Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 500/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci (dále “soud prvního stupně“) rozsudkem z 25. 6. 2002, č. j. -61, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů tak, že do vlastnictví žalovaného přikázal jmenovitě uvedené movité věci (bod I.), a že „do majetku žalovaného připadá hodnota členského podílu VD L. 47 186 Kč (bod II.), uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílu 42 538 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (bod III.) a rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení (body IV. – VI.).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, uzavřené l. 10. 1988, zaniklo rozvodem ke dni 22. prosince 1993. Tím došlo také k zániku jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“), které nevypořádali dohodou, a žalobkyně podala návrh na jeho vypořádání soudem 1. 10. 1996. Soud prvního stupně vypořádal BSM podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „“). Vycházel z toho, že účastníci společně pořídili věci specifikované ve výroku rozsudku, přičemž dvousedadlový bob žalovaný po rozvodu prodal. K závěru o ceně věcí podle jejich stavu ke dni zániku BSM dospěl soud prvního stupně ze znaleckých posudků znalců A. F. a Ing. P. Š. Vzhledem k tomu, že do vlastnictví žalovaného přikázal movité věci v ceně 23 490 Kč, hodnotu dvousedadlového bodu 14 400 Kč a částku 47 186 Kč, kterou žalovaný převzal z vypořádání členského podílu v družstvu VD L., tedy celkem majetek v ceně 85 076 Kč, při rovnosti podílů, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání částku 42 538 Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem z 22. 9. 2004, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že na základě provedených důkazů vypořádal soud prvního stupně BSM účastníků v souladu s

.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z poučení o přípustnosti dovolání, jak bylo uvedeno v rozsudku odvolacího soudu, v němž byl citován odst. l písm. c) (dále „OSŘ“). Namítá, že v řízení došlo k vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tu spatřuje v tom, že znalkyně A. F. ocenila movité věci bez jejich prohlídky jen na základě údajů uvedených ve spise. Přitom v usnesení, kterým jí bylo uloženo vypracovat znalecký posudek, bylo zároveň účastníkům uloženo, aby poskytli znalkyni veškerou součinnost a umožnili jí ohledání movitých věcí. Kdyby si znalkyně tyto věci skutečně prohlédla, nemohla by jejich cenu stanovit v tak vysokých částkách, jak je uvedla ve znaleckém posudku. Jednalo se vesměs o elektroniku, která již krátce po zakoupení ztrácí výrazně své hodnotě. K hodnotě dvousedadlového bobu nemá sice žalovaný námitky, ale při vypořádání nebylo přihlédnuto k tomu, že na jeho zhotovení použil nejen společné prostředky, ale také sponzorské dary, o čemž předkládá potvrzení ze 17. 6. 1993 a dohodu z 30. 6. 1993. Při vypořádání nebylo také vzato v úvahu, že žalovaný z částky 47 186 Kč, kterou převzal na vypořádání členského podílu od družstva VD L. L., zaplatil školné 12 300 Kč pro dceru žalobkyně M. M. Tuto částku předal žalobkyni, která jí poukázala Přírodovědecké fakultě U. K. v P. Žalovaný se dopustil chyby, pokud dříve tvrdil, že tato částka byla zaslána gymnasiu v L. Pokud by byl na vysokou školu učiněn dotaz, pak nedošlo-li již ke skartaci dokladů, určitě by byla podána zpráva, že tato částka byla studentkou M. M. zaplacena. Žalovaný navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byla zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se vyjádřila tak, že dovolání není důvodné. Poukázala na to, že v průběhu řízení žalovaný neměl ke znaleckému posudku A. F. žádné námitky a žey o sponzorských darech předkládá až s dovoláním. Za nepravdivé označuje tvrzení, že žalovaný jí předal částku 12 330 Kč na zaplacení školného pro dceru M. M.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za předpokladů stanovených v odst. l písm. b) a c) .

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v dané věci podle odst. l písm. b) nepřipadala v úvahu, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o odvolání proti prvému rozsudku soudu prvního stupně v této věci.

Podle odst. l písm. c) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle odst. l písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud uvedl v usnesení z 23. 5. 2005, sp. zn. (publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu), že „dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým nelze napravit jakékoliv (tvrzené či skutečné) nedostatky v postupu soudů v nalézacím řízení, ale je přípustné jen v případech upravených výslovně v zákoně. To platí zejména tehdy, je-li rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím potvrzujícím; pak jsou podmínky přípustnosti vymezeny poměrně úzce.“

V dané věci žalovaný zpochybnil nikoli právní, ale skutkové závěry odvolacího soudu poukazem na nové skutečnosti a nové důkazy, přičemž v je výslovně stanoveno, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a nové důkazy. Kromě toho žalovaný namítá též vadu řízení, ke které podle jeho názoru došlo. Neuvádí však takové skutečnosti, které by mohly mít za následek připuštění dovolání podle . Napadené rozhodnutí tak neřeší otázku zásadního právního významu.

Vzhledem k tomu není dovolání v této věci přípustné a dovolací je podle věty první a odmítl.

Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná, příslušela by jí proto podle a náhrada nákladů tohoto řízení, náklady jí však nevnikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2006

JUDr. Marie Rezková, v.r.

předsedkyně senátu