Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 287/2021
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Předmětem řízení zahájeného dne 19. 3. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně doplatky kupních cen za dvě zařízení, které žalované prodala v souvislosti s uzavíranou smlouvou o službách elektronických komunikací. Konkrétně nárokovala částku 2 795 Kč za anonymizována dvě slova 2018, a dále pak 4 000 Kč za anonymizováno příjmení příjmení 2019 s tím, že původně v této výši byly poskytnuty žalované na zařízení slevy, pro které ale nesplnila sjednané podmínky, a proto jí byly částky doúčtovány vrubopisy ze dne 19. 11. 2019, jejichž splatnost nastala 2. 12. 2019.
2. Žalobkyně tvrdila, pokud jde o podmínky nároku na slevu, že žalovaná se zavázala dodatkem ze dne 13. 3. 2019 k délce vztahu 24 měsíců k telefonnímu číslu tel. číslo, čímž jí bylo umožněno získat slevu na odebrané zařízení. Rovněž se takto zavázala i dodatkem ze dne 20. 3. 2019, a to k telefonnímu číslu tel. číslo. Podmínkami pro slevu bylo mj. to, že během smluvených 24 měsíců trvání závazku nedojde pro jednání účastníka k ukončení či omezení délky tohoto závazku či ke změně na nižší (levnější) tarif. V takovém případě by došlo k naplnění rozvazovací podmínky pro poskytnuté slevy a žalovaná byla povinna doplatit plnou výši kupní ceny.
3. Dále uvedla, že žalovaná byla s pravidly marketingové akce příjmení příjmení seznámena, a proti podpisu odebrala 12. 3. 2019 anonymizováno Y5 rok a dne 14. 3. 2019 pak anonymizováno příjmení příjmení 2019. Žalovaná měla povinnost řádně využívat službu a platit za ni, což však evidentně porušila, když nezaplatila tři vyúčtování za období od 16. 2. 2019 do 15. 5. 2019, konkrétně číslo.
4. Skutkově soud zjistil, že tvrzené dodatky ze dne 13. 3. 2019 a ze dne 20. 3. 2019, ze kterých měl žalované vzniknout závazek setrvat ve smluvním vztahu 24 měsíců, nejsou žalovanou podepsány. Stejně tak jsou bez podpisu žalované i žalobkyní předložené podmínky akce. Z dokumentů tak neplyne, že by se žalovaná k tomu, co je obsahem těchto listin, zavázala. Žalovanou podepsané jsou toliko stvrzenky – daňové příjmové doklady ze dne 12. 3. 2019 a 14. 3. 2019, kdy každý z nich obsahuje 7 položek, mimo jiné i žalobkyní tvrzená zařízení, přičemž v závěru dokladu je uvedeno prohlášení, že odběratel oproti podpisu potvrzuje, že v dokladu uváděná zařízení převzal. Data převzetí zařízení pak předchází datům, kdy se měla v rámci marketingové akce žalovaná zavázat a na základě toho odebrat zařízení. Ze žalobkyní předložených vrubopisů znějících na částky 2 500 Kč a 4 000 Kč, oba vystavené dne 19. 11. 2019, není možné zjistit, kdy a zda vůbec se dostaly do dispozice žalované, a neplyne z nich ani, že by tvrzené závazky žalovaná odsouhlasila či uznala.
5. Doručení, resp. dostání se do dispozice není možné zjistit ani z předložených vyúčtováních, která rovněž potvrzení o převzetí žalovanou neobsahují, a nelze tak dovodit, že by jejich splatnost skutečně nastala. Předložené upomínky ze dne 6. 1. 2020, z 6. 3. 2020, jakož i předžalobní upomínka ze dne 24. 4. 2021 je dle jejich textu jako přílohu neobsahovaly. Tvrzené prodlení žalované s platbami vyúčtování tak zůstalo jen v rovině tvrzení, nebylo prokázáno, když žalobkyně nedoložila, že se do dispozice žalované dostala a s jejich obsahem se žalovaná mohla seznámit. V prvé řadě pak ale ani nebylo tvrzeno, kdy byla smlouva předčasně ukončena z těchto důvodů na její straně, a nebyly k tomu ani žádné důkazy navrženy, přestože na základě toho měla žalovaná ztratit nárok na slevu.
6. Po právní stránce se žalobkyně v tomto řízení domáhala vrácení podmíněné slevy, tj. doplacení kupní ceny do plné výše, za žalované prodaná zařízení, kdy takový nárok vychází z § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“), dle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V rámci smluvní volnosti (§ 1746 o. z.) nic nebrání stranám, aby si ujednaly podmíněné slevy, jakož i případně ztrátu nároku na ni, kdy se aktivuje povinnost doplatit cenu plnou, pokud nebudou řádně dodrženy ujednané podmínky.
7. Aby však mohla být žalobkyně se svými nároky vyplývajícími z kupních smluv úspěšná, musela by v prvé řadě prokázat, že taková dohoda mezi stranami skutečně byla sjednána. Za situace, kdy žalobkyně v řízení předložila toliko jen své listiny, které nebyly žalovanou stranou podepsány, neunesla tak břemeno důkazní o takovém ujednání. Kromě toho pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani ohledně již splatných vyúčtováních, a tedy prodlení žalované, které mělo být důvodem pro předčasné ukončení závazku, od kterého se měla odvíjet povinnost doplatku ceny. Předčasné ukončení nejen neprokázala, ale ani netvrdila, kdy k němu došlo.
8. Pokud se pak žalobkyně rozhodla nařízeného jednání neúčastnit, nemohl ji soud o jejích procesních břemenech a o tom, co má tedy konkrétně dotvrdit a prokázat, poučit dle § 118a o.s.ř. Svou neúčastí se žalobkyně této výhody vzdala, když s koncem prvního jednání současně nastala i tzv. zákonná koncentrace řízení, kdy již další skutečnosti uvádět nelze, ani doplňovat návrhy na provedení dokazování. Soud proto žalobu zamítl, když nebylo možné vyhovět ani návrhu žalobkyně z omluvy na vydání rozsudku pro zmeškání, když dle § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) takový návrh může být učiněn jen u jednání, ke kterému se žalobce dostavil.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy nárok by měla v řízení úspěšná žalovaná. Té však žádné náklady nevznikly, tedy ani nemohly být přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).