimaci žalobce v tomto řízení, a to na základě postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, nelze žalobě z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět. Žalobce k důkazu předkládal listiny prokazující platby ve výši 51 795 Kč. Uvedené platby byly přitom s výjimkou jedné z nich poukázány na účet, ohledně kterého nebylo prokázáno, že by šlo o účet žalovaného, když žalobce k tomu neoznačil žádný důkaz. Soud tuto skutečnost nemá za prokázanou. I za situace, kdy by tato skutečnost v řízení byla prokázána, však žalobce dostatečně netvrdil, ani neprokazoval, jaké částky žalovaný původnímu žalobci již uhradil, a na co případně byly takové částky započteny. Ze skutečnosti, že žalobce se domáhá pouze zaplacení částky 28 125 Kč, přitom vyplývá, že žalovaný původnímu věřiteli již něčeho hradil. Z předloženého posledního vyúčtování se splatností ke dni datum je přitom zřejmé, že žalovanému byly účtovány úroky, náklady vymáhání (ty jsou také součástí konečné dlužné částky), které byly účtovány dle smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Je tak zcela jisté, že předchozí platby žalovaného byly započítávány i na částky, které mu byly účtovány na základě smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Z předloženého vyúčtování přitom nelze nikterak seznat výši dluhu na jistině, když na ní taková položka nikde není uvedena, nejsou uvedeny předchozí úhrady provedené žalovaným. Skutečnost, že žalovaný dluží na jistině právě žalovanou částku, když pouze dluh na jistině by mohl odpovídat výši bezdůvodného obohacení, tak zůstala pouze v rovině tvrzení žalobce, které nebylo prokázáno žádným z předložených důkazů.
9. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebyl prokázán nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Ve výroku I. tohoto rozsudku tak byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
10. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku II. rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov