Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 86/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. , byl obviněný M. K. uznán vinným vícero skutky, kvalifikovanými jako (A.) trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák., (B.) trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák., (C.) pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., u skutku pod bodem (C.1) v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za které byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 41 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň byla obviněnému uložena povinnost zaplatit podle § 228 odst. 1 tr. ř. na náhradě škody poškozeným J. L. částku 30 000 Kč, J. Š. částku 16 000 Kč, A. V. částku 15 500 Kč, J. T. částku 70 700 Kč, J. Ch. částku 3 500 Kč a D. B. částku 12 000 Kč.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Litoměřicích se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

(A.) dne 16. 7. 2003 kolem 14:30 hod. se společně s dosud neustanoveným mužem nechal pozvat pod záminkou prodeje dek do domu v obci K., okr. L., kde odtlačil poškozeného J. L., který se snažil bránit, z kuchyně do zadní místnosti a mezitím neustanovený pachatel odcizil z peněženky položené na stole v kuchyni částku ve výši 30 000 Kč a poté oba z domu utekli,

(B.) dne 18. 2. 2004 v obci Č., okr. L., kolem 14:30 hod., pod záminkou prodeje věcí, vylákal poškozeného J. Š. k vratům u domu, které poškozený otevřel, poté zavřel a odešel do domu, když obviněný vnikl do domu přes uzamčená vrata, začal prohledávat kuchyň a když poškozený protestoval, pohrozil mu, aby si sedl, jinak že uvidí, což poškozený z obavy před napadením udělal, a poté z kuchyňské linky odcizil plechovku s částkou 16 000 Kč.

Uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. , uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání sedmi let, který vykonal dne 4. 2. 2002.

Proti rozsudku Okresního soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině stran skutků uvedených pod body (C. 1 – 4), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených A. V., J. T., J. Ch. a D. B. zrušil, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., u skutku pod bodem (C.1) v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., za které, ve spojení s trestnými činy, jenž zůstaly nedotčeny napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. d) do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň obviněnému uložil zaplatit podle § 228 odst. 1 tr. ř. na náhradě škody poškozeným A. V. částku ve výši 15 500 Kč, J. T. částku ve výši 70 700 Kč, J. Ch. částku ve výši 3 500 Kč a D. B. částku ve výši 12 000 Kč.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obviněný trestné činnosti uvedené pod bodem (C.) dopustil tím, že:

(C.1) dne 17. 10. 2003 kolem 15:30 hod., v L. v domě v ulici S., společně s neustanoveným pachatelem pod záminkou prodeje zdravotní přikrývky, zazvonil u bytu A. V., poté co jim otevřela ji odstrčil a bez jejího souhlasu vnikl do bytu, po kterém se volně pohyboval a v nestřeženém okamžiku z peněženky uložené ve skříni v ložnici odcizil finanční hotovost ve výši 15 500 Kč,

(C.2) dne 31. 1. 2004 v Ch., okr. L., pod záminkou předání deky a polštáře od sociálního úřadu, vnikl do kuchyně domu majitele J. T., kde ze stolu odcizil obálku s finanční hotovostí ve výši 70 700 Kč, kterou poškozený zapomněl uklidit,

(C.3) dne 15. 2. 2004 kolem 10:30 hod. v domově důchodců ve V. ulici v L., okr. L., poté co se představil jako J. a byl vpuštěn na pokoj, ke škodě nevidomé V. M. v její přítomnosti odcizil diktafon zn. Philips, mobilní telefon zn. Motorola, vše v hodnotě 2 575 Kč, současně ji požádal o rozměnění bankovky, a protože neměla drobné, odvedla jej k sousedce na pokoj, kde D. B. vyjmula z úschovy dvanáct tisícikorunových bankovek, a když je držela v ruce, vyškubl jí je obviněný z ruky a odešel s tím, že se hned vrátí, což neučinil a odjel svým vozem,

(C.4) dne 15. 2. 2004 v dopoledních hodinách v obci K., okr. L., pod záminkou prodání přikrývek vnikl do kuchyně domu majitele J. Ch., odkud odcizil obálku s finanční hotovostí ve výši 3 500 Kč.

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl doručen mimo jiné obviněnému dne 26. 1. 2005, jeho obhájci dne 25. 1. 2005 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Litoměřicích dne 24. 1. 2005.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 23. 3. 2005.

Dne 24. 6. 2005 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem o opravě vyhotovení výše citovaného rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 12. 2004. Toto usnesení bylo doručeno obviněnému dne 12. 7. 2005, jeho obhájci dne 12. 7. 2005 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem dne 11. 7. 2005.

Obviněný napadl svým dovoláním všechny výroky rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků uvedených pod body (A.) a (B.), přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný v tom, že skutková zjištění soudů obou stupňů uvedená pod body (A.) a (B.) nejsou správná a úplná, neboť soudy neprovedly veškeré nezbytné důkazy, přičemž se nedostatečně vypořádaly s obhajobou obviněného a neprovedly zejména rekognici na místě samém. Svůj závěr o nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění uvedených pod body (A.) a (B.) opřel dále obviněný o výpověď poškozených J. L. a J. Š., z nichž dovozuje, že na uvedené poškozené nejen neútočil, ale jim i nijak nevyhrožoval. Dále uvedl, že skutek vůči poškozenému J. Š. (bod B.) spáchat nemohl, neboť se v té době nacházel v Domě pečovatelské služby v Ž., kde měl páchat jinou trestnou činnost. Obviněný rovněž vyjádřil nesouhlas s hodnocením své osoby ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák., neboť dle jeho názoru bylo při výměře trestu uváděno pouze to, co mu přitěžuje a nikoliv to, co mu polehčuje.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v části týkající se skutků vedených pod body (A.) a (B.) zrušil a věc přikázal k novému projednání Okresnímu soudu v Litoměřicích s pokynem provést všechny zbylé navrhované důkazy.

K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k dovolání uvedl, že většina námitek v něm obsažených směřuje proti způsobu provádění dokazování, rozsahu dokazování a z dokazování vyvozených skutkových závěrů, přičemž tyto námitky se nekryjí s deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jiným v zákoně uvedeným dovolacím důvodem.

Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze, podle názoru státního zástupce, podřadit pouze námitku obviněného, která směřuje proti aplikaci § 41 odst. 1 tr. zák., a to i přesto, že je tato námitka, tak jak ji vyjádřil v dovolání obviněný, nekonkrétní. K této námitce pak státní zástupce uvádí, že byly v daném případě splněny jak formální, tak materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy. Na tomto závěru pak nic nemění ani skutečnost, že se soudy ne zcela podrobně zabývaly např. hodnocením osobnosti obviněného z širších hledisek než z hlediska jeho trestní minulosti. Pro úplnost pak uvádí, že konkrétní výměru trestu uloženého v rámci sazby zvýšené podle § 42 odst. 1 tr. zák. nelze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumávat.

Závěrem proto státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jelikož je zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí publikované pod č. rozh. tr.). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v případě námitek obviněného, že skutková zjištění soudů obou stupňů uvedená pod body (A.) a (B.) nejsou správná a úplná, neboť soudy neprovedly veškeré nezbytné důkazy, přičemž se nedostatečně vypořádaly s obhajobou obviněného, zejména neprovedly rekognici na místě samém, že skutek vůči poškozenému J. Š. (bod B.) obviněný spáchat nemohl, neboť se v té době nacházel v Domě pečovatelské služby v Ž., kde měl páchat jinou trestnou činnost, a že obviněný na poškozené J. L. a J. Š. nejen neútočil, ale jim i nijak nevyhrožoval.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však splňuje námitka obviněného ohledně tvrzeného nesprávného hodnocení jeho osoby ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák. (zvlášť nebezpečná recidiva) tak, jak bylo provedeno soudy v předchozím řízení. Jelikož však obviněný tuto námitku nijak nekonkretizuje, nemohl se jí Nejvyšší soud blíže zabývat, přičemž sám v obecné rovině neshledal pochybení v aplikaci § 41 odst. 1 tr. zák. soudy v předchozím řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu byly formální i materiální podmínky pro posouzení činů obviněného uvedených pod písm. (A) a (B) rozsudku soudu prvního stupně i podle citovaného ustanovení trestního zákona. Podrobné důvody, týkající se časové návaznosti trestné činnosti i její závažnosti, jsou rozvedeny v rozsudku soudu prvního stupně.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného M. K. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. února 2006

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch